Ahoj holky, zakládám toto téma, pro mě bohužel aktuální. Asi 20 let užívám antidepresiva, úplně minimální dávky, ale přestat jsem nikdy nezvládla. Seropram se v malé dávce užívat může, ale Esprital prý ne. Vůbec nevím, jak mám zvládnout to vysazení, nespím, jsem ještě více unavená, prostě úplně vyřízená, bojím se, že se brzo přidají úzkosti Jsem v 6. týdnu, tedy úplně na začátku, na první prohlídku jdu příští týden.
Ahoj Mášo! S antidepresivy nemám zkušenosti, ty jsem vždycky odmítla, ale bojovala jsem s úzkostmi během těhotenství a i teď. Docela mi pomáhá autogenní trénink, dostala jsem se tak daleko, že když jsem cítila, že se nějaký ten menší problém blíží, tak se mi podařilo nahodit ten pocit a většinou jsem to zvládla. Na usínání mi to funguje taky. Tak minimálně pro inspiraci ti to snad pomůže.
Reakce na [1008845]: Děkuju. Autogenní trénink znám, občas si doma pouštím nějakou nahrávku z youtube. Na chvíli se zastavím a odpočinu, to je pravda, ale ne všude se dá praktikovat. Budu se snažit nějak pozitivně myslet, i když to je fráze, co se špatně uvádí do praxe. A taky doufám, že se časem s tím svým stavem nějak vyrovnám.
Tak to nevím, jestli máme na mysli ten samý. To, co praktikuju já, spočívá v tom, že se naučíš postupně uvolňovat tělo a na konci jsi na tom tak, že si ten pocit uvolnění dokážeš navodit jenom třeba stisknutím pěsti nebo zatlačením prstů u nohy, případně přepneš v mozku. Já to mám tak, že se třeba nadechnu jakoby do svých dámských partií a uvolní se i zbytek těla. Nějaké závažnější situace ale nedávám, třeba na předporodní přípravu nevzpomínám úplně s láskou a nadšením. Aby to nevyznělo, že jsem nějaký guru.
Já AD beru už téměř 10 let. Jsem na Escitalopramu a v 7. měsíci. V těhotenství nevadí, vadí při kojení, proto jsem dneska dostala na zkoušku jiný lék. Sami mi říkají, že je potřeba zvážit přínosy a rizika a u mě ty přínosy zkrátka zatím převažují, takže si skočím zítra pro nové tabletky a no stress ;-)
Reakce na [1008918]: Objednala bych se k lékaři, který ti AD píše a probrala to s ním. Pokud ti bez léků není dobře, neměj výčitky, důležité je, abys byla v pohodě ty, pak bude i mimčo a s léky se dá hýbat. Určitě to dobře dopadne! ;-)
Ještě bych ti napsala, že mně moc pomohlo urovnat si priority. Jednou jsem celou hodinu vydržela s primářem diskutovat o rizicích AD pro miminko. Už si nepamatuji přesně, co mi říkal, ale odcházela jsem s pocitem, že záleží na mně. Že si musím zvážit, jestli to zvládnu nebo ne. Už jsem si i plánovala, jak zkusím postupně vysazovat (pod dohledem), ale než k tomu vůbec stihlo dojít, přišla ataka a bylo rozhodnuto. Nebudu to riskovat. Smířila jsem se s tím, že budu mít malého feťáčka a nechala tomu volný průběh. Když jsem pak za rok a půl zjistila, že jsem těhotná, vůbec jsem neřešila, že beru léky a miminko nedobrovolně se mnou... Vím, že je mi líp, než kdybych léky nebrala a to je důležité pro nás oba ;-)