Autor: Kasandra   30.6.2015 v 21:59

[758041] Ketty, moc me to mrzi, ale tohle podle me nasvedcuje tomu, ze uz tvoje kamaradka o vase pratelstvi nestoji. Nebo to tak na me aspon pusobi. Jako kdyby mi moje kamaradka "zapomnela" oznamit, ze je tehotna, tak jsem asi docela nastvana. To se proste obcas stava, ze pratelstvi tak nejak vysumi... I mne se to parkrat stalo, ale je pravda, ze to vzdycky bylo tak nejak oboustranne.

Autor: renátus   30.6.2015 v 22:18

To se bohužel občas stane. I mne to potkalo. Byly nás 5 kamarádek. Pravidelně jsme se scházely, a slavily společně všechny narozeniny, svátky...řešily svatby, rozvody a nové partnery...první zoubky dětí....a po jejich maturu a jejich lásky ,jezdily jsme spolu na týden v zimě na hory....... potom  před 2 rokama jedna zemřela. A na jejím pohřbu jsem zjistila, že mne z její nemoci úplně vynechávaly....Ano, já byla těhotná, ale proč mne nevzaly sebou za ní do nemocnice? Proč jsem se o tom, jak moc je to vážné dozvěděla úplnou náhodou od jinud a né od nich.......

A potom  dva měsíce před porodem jsem spadla na schodech a poranila jsem si páteř, nemohla jsem se do porodu hýbat a ony za mnou ani nepřišly....natož, aby se třeba zajímaly jestli něco nepotřebuju....a to bydlí pár metrů od nás. Když se malej narodil, tak se na něj přišly podívat jedinkrát a potom už vůbec.....a ani za mnou ne.

Autor: Kasandra   30.6.2015 v 22:21

[758144] To je hrozny. Ja si ale vzdycky rikam, ze pro takovy lidi nema smysl truchlit, odyz "nestojej za nic".

Autor: Luca*   30.6.2015 v 23:26

Ketty to se prostě stává, kamarádství může vyšumět nebo nastane situace, kdy zjistíš, že to vlastně ani kamarádky nebyly. Já tohle zažila před pár lety, když jsem se přestěhovala. Pro opravdovou kamarádku to nebyl problém, pro ostatní nepřekonatelná překážka. Časem jsme si našla novou kamarádku v místě bydliště a jsme za ní fakt ráda, je skvělá.

Renátus docela hustý. To mi připoměla tatínka...každý za ním chodil pokud byl celkem zdravý a byl schopný pomoci, jakmile ulehl a poslední 4 roky života ležel a měl sám co dělat se sebou, tak si nikdo nevzpoměl...no bohužel to tak je.

Autor: Ketty   1.7.2015 v 08:59

Děvčata, moc děkuji, že jste mi to všechno napsaly.

Už jsem tady v novém bydlišti potkala pár děvčat, se kterými chodíme na cvičení s dětmi a jsou v pohodě. Máte pravdu, člověk to musím zkousnout. Jde mi ještě o to, jestli byste takové kamarádce psali dál přací smsky. Ona nám píše k narozkám a k svátkům. Ráda bych to psaní ukončila. (Ještě radši bych byla, kdyby byla srdečná a přátelská jako dřív.) Myslíte, že je takové psaní smsek ještě vůbec upřímné? Možná čeká, že se přijedeme podívat na miminko, ale já mám pořád v uších, jak nás zpražila, když se jí narodila 1. dcerka. Přišli jsem v jejích 3 měsících (do parku, k nim nás nevzali) a ona řekla: Jste poslední, kdo ji viděl. Na našeho malýho se přijeli podívat ve 4. měsících a nic jsem jí nevyčetla... proč taky.

Kasandro, taky jsem byla úplně v šoku, když mi přišla smska s textem: Tak oznamujeme, že jsme ode dneška 4. A pak jméno a míry. Nevím, jak jí napsat, že se zachovala jako... Zatím jsem jí napsala jen, že je to pro nás překvápko. Je v šestinedělí a já furt beru na lidi ohledy. Jsem takovej trouba.

Renátus, to byla strašná zkušenost, ale dnes jsi vlastně šťastná, že už nemáš falešné kamarádky. Díky, že jsi měla sílu mi to napsat. Ty lidi fakt nestojí za nic, ale někdy podobný lidi omlouvám, že prostě nemají tolik citu a pochopení a jsou to vlastně "chudáci". Moje kamarádka byla jako moje dvojče. Rozuměly jsme si naprosto. Pak zhubla a začala to dávat hodně najevo. To jak vypadá je pro ni důležitější, než co cítím.

Luci, ještě bych chtěla k tomu ježdění za kamarádkama napsat, že jsem té kámošce několikrát psala, že až bude mít čas, tak s ní půjdu na procházku s kočárem. To jsem jezdila do práce do jiného města a ona byla na mateřské s 1. dcerkou. Na to nikdy neodepsala. Nechtěla jsem se jí fatit do bytu, jen pokecat.

Aspoň měl Tvůj taťka to nejlepší... svoji skvělou rodinu a dceru a to je vždycky pevnější pouto než kamarádi.

Autor: renátus   1.7.2015 v 15:01

Já holkám stále ještě píšu přání k narozeninám. Můj jeden ze starších synů žije s dcerou jedné z nich.......tak to nedokážu jen tak utnout

Autor: Evva   27.8.2015 v 14:49

Ahoj holky,

čtu vaše příspěvky a říkám si, jestli je to takhle opravdu bežné (vztahy mezi kamarádkami)...

Bohužel i já mám zvlášní pocit, když mám říct jestli ještě vůbec mám opravdové kamarádky.

Myslela jsem si, že mám dobré kamarádky dvě ještě z dětství a později i ze střední školy, kterou jsme prošly všechny společně, pak jsem ještě poznala dvě další fajn holky na VŠ... Po nějaké době jsem se vdala a zůstala žít s manželem v jeho rodném městě. Máme spolu svkělého chlapečka a vlastně by mě nic chybět nemělo, ale chybí...

Jsem velmi společenský člověk, kamarádky, známí, spoustu lidí kolem sebe - to byl můj svět. Ale teď najednou není kolem mě kromě manžela a syna nikdo. Není kdo by se zeptal  jak se mas?, nechceš se stavit nebo  i ja bych rada pozvala přátele na grilovani cokoliv... ale není nikdo. Pro jednu už mám jiný život, když mám dítě, tak proč se scházet, jiná se staví, jen když není zadaná a neví, co s časem a ostatní chodí do práce a tak nějak nemájí zájem řešit něco jiného než tu jejich práci...

 Staré přátelství skončíla vmožná zdáleností a asi i rozdílnými životními etapami a nová jaksíine a ne najít :-( těžko budu někde na chodníku zastavovat mamky na procházce, jestli se nechtějí kamaradit :-D a hlavně jak už někdo psal, aby si dva lidi opravdu sedli, to není jen tak. Tak přeju všem co se cítí sami, ať se to už brzy zmení a obrátí k lepšímu. Já tomu stále věřim  

Liberec

27.8.2015 v 15:03

Taky se nacházím na křižovatce. Byla jsem několik roků v cizině, potkala jsem tam svýho muže. Díky němu se odstěhovala na druhej konec republiky. Díky prvnímu dítěti si našla dvě velmi dobré známé, ale co čert nechtěl, letos před prázdninami se obě odstěhovali jinam. Čeká mě další hledání někoho blízkého, ke komu můžu zajít na kafe a ke komu se můžu případně přijít svěřit ... jen nevím,jestli na to mám ještě sílu ... ale to je prostě život ... zase mám kam jezdit na prodloužené víkendy, alespoň zatím věřím, že nám to vydrží ... tak uvidíme

Autor: Zizule   13.9.2015 v 11:05

ahoj, jsem na tom stejne....lonsky zacatek roku byl pro me co se tyce zmen pohroma- pro me jako byka....tehotenstvi, odchod na materskou v praci, svatba, odstehovani se za manzelem - Cechem - do ciziny, kde dostal praci - stehovala jsem se do DE v 7. mesici tehotenstvi...takze za dva mesice jsem v DE i porodila. behem toho roku jsem si udelala par kamaradek..jj, je to tezky, nejsem uz nejmladsi a presne, clovek si musi sednout jak lidsky, tak i jinak...nemate zadnou spolecnou historii, takze zaklady vztahu a pratelstvi jsou velmi krehke....a mam to stejne, nechci se kamaradit s nekym jen proto, ze ma prcka atd.... no ja si za rok v cizine nasla 3 kamaradky - dve s detmi - fajn holky a fajn deti a jednu zatim bez ditete...no a co cert nechtel, ted kdyz uz je malymu pres rok a bylo by to fajn, tak se za mesic budeme stehovat zas do jine casti DE a me ceka budovat vse od zacatku. Jinak v CR mam porad ty skvele kamaradky, i kdyz se s nima nevidim treba 4 mesice, vzdy si mame o cem povidat. jj, kamaradek na cely zivot je jen par...a timhle se ukaze, kdo za to stoji a kdo ne. je to boj, ale verim, ze si brzo najdu par holek na pokec a na vylety atd...a potrebuju se naucit konecne poradne nemecky  takze holky, zadny chmury...dont worry, be happy