Autor: mamka123   7.12.2016 v 21:23

Nikdo nemá podobnou zkušenost nebo mi neporadí ? :(

Autor: ZuzkaR   7.12.2016 v 23:32

Mamko,já vám asi moc neporadím,snad jen zkuste mámě říct jak to vidíte vy.Věřím,že to musí být asi občas na palici.Ale z toho co popisujete si myslím,že vaše maminka nemá zrovna moc vrelké sebevědomí a proto to kamufluje za rádo by "mladost".Ve vztahu nevydrží moc dlouho,třeba právě proto,aby byla ona ten kdo opouští a nebyla ta opouštěná.A mladší výběr partnerů?Mladej klučina vůči ní nebude mít takové rodiné nároky co by mohl mít její vrstrevník.Výběr přátel souvisí opět s nedostatkem sebevědomí,třeba si prostě hledá k sobě rovné.Sama na sebe má trošku pokřivený pohled.No a třeba jsem úplně mimo a fakt s ní tříská opožděná puberta.Není vaše maminka narozená ve vodnáři?

Autor: renca   8.12.2016 v 08:45

mamko zdravím :) ono tady asi nikdo moc neporadí, nejsme psychiatři :) a tohle je asi případ pro posouzení od psychiatra nebo psychologa spíš, v dobrém slova smyslu ... já bych ho někdy potřebovala taky ... nevidím na tom nic špatného, ale vím, že pokud si to člověk sám neuvědomí, tak s tím nic neuděláte, moje máma je alkoholik, měli s tátou krásný vztah, prodali byt v Praze po revoluci a odstěhovali jsme se na venkov, kde jsem vyrůstala od šesti let, naši koupili obrovský dům, dali ho dohromady, nikdy neměli žádné problémy, měli práci, prostě co víc si přát ... to, že máma pije táta věděl už z Prahy, my jsme se ségrou nic netušili samozřejmě, já pak v pubertě měla své starosti, prostě sem rodiče neřešila, netušila jsem, že je něco špatně...když mi bylo osmnáct a ségře dvacet pět, naši se rozvedli...byl to šok, já nechápala co se děje, hrůza ... místo studii jsem musela jít do práce, postarat se sama o sebe a tak jsem se na ně naštvala, že jsem se od nich odpoutala a udělala si svůj život, po pár letech jsme si s tátou všechno vysvětlili, dneska máme skvělý vztah a je mi ho spíš líto, co všechno musel s mámou vyrtpět, má 10 let přítelkyni, úžasnou ženskou, kterou už bohužel beru víc jak svojí mámu ... ta se odstěhovala někam na statek, bydlí tam s bezdomovcema a živoří ... hrůza ... pro mě nepředstavitelný ... snažila jsem se loni jí dát dohromady, brala jsem si jí jednou za 14 dní na víkend domů, jenže vždycky přijela špinavá a smradlavá, že ani pusu sem jí nemohla dát, bylo to hrozný, nakoupila jsem jí oblečení, boty, kolo, aby mohla jezdit do města ... a pak mi volala, že by potřebovala 1000kč, že jí nevyšli peníze ...a tak sem si řekla a dost ... mám své malé děti, manžel z toho taky nebyl nadšený a já se snažím ušetřit každou korunu .. nekouřím, nepiju ... a co ona by s tím asi udělala ... bud nakoupila víno nebo cigarety...tak sem se od ní uplně odpoutala a téměř rok už jí neviděla ... hrozně mi to je líto, často přemýšlím, co s tím, jestli tam zajet, zavolat, napsat dopis ... jenže už těch pokusů bylo tolik :-( se ségrou mám taky špatný vztah, přišla jsem u ní o 60tisíc ... které už od ní nikdy neuvidím ... takže mi zbyl jen ten táta ... který je díky bohu aspon normální ... takže to taky nemám jednoduchý se svojí mámou a jsem z té situace kolikrát hodně špatná, říkám si, že toho jednou budu asi strašně litovat, že tu pro mě nebyla ... ale pak si zase musím říct, že jsem se snažila a stejně s tím nic nezmohla, prostě jaký člověk je, takový je a nezmění se ... rozhodně né nijak zásadně ... takže podle mě, se s tím bud smíříte a budete to nějak respektovat, nebo se od ní budete muset odpoutat...myslím, že jiné řešení prostě není, rozhodně bych doporučila, abyste to zkusila "hodit" za hlavu, protože si dělat starosti se životem jiných na úkor života svého, to nemá cenu...jsou to dospělí lidé a vědí, co dělají, uvědomují si to, ale tenhle způsob života jim vyhovuje a tak je to jejich věc...

mohu se jen zeptat, v jakém znamení vaše maminka je? tipla bych to na blížence :-) to jen ze zvědavosti :)

moc vám držím pěsti, at to pro vás hlavně, dopadne co nejlépe, at se s tím vy sama vyrovnáte, protože to je to nejdůležitější...vy jste ta nejdůležitější, která na sebe musí dávat pozor a hlídat si svůj prostor a život, svoje děti, manžela ... a snažit se najít cestu, jak přestat myslet na mamku, která pomoc vlastně ani nechce ... je potřeba si uvědomit, že kdo o to nestojí, tomu nikdy nepomůžeme ... já si tohle prostě říkám pořád a to je to, co mi pomáhá se s tím vyrovnat ... kdyby přišla a řekla, potřebuju pomoct, jsem tu pro ní ... ihned, okamžitě...ale musím vidět, že to opravdu chce ...

Autor: kesi   8.12.2016 v 09:57

řekla bych, že je to povahou a jak už bylo napsáno asi i malým sebevědomím. S tím člověk asi nic neudělá. Mimochodem znám spoustu ženských, které si myslí, že vypadají o dvacet míň a chovají se jakoby jim bylo o třicet míň. Prostě jsou takové a my s tím nic neuděláme. A maminka se takhle jistě bude chovat i v osmdesáti. Navíc mi připadá, že jí to takhle vyhovuje. Asi nezbývá než ji brát takovou jaká je.

Autor: Alice80   8.12.2016 v 20:25

Zkuste najít psychologa, aspoň mu třeba vysvětlit, jak to u vás chodí.

Jinak ale spíš než za zastydlou pubertu tipuju, že to bude něco jako vzdor vůči věku, pocit, že jí ujel vlak a potřeba si užít.

To že se přátelí s postiženými lidmi může být třebas i to nízké sebevědomí. Třebas se jí stalo, že ji někdo tvrdě odpálkoval, tak to vyřešila takhle a dělá to proto, aby byla vůči těm lidem ve výhodě. A popravdě, vzít si do bytu úplně cizího člověka, u kterého nevíme, co se mu vylíhne v hlavě, je nezodpovědnost. Nejde ani o tu vodu a šampon, co by spotřeboval, ani třeba jídlo, ale může se tam něco stát - krádeží počínaje,  nemocí nebo ublížením na zdraví konče. I když si uvědomuju, že někteří jsou chytří lidi, inženýři, doktoři, kteří se prostě dostali to téhle situace z které se jen hodně špatně dostává ven. Pokud má takové samaritánské sklony, co třeba zkusit pracovat v nějakém útulku pro bezdomovce? Tam by byla potřebná a zároveň i hlídaná od ostatních spolupracovníků.

A ještě dodatek k sexu,, ten 29 letý toho vydrží víc než padesátník, co si budeme povídat :D Jo, jsou vyjímky. A není to vždy o výdrži, ale o technice, zkušenostech a tím, jak zná tělo milenky a ví, kam šáhnout. Ale jsou takoví, co upřednostnují kvantitu před kvalitou.

Zkuste si s mamkou promluvit, vysvětlit. Jestli to pomůže, nevím.

Já mám třeba mamku v péči psychiatra, už roky, několikrát léčebna, taky to nebylo snadné. A až zpětně jsem si uvědomila, jak svinsky se zachovali třeba u ní v práci, když jí místo toho, aby zavolali sanitu, nechali podepsat výpověď. Je to těžké, chápu, jednou jsem i já na ní volala sanitku a nechala ji odvézt do blázince a můžu říct, že to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí, co jsem udělala.

Autor: Elderflower   9.12.2016 v 07:26

To může být kombinace více faktorů, absence přechodových rituálů k dospělosti, k "moudré ženě", a to má často za následek takovéhle popírání reality, jako je tvoje mamka nebo chlap, co si v padesáti koupí jachtu, nabalí dvacítku a začne se chovat jako kluk.

Malé sebevědomí je taky jeden z možných faktorů. 

Obávám se ale, že psycholog toho moc nezmůže, pokud se k němu maminka nevypraví dobrovolně, takhle na dálku může akorát tak tipovat jako my. Druhá věc je, že oni většinou jen tak tipují, i když vás vidí poprvé, což je naprosto pochopitelné, představte si, že vás někdo postaví před bombu, co jste nikdy předtím neviděli, dá vám kleště a řekne "zneškodněte ji". Ledaže bys měla nějakého kamaráda, který by byl ochotný k divadýlku.

Napadá mě ale, jak je na tom tvoje maminka s koníčky? Jestli by nešlo tyhle její sebedestruktivní sklony chanellovat skrz nějaký dostatečně originální a uspokojivý koníček? Víš, něco, u čeho by si nepřipadala mainstreamově a staře a tak trochu jako rebel?

Autor: Strange   14.12.2016 v 10:46

Já si zase myslím, že ji to částečně přejde. Je teď v období „přechodu“ a na to každý reaguje jinak. Dala bych tomu čas nebo vnoučata :)