reklama

Snažení 2014

Založila: Anetinecka, 02. 01. 2014, 19:22

Vložit nový příspěvek

  • Eva Vloženo 09.02. 2014, 15:18 Reagovat Kotva

    Reakce na [451253]: Kájo, letos budeme s přítelem šest let. Pořídili jsme krásný byt na hypo, ono je to papírově taková malá svatba, právně nás to spojuje až až... nemám výhrady proti svatbě, to určitě ne a kdyby záleželo čistě jen na nás, vzali by jsme se někde na hezkém místě se svědky a bylo by to.. žádné velké tyátry apod. Řekli jsme si, že raději investujeme peníze do výbavy pro děcko, než do velkolepé svatby. Co se týče té práce, ono je to dnes těžké, co by personální manažerka o tom vím své, ale jedna věc je práce a druhá věc je náš život... vždycky se najde nějaké to "Ale" proč nemít rodinu.. protože nejsou peníze? nebo že je těžké se vzdát vysněné pracovní pozice? já mám jasno... peníze jsou potřeba, to bez debat, ale za cenu toho, že budeme odkládat mateřství kvůli kariéře a po letech vlastně zjistíme, že jsme ve věku, kdy bude obtížné otěhotnět? má kamarádka s manželem toužili po miminku, podařilo se jim to téměř na poprvé a před mateřskou její odchod z prestižní pracovní pozice obrečela, chvíli to trvalo, než se s děckem doma sžila, považovala se kariéristku, nikoli za mateřský typ, ale dnes si mateřství nemůže vynachválit a plánují druhé dítě... P.S Dnes můžeme mít vysněnou pracovní pozici, ale víme s jistotou, že se na tuto pozici po mateřské vrátíme, že nebudeme nahrazeny někým jiným? Takže užívané a šťastné mateřství nebo kariéra?

  • Příspěvků: 24
    Oblíbená: 0

    Karolínka Vloženo 09.02. 2014, 16:00 Reagovat Kotva

    To je právě ono... Nikdy člověk nemá jisotu. Proto jsem se rozhodla, že se teď budeme snažit, snad nám to vyjde, pokud ne, tak to asi teď nemělo přijít asi bych přijala práci... Ale je to těžké. Je pravda, že i když jsem o proti jiným dost mladá, tak jsem si toho v životě prošla až až. A miminko bych si teď moc přála, jelikož teď se na to cítím a vím, že bych si to užila. S přítelem jsme si zařídily byt, který má celkem 120 m2, takže místa máme až až. Máme krásnou terásku, kde se dá přes léto krásně být. Oba máme práci a i když nám příelova rodina nikdy nepomůže finančně, mají toho sami až až, podporu od nich máme, teda konečně už máme, bylo to těžké. Moje rodina, teda mamka ta je nejlepší člověk na světě a vím, že i když ona mít nebude, tak mě vždy pomůže. Sourozenci, kteří mi zbyli jsou o dost starší a už mají své rodiny, nikdy jsme si moc nerozuměli, ale vztahy nejsou špatné. Bráška, se kterým jsem byla jako dvojče, byl o 6 let starší, tak už není dva roky mezi námi, ale cítím, že je stále se mnou a dává na mě pozor... A hlavně vím, že on by si to miminko strašně přál :-( Přítel mi řekl, že práce je a bude... A i když to místo nevezmu teď, určitě se časem najde jiné, třeba i někde jinde.... Musím věřit, že vše bude tak, jak to má být. Nikdy člověk nemá jistotu co bude za hodinu nebo zítra, natož vědět co bude za rok za dva....... Takže snažilky musíme jednat srdcem, to bylo správně řečeno. Innocent

  • Alice83 Příspěvků: 3456
    Oblíbená: 12

    Alice83 Vloženo 09.02. 2014, 16:39 Reagovat Kotva

    Reakce na [451208]: Ahoj, Evi, věkově jsme na tom stejně a já jsem se rozhodla založit rodinu až vloni, dřív mě to prostě nechytlo. Každopádně jsme to chtěli popořadě, takže v na konci června byla svatba, v srpnu líbánky a v prosinci jsem otěhotněla. Bohužel v 7+00 ZT, revize dělohy nebyla možná, takže došlo k samovolnému potratu. Tak jsem se vrátila zpět mezi snažilky, tento měsíc všechno skvěle vycházelo, jenže včera v noci jsem dostala zánět moč.cest, takže snad nám to nevyšlo, protože v prosinci to nedopadlo pravděpodobně kvůli zánětu plic a já si nedokážu představit, že bych tu bolest musela absolvovat znovu

  • Alice83 Příspěvků: 3456
    Oblíbená: 12

    Alice83 Vloženo 09.02. 2014, 16:44 Reagovat Kotva

    Reakce na [451253]: Karolínko, myslím, že hodně záleží na tom, po čem toužíš víc. Nevím, kolik ti je přesně let, ale já jsem opravdu až do 30 necítila potřebu mít rodinu. Baví mě moje práce, chtěla jsem mít praxi a samozřejmě smlouvu na dobu neurčitou, abych se po případné mateřské měla kam vracet. Takže já jsem to měla snadnější, ale vždycky jsem věděla, že dítě jednou chci. S manželem jsme oba věřící, takže to pořádí svatba-dítě je pro nás logické. Po 5 letech mě požádal o ruku, do roka jsme se vzali.

  • Alice83 Příspěvků: 3456
    Oblíbená: 12

    Alice83 Vloženo 09.02. 2014, 16:51 Reagovat Kotva

    Reakce na [451306]: já jsem měla v životě asi hrozně velké štěstí. Chtěla jsem vystudovat VŠ - vystudovala, nemohla jsem se rozhonout mezi 2 povoláními, tak jsem si zkusila oboje a bylo to jasné. A až pak jsem potkala svého nynějšího manžela, takže mi to život zatím hrozně hezky nalinkoval. No nějak se to zaseklo na tom potratu Undecided

  • Příspěvků: 24
    Oblíbená: 0

    Karolínka Vloženo 09.02. 2014, 17:15 Reagovat Kotva

    Víš, to je právě to... Práci, kterou teď dělám jsem si přála dělat již od útlého dětství, ale zároveň už od malička, jsem měla strašně dobrý vztah k dětem a sourozenci se na mě vždy mohli spolehnout v tom, že věděli, že i když jsem byla jejich malá sesřička, tak věděli, že mají o děti dobře postaráno.... Ale život mi dává do cesty samé překážky, když se jen ohlídnu zpět do krátké minulosti: Hlásila jsem se na vysněnou vysokou školu, nevzali mě... Nabídli mi, ale práci, tak jsem to vzala. Bohužel po měsíci v práci mě z minuty na minutu opustil můj nejlepší bráška na světě... spáchal sebevraždu... (nemohl mít děti a tak srašně si je přál) :-( poté jsem se na vysokou školu dostala, denní studium, ale bylo náročné na dojíždění, ale jelikož jsem žila už sama s přítelem na koleji jsem být nechtěla... Přešla jsem na dálkové studium, mám opět tu samou práci. Přála jsem si strašně moc miminko, přítel se na to ale necítil. Najednou přišla jeho mamka ,,tchýně,, s tím že je ve svých 44 letech těhotná a že si to nechá... Nejdřív jsem nevěděla jak to mám brát, ale nakonec to beru tak, že to tak má být i když to budou mít ted dost těžké.... Měli jsme s přítelem menší krizi po sedmi letech... Když už jsem byla rozhodnuá, že to snad i vzdám. Přítel se začal snažit aby o mě nepřišel, najednou i sám přišel s ím, že byt je zařízený auta máme každý své, že by bylo fajn kdyby jsme už byli rodina. Souhlasila jsem Embarassed.... Začali jsme se snažit a já cítila, že bráška by stál při mě. NAjednou jsem to nedostala, myslela jsem, že o vyšlo, ale bohužel... vždyt víš, to už jsem psala... Snažíme se dál, ale já najednou nevěděla, co teď.. vzít novou nabídku práce? nebo mít rodinu?? Přítele dost naštvalo, že najednou jsem nerozhodná, když jsem tak moc miminko chtěla.... Ale já opravdu nevěděla co mám dělat... TeĎ jsem se rozhodla, že tomu nechám volný průběh, uvidíme co přijde dřív.. Ale miminko bych si tak moc přála InnocentInnocentInnocent

  • Anetinecka Příspěvků: 1145
    Oblíbená: 3

    Anetinecka Vloženo 09.02. 2014, 19:41 Reagovat Kotva

    Reakce na [451253]: Karolínko, na práci se vyprdni. Když nebude tahle, bude další. Já se do své nemůžu vrátit a ani nechci. S koleginěma to dopadlo špatně a stali se z nich sv.... Ta práce mě bavila a i dobrý peníze, ale najdu si jinou a důležitější je, že mám malou a snad bude i druhé a budu jim na blízku a budu mít čas se jim věnovat. Pokud chceš rodinu a jste spolu dlouho a chcete to oba. Jdi do toho :)

  • Příspěvků: 24
    Oblíbená: 0

    Karolínka Vloženo 09.02. 2014, 19:44 Reagovat Kotva

    Jj asi máš pravdu Smile děkuji Smile

  • Anetinecka Příspěvků: 1145
    Oblíbená: 3

    Anetinecka Vloženo 09.02. 2014, 19:46 Reagovat Kotva

    Jinak co se týče svatby a mimi v pořadí, tak já svatbu nechtěla, ale chtěla mimi a mladej nechtěl mimi bez svatby, tak jsem souhlasila a chtěla jsem jí, než bude mimi, abych si to užila a že začnem o svatební noci. A týden před svatbou jsem zjistila, že jsem těhotná a celou svatbu mi bylo blbě, ale byla jsem maximálně šťastná a vezla si domu totál na šrot svýho novomanžela. Jinak si myslím, že je jen na vás, jestli chcete svatbu nebo ne. Pak je to právně lepší, když jste manželé, ale abyste si dokázali, že se milujete a že chcete mít spolu dítě, tak na to ten papír nepotřebujete :) Já jsem nakonec ráda, že svatba byla a že mám stejné příjmení, jako manžel a hlavně moje dítko :)

  • Příspěvků: 24
    Oblíbená: 0

    Karolínka Vloženo 09.02. 2014, 20:05 Reagovat Kotva

    Jj přesně, na to papír nepotřebujeme... Ale chtěli by jsme mí také sejné přijmení jako miminko :-) a jelikož já celý život nepiju, nikdy prostě mi to nechutná, ani nekouřím... Tak svatbu chci až budu mít bříško někdy kolem 7 - 8 měsíce :-) a jen s rodinou :-) takže malinkou na zahrádce :-) a budu spokojená:-)

110 11 12 13 14320

Téma je uzamčené, nelze do něj vkládat příspěvky.

reklama
reklama
reklama

vybíráme z blogů na Maminkám.cz

Přejít na blogy

Nejnovější příspěvky do diskuze

Další nové příspěvky

Do diskuzního fóra

nově založená témata v diskuzi

Další nová témata

Do diskuzního fóra

Těhotenská kalkulačka.



Zapamatovat vložené údaje

Výpočet plodných dnů.


Tisknout

TOPlist