Autor: tonnka   25.1.2012 v 17:22

Ahoj Sofie, a kolik je prckovi teď? Já osobně si myslím, že strach mít nemusíš.... Já byla po císaři taky "dlouho" bez dětí a 3 dny mi je vozily jen na chvilku - vlastně na kojení a všechno je v naprostém pořádku. A vzteklý bývaj moje holky občas taky, ale zas na druhou stranu i hrozně mazlivý Takže určo se neboj

Autor: Ivana   25.1.2012 v 17:53

Ahoj Sofie, jak píše Tonnka, můžeš být úplně klidná, dej se do pořádku a těš se na prcka, vše se srovná. Pokud jsi sama nervózní, mimčo to obvykle vycítí a reaguje neklidem. Takže hlavně se snaž zůstat v pohodě sama, i když to někdy není jednoduché. Pro miminko je příchod na svět císařem šok, dosud si hovělo v bříšku a najednou tolik změn - světlo, chlad, hluk, dotyky, oblečení... Dej mu čas, trpělivost a kupu lásky, vrátí Ti to prvním úsměvem.

A pokud je Ti tahle informace málo, přidám stručně něco osobního. Narodila jsem se taky císařem skoro o dva  měsíce dřív, byly jsme v bříšku 3 holčičky a jedna umřela, tak jsme musely hned na svět. Maminka nás dostala z kojeňáku domů až jako dvouměsíční, po narození jsem měla 1,7kg a sestřička 1,35kg, ve dvou měsících už jsme měly obvyklou porodní váhu. Je zázrak, že jsme obě zdravé, vystudovaly jsme, máme rodiny. Maminku milujeme a nic na tom nezměnily první měsíce života.

Co je pár hodin proti 2 měsícům?

Autor: LenaS   25.1.2012 v 19:46

Ona ale nic o císaři nepíše ;)

Navíc jakýkoliv porod je pro dítě šok (snad až na porod do vody, který pro mrně není tak drastický) :)

A nějaké děti jsou holt trošku vzteklejší než jiné :) Z toho bych strach neměla :) Určo mít strach nemusíš, že by to malýho nějak poznamenalo :)

Autor: sofiie   25.1.2012 v 20:05

Holky strašně moc děkuji a ty Ivanko co píšeš je moc smutné....

Já jsem to tu nechtěla moc rozepisovat jelikož ještě nejsem vpoho,ale jak píšete malý je nejspíš nervozní ze mě i když se moc snažím,být nad věcí tak je to opravdu těžké,rodila jsem přirozeně,ale už během porodu mi praskla děloha měla jsem překotný porod a o týden dříve ze zdravotních důvodů po porodu se mi udělalo zle a upadala jsem do bezvědomí .Pamatuji si jen jak řekli manželovy at jde domu že mě jen vyčistí dělohu a potom mě dají na pokoj at příjde až druhý den ,ale probudila jsem se z narkozy a řekli mi že mi museli dělohu odoperovat ,že praskla ,takže už nemohu odnosit další mimi i když bylo v plánu a malý nechtěl pít takže jsem ani moc nekojila přišla jsem stresem o mléko a nechce se ani mazlit je trošku vzteklý tak jsem se pídila po info abych něco nezanedbala malému je ted 8 měsíců,ale původně měli být dvě čekala jsem dvojčátka ,ale to jedno se nám přestalo vyvíjet a samo zaniklo takže nadšení trvalo jen pouhý měsícAle jsem štastná že mám zdravého syna a snažím se na vše zapomenout abych tím na něho nepřenášela stres a smutek,ale někdy jsem zralá na nějaké antidepresiva,ale to není řešení jen chvilkové a co pak někdy opravdu nevím jak dál,ale malého miluju nadevšechno a chci pro něho jen to nejlepší,tak děkuji ,moc mě to pomohlo a zase mi je o něco lépe,jsem moc ráda,že se to na malém nepodepíše na pořád a můžu s tím stále něco udělat i když jsem měla za to,že už je to nevratné když jsem ho neměla po porodu u sebe šla jsem  z ára na jip a až pak  k malému , také až po pár dnech ,tak jsem z toho měla vážné obavy.

ještě jednou moc děkuji

Autor: Kateřina   26.1.2012 v 08:38

Sofie a jaké jsi měla těhotenství?? Klidné nebo hektické? Já jej měla dost hektické a naše malá - 5 měsíců je nyní taky dost neklidná, protivná a hodně uplakaná. Nemůže to být i tím?

Nicméně je mě tě líto, máš teda hnusný zážitek a to, že nemůžeš mít další dítě je  o to smutnější, ale naopak po této zkušenosti by jsi třeba mít ani nechtěla co??

Autor: sofiie   26.1.2012 v 11:10

Ahoj Kato,já měla i těhu na prd musela jsem dvakrát na plodovku pak čekat na výsledky takže stres a přesně měsíc před vánocema mi umřel táta ,máma skončila v nemocnici,kde jí zjistili těžkou cukrovku a před porodem my vyšli testy na preklampsii,takže jenom samí stres,ale s tím miminkem mě to nepřešlo chtěli bychom další aby malý nebyl sám,psycholožka kterou jsem měla v porodnici k dispozici tak jsme probírali ,že vaječníky mám funkční tak by to šlo do budoucna řešit náhradní matkou což je naše jediná naděje a také možnost jak přijít  ještě k vlastnímu dítěti i když to některé z vás budou třebe odsuzovat nebo mít k tomu  předsudky,zjistila jsem také ,že v Turecku už úspěšně transplantovali dělohu od mrtvé dárkyně a paní i porodila zdravé dítě ale potom jí museli zase dělohu odoperovat.A jako další možnost je přímá adopce rychlejší proces než běžná,ale co jsem zjistila tak maminky spíš řeší finanční odměnu než do jaké rodiny jejich dítko příjde,tak mi příjde ,že nejlepší je náhradní mateřství,už to lze i v rodinách matka ,sestra ,ale to u nás nejde sestru nemám a mamka je nemocná ,nemáte s tím někdo už osobní zkušenosti,mám už kontakty na kliniky i právníka ,který se tímto přímo zabývá,takže vím,že je to možné a beztrestné i když spousta lidí si myslí opak, jelokož o tom nemají dostupné info,ale řeší se to jako přímá adopce akorát že dítě je biologicky vaše, a otec je ihned zapsán do rodného listu vy pak dítko dodatečně adoptujete jako manželka otce dítěte  bio pár musí být manželé to je podmínka mě přímo kontaktoval lékař z jedné kliniky že by se mím případem rád zaobíral ,ale je to až na Moravě tak to stále zvažujeme....

Autor: sofiie   26.1.2012 v 11:25

Ještě jsem chtěla dodat,že kdyby mi dělohu zachránili (což prý nebylo možné primář mi řekl,že to nemělo cenu šít protože jsem tam měla rupturu-trhlinu 10 cm a asi bych stejně nebyla pak schopná dítě donosit)tak do těhu jdu znovu na 100%,tu fyzickou bolest už jsem skoro zapoměla i když to bylo krušné,ale ta psychická přetrvává,ta je daleko horší,ale jsou i světlé chvilky když se malý usměje tak jsem fakt štastná,doufám,že těch úsměvů bude čím dál vícei u vás

Autor: Ivana   27.1.2012 v 01:11

Ahoj Sofi, nějak jsem se ztratila v Tvých informacích a myslela si, že jsi rodila císařem, asi jsem tak usoudila z toho, že mojí sestře praskla děloha při císaři. Bylo to až při jejím druhém porodu, dělohu jí zachránili, ale další těhotenství vyloučili, doporučili podvázat vaječníky. Sestra tedy má asi 2 měsíce po 2.porodu dělanou laparoskopicky sterilizaci ( taky bl.ci jí před operací nedali podepsat papíry, i když jim s manželem nahlásili, že se sterilizací souhlasí, takže jí to neudělali při jednom).

To, co jsem psala o úmrtí mé sestřičky, jsme doma nikdy jako tabu neměli a vždycky jsme to brali tak, že to tak mělo být, příroda ví, co dělá, nikdy mě ani nenapadlo být smutná, že se to stalo. Jsem ráda za své dvojče, je skvělé mít dvojče... takže spíš je smutné, jak krutým obdobím sis prošla Ty. Nedivím se, že se s tím těžko vyrovnáváš, tolik ran na jednoho člověka . Buď silná pro Tvého malého miláčka. Pokud jsem se dopočítala, je narozený v květnu? Býk?

I když na horoskopy třeba nevěříš, zkus se na malého podívat jinýma očima. Píšeš, že se nechce mazlit, je vzteklý  a pod. ... Třeba chce být už od malinka hodně nezávislý a to mu pochopitelně nejde. Podobně se projevoval jako malý i můj brácha, je typický kozoroh, takže s přibývajícími léty se teprve otevírá a dá se s ním lépe vycházet.

Mnoho věcí na svých dětech nezměníme, i kdybychom se přetrhly, musíme je milovat takové, jaké jsou, a snažit se jim porozumět.

Vědci objevili, že existuje gen pro citlivost a s tím související mazlivost a empatii. Kdo jej má jen od 1 z rodičů, je obvyklým způsobem mazlivý, citlivý atd., kdo od obou rodičů, může být až přecitlivělý, extrémně mazlivý, mimořádně empatický ( projevuje se už u velmi malých dětí, které začnou plakat, když slyší plakat jiné dítě) a pak taky někteří tento gen nemají nebo jej mají recesivní, pak jsou minimálně vnímaví k citovým potřebám ve svém okolí, vlastní city mají potlačeny, řídí se pouze rozumem a jakékoliv emocionální chování jim připadá nepatřičné nebo těžko pochopitelné.

 Držím palce, aby se to u vás zvrtlo k lepšímu a mohla sis užívat mazlíčka.

 Jaké má oblíbené hračky a činnosti? Co třeba plyšáci?

Přeju Ti co nejvíc úsměvů a úspěch v plánech přímé adopce.

Autor: Kateřina   27.1.2012 v 17:27

[86712] Tý jo Sofi, tak to kobouk dolů před tím co jsi si zažila v těhu, to já měla proti tobě teda těhotenství pohodu, ikdyž bylo plné nervů...

Moc ti přeji do budoucna at se ti splní plány s druhým mimikem, at už jakkoliv, když si ho tak přeješ. Držím pěsi a buď silná.