Autor: desideria   8.5.2014 v 22:06

Jájo, a kolik a kdy dostává to UM? Naší holce je 14 měs., a UM má 2x, výjimečně 3x denně. Jí mi jenom vyzkoušený věci, a když jí nabízím něco nového (křupku, chleba, housku), tak to ode mě nechce. Ale když jí to někde nechám, aby měla pocit, že si to vylovila sama, tak se s chutí zakousne. Ona se tedy s chutí zakousne i do mulčovací kůry, uhlíků z kamen, pořád musím být na pozoru. Housku ochutnala až tu, kterou si sama vzala v hospodě z ošatky, no, co nadělám. 

Nevím, jak to máte doma, ale u nás když mám z něčeho problém, tak to holka vycítí a ten problém zrcadlí. napadlo mě, máte možnost někde efektu smečky? Dát ho do skupiny dětí, aby jedlo s nimi? K příbuzným, kamarádce, aby jídlo nabízel někdo jiný než vynervovaná maminka? Tohle se hodně osvědčilo u mých kamarádek, třeba u potravin, které doma dítě odmítalo, tak na tetu si to prostě nedovolí, zvlášť když ty tři tetiny kluci to jedí, a rychle 

Autor: Jája   8.5.2014 v 22:15

[536061] ahoj, děkuju. UM máme taky max 2x - 3x denně. Ráno, večer a odpol. -právě když do něj nic nedostanu. Tu smečku máme vyzkoušenou. Prostě nebude a hotovo. Ani když ho nechám, aby jedl sám. Zkoušela jsem třeba i brumíka. Nechtěl u něj ani sedět, natož aby ochutnal.

Autor: desideria   8.5.2014 v 22:29

Jájo, tipuju, že tam bude blok, naučený chování, mohlo by to být ani ne tak o jídle, jako o tom, že on ví, co bude následovat. když dostane synek jídlo od někoho jiného, tak taky nejí a dělá ty plačící scény? Třeba na návštěvě? Když by byl dva dny u babičky, například, tak by taky nejedl? Pokouším se představit si, jak vyjmout jídlo jako takové z toho začarovaného kruhu. 

Tuhle bezmoc si pamatuji z nemocnice, a měsíc poté doma. A tak mám odpozorováno, že i tak malý prtě, jako to naše bylo, poznalo to moje napětí a stres. Tenkrát jsme se dostaly dál až okamžikem, kdy jsem se doma rozhodla sondičkovat, aby holka dostala dost mlíka. A ona nějak vycítila to moje nezlomný rozhodnutí ten krok učinit, a já mezi tím vzala do ruky stříkačku a začala jí to mlíčko dávat stříkačkou, a ona to opravdu polykala. Byl to hodně krušný měsíc, skoro jsme nespali, ale pak zesílila a mohla pít sama. Proto se netočím na tom, co jíst, ale jak změnit to naučený chování u vás doma. Třeba mě ještě napadá, kdyby vás tak někdo pozoroval, co je spouštěčem té plačící reakce, takový ty nezaujatý nevystresovaný oči zvenku by mohli na něco přijít. 

Autor: Jája   8.5.2014 v 23:00

Koukám, že jsi to taky neměla jednoduchý..  Tak např. přijdeme z procházky. Malej se těší na jídlo. Chvátá do židličky, koukne co nesu (třeba jogurt) natahuje ručičky. Tak ho otevřu, on se podívá dovnitř a konec. Ani neochutná. A třeba dneska: zeleninová polévka s jeho oblíbeným rohlíkem. Koukne, ani neochutná a když mu to vnutím-aspoň na to ochutnání, bulí. Tak jsem přinesla omáčku, ta se mu asi líbila, tak jedl. Pár lžiček sice,ale pro nás úspěch. Vím že mu nemám nabízet další jídlo, když první odmítne, ale on než aby ho později snědl, bude třeba do večera hlady. Jinak se právě snažíme ať už krmím já nebo taťka, nebo kdokoli, jít na to vesele. Dám mu třeba lžičku i do ručičky, aby se v tom mohl taky šťourat..  Ale pusu neotevře. Nebo jo, ale jídlo plive.

Autor: Jana   8.5.2014 v 23:09

A nemohlo by to třeba být tím, že prostě nebude moc velký jedlík? Podělím se se zkušeností svého manžela, podle rodičů jedl neuvěřitelně málo, prý mu mnohdy stačila lžička jogurtu na půl dne až do nějakých sedmi let. Byl hubený, ale ne nemocný. Když se ho na to zeptám, tak v době, kterou si už pamatuje, prý prostě neměl chuť ani hlad a ta lžička jogurtu mu jednoduše stačila.

Tak mě jen napadlo, že by třeba to nejjednodušší vysvětlení mohlo být to správné.

Autor: kesi   9.5.2014 v 06:36

A co na to doktorka? Pokud není podvyziveny a ona nic nenamítá tak bych se tím nestresovala.

Autor: desideria   9.5.2014 v 07:15

no, ale co když ani neochutná? Nemohlo dojít k tomu, že při tom strachu, aby jedl, se na jedno najedení donáší víc jídel? Třeba ví, že když odmítne jogurt, tak máma přinese něco jiného, možná je to z jeho strany hra. Zkusme se na to podívat z té jeho strany, jak on to může vnímat? 

A je možnost, že by při tom krmení byl jiný člověk než máma? Příjdete z procházky, máma jde ven z pokoje, a teta, babička, někdo jiný dává synkovi jogurt. Jen ten. Stejně nic nejí, tak za vyzkoušení to stojí. Jestli 2x - 3x denně do sebe dostane UM, tak na té přežívá, a to s jiným typem jídla nemusí brát jako jídlo, ale jako hru. Zvlášť, jestli jste předtím používali ještě hračky na rozptýlení pozornosti, maminka se mu věnovala. A nebo mu dát jogurt a nevšímat si ho. Nedělat z jídla problém, a nedělat z jídla hru. 

No, ten začátek u nás byl pekelný, ale právě jsem se na tom naučila, že to ty děti berou jinak, oni nevědí, jak to rodiče myslí, ale poznají to rozpoložení, například dcerka poznala můj strach, že jí nenakrmím, že se zase bude dusit (u nezralců je velký problém koordinace sání, polykání a dýchání). Pravidelně, jak jsem se začala bát, tak se dcera začala dusit, a musela se dokrmit sondičkou. 

Napadá Tě něco, co by šlo dělat jinak? 

Autor: Marketta   9.5.2014 v 10:07

Ahoj mám doma holčičku v září bude mít 3 roky. Celej její život bojujem s jídlem. ted váží 11 kg. Ale je malá i zrůstem, tak mi nepřijde, že by vypadala nějak vyhuble. Já krmila u pohádek, ted jí je vyprávím. Ona vydrží bez jídla, někdy je protivná, když přijde z hlídání od babičky, kde pořádně nejedla. U nás nechat vyhkadovět nefunguje. 

Takže poradím ti , at si to nekladeš za svoji vinu..prostě je nejedlík. Kup Nutrolin B, podporuje chut k jídlu. Když bylo zle, koupila jsem to a rozjedla se trochu. 

Autor: Jája   9.5.2014 v 17:55

[536104] hm nenapadá. Od někoho jiného nesní už vůbec nic. A když ho nezabavím, tak taky ne. Prostě mám obavu, aby mu nechyběl nějakej vitamin apod. Jediný co do něj teď dostaneme jsou ty vývary, polévky. Ale s masem. Jak tam neni, tak to nechce, potvůrka. Tak si právě říkám, že aspoň ta UM, že tak by snad mělo být všechno co dítě potřebuje. I když vím, že v jeho věku, je to hodně málo.