Autor: Marky2710   13.8.2013 v 21:50

Sice se mi reagovat nechtelo,ale musim, ja jsem tedy o neco starsi,ale mam dve deti,treti prislo neplanovane,uplne neplanovane,nejdriv sem byla v haji,co ted? finance na h.... chlap na h.... no chtela jsem silene potrat.... pak sem broucka videla.... desaty tt a?zamilovala se jako kazda mamina.... v 18 tt mu prestalo bit srdi,uprimne,jsem a budu proti potratum! je mi lito,ale je dost mamin,co by si miminko prvni,nebo uz druhe a i to treti praly vic nez cokoliv na svete a nejde to,ten mrnousek v Tobe nemuze za sex mezi Tebou a otcem mrnouska.... dej ho k adopci,nebo babyboxu je tez moc.... a pomuzes parum,co nikdy mit mimi ani nemuzou... cokoliv,ale nezabijej zivot.... dej mu sanci....je to clovicek,stejne jako ,ja ty ,me deti,tve deti.... nebo by se ti libilo rozctvrceni? tehu sleduji od zacatku,uz v osmem tydnu je to rysove clovek a chce pouze lasku sve maminky...ja si vycitam den co den,ze sem vubec na potrat myslela.... a ver mi ze to zustane v kazde zene,co deti uz ma a miluje je.... 

Autor: Marky2710   13.8.2013 v 21:54

a dodatek,ted cekam treti a jsem ta nejstastnejsi na svete,teda pardon,ofiko ctvrte,muj milacek co je v nebicku je stale kouskem ve me.... promysli si poradne co chces udelat.... je skoda ,ze drobecek nejde vyndat,predala bych ho mym dobrym kamaradkam.... ony to stesti nemaji:( nebo brzy shasne to nejdulezitejsi a nikdo nevi proc

Autor: Monika4   13.8.2013 v 22:21

Nevím co si z toho vezmeš ale musím reagovat. Pod mým podpisem vidíš že jsem maminka již čtyř dětí.Vždycky jsem chtěla tři když jsem čekala třetí poprvé přišli jsme o něj ten rok byl nejhorší v mém životě pak se podařilo a já konečně zapomněla.Loni touhle dobou jsem opět otěhotněla naprosto neplánovaně i přes naší snahu se chránit.Manžel nechtěl o dítěti ani slyšet ale když jsem mu řekla že jsem těhotná postavil se tomu a řekl že to zvládneme.Já o tom přesvědčená nebyla i jsem uvažovala v duchu o interupci ačkoli jsem po prodělaném potratu byla zásadně proti.Trvalo mi to dva měsíce než jsem byla schopná dítě nějak přijmout vnitřně to trvalo dýl v desátém týdnu jsem začala hodně krvácet a jela do porodnice smířená a vlstně docela i spokojená že to mimčo samo vzdalo ale malé mě vyvedlo z omylu i přes krvácení se drželo a bojovalo za svůj život.Od té chvíle mi bylo jasné že tu chce být.Bojovala jsem za něj dál několikrát jela do porodnice kůli krvácení ale vždy se drželo a rostlo. Zkrátím to dnes je tomu uzlíčku 3 měsíce a je to to nejhezčí co mám k těm třem předtím.Ať je tvoje situace jakkoli těžká zkus ještě vydržet a dát mu šanci když ne pro tebe tak pro ty co děti mít nemohou.Nechci tě odsuzovat ať se rozhodneš jakkoli budeš s tím žít ty sama v sobě.

Autor: Mamina :)   14.8.2013 v 10:29

TAk já taky něco připojím. Čekám ted první miminko, bylo neplánové, zůstala jsem sama, po škole, bez práce. Taky jsem v prvních chvílích zvažovala možnost potratu, protože jsem si neuměla představit, jak to všechno sama zvládnu. Miminko jsem si nechala a šíleně se na něj ted těším. Nebudu ti radit, co udělat, sama se musíš rozhodnout nejlíp. Neodsuzovala bych upřímně ani jednu variantu. Když si ho necháte, jistě to nějak zvládnete,a le asi to nebude úpně jednoduché. Otázka je, aby tím netrpěli tvoje děti, ty sama nebo váš vztah. Potom by to mohlo narušit celou rodinu a to podle mě taky není řešení, nechat si mimčo za každou cenu...Porovnání, že někdo mít mimčo nemůže a někdo jo a jde na potrat mi nepřijde adekvátní. Tohle se přece takto srovnávat nedá. Vím, že je to kruté, ale takto to v životě je. A vyčítat si takové věci k ničemu nepřispěje...a donosit mimčo, vytvořit si k němu vztah a pak ho dát k adopci si představit neumím. Za mě at se rozhodneš jakkoliv, zvaž to pořádně ze všech stran, rozhodni se pevně a už nikdy potom své rozhodnutí neznevažuj. Nikomu to neprospěje. Držím palce

Autor: Marie   14.8.2013 v 10:41

Sisi, asi budu zlá,ale co po nás chceš? Abychom ti interupci schválily? Abychom ti napsaly, že to nic není? Toto forum je určeno hlavně maminkám a ženám, které po dítěti touží a daly by za tento malý zázrak cokoli. Přečti si Porod bez radosti nebo Snažilky. Snad pochopíš, že život je dar a podle toho s ním máme zacházet.Myslím, že tady těžko najdeš pochopení, když chceš podstoupit interupci.Nebo požehnání s tímto krokem. Je mi 40, mám malé dítě, mimochodem třetí. I pro mně nebylo lehké se s jeho existencí smířit. Ale potrat, to je něco, co je difinitivum, konec. Rozhodla jsem za tebe, že ty žít nebudeš. Vím, že jsem tvrdá. Ale tři děti přece není žádná katastrofa. Jsem ze tří dětí a nemyslím si, že by nás bylo doma moc. Vím, že je blbá doba, ale děti se přece rodily i za války. Popřemýšlej, prosím, jestli opravdu není jiná možnost jak interupce.

Autor: Lenka   14.8.2013 v 10:46

[351199] nevím jak bych se zachovala já a  je fakt že po tom co mám 2 děti tak si nejsem jistá že bych byla schopná jít na interupci  zkusila bych se zaměřit na jinou variantu jako je třeba adopce ikdyž pak je otázkou jestli bys  byla schopná žít s tím že někde je tvé dítě.... holt to je život a nikdo neporadí...

Autor: Jana   14.8.2013 v 11:34

Nevím, jestli není problém, že čekáš prcky brzo po sobě, nebo jsou větší problém ty peníze? Já mám děti 19 měsíců od sebe. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, nadšená jsem nebyla, ani můj gynekolog, protože jsem měla po prvním porodu komplikace a další těhotenství doporučovali až nejdřív za 2 roky. Docela dlouho mi trvalo, než jsem se s tím smířila, ale potrat nějak nepřišel v úvahu. A nelituju. Je to záhul, ale stojí to za to. Jo a  malá byla taky závislák, trošku žárlila, ale v pohodě jsme to zlvádi.  A teď jsou to nerozluční kamarádi. Chce to tatínka, který občas to maminčino tulení nahradí.

Autor: verca   14.8.2013 v 15:28

musim se pridat k mamine :-) tady. moc krasne to napsala. co je to za blbost, ze ten, kdo nemuze mit deti, se tady pousti do tech, co se rozhodnou pro interupci? uz jsem tady nekde cetla dost agresivni clanky a byla jsem v soku. clovek ma pravo se rozhodnout sam, jestli si miminko chce nechat nebo nechce nechat a nezaslouzi si byt za to kymkoliv odsuzovan. ja si nedokazu predstavit donosit miminko a pak ho nekomu dat. ale hlavne jsem chtela napsat, ze rozhodnuti je vzdycky na tom cloveku a ostatni opravdu muzou jen poradit, ale zodpovednost za rozhodnuti si nese stejne nakonec ten clovek sam

Autor: desideria   14.8.2013 v 15:39

[351249] Moniko, ahooj! Konečně jsem na Tebe natrefila, tak tě aspoň tady pozdravím,  tak jak zvládáte? Potkala jsem tudle u Apol Smíška, ale nějak se mračil  

K tématu toho moc nenapíšu, tohle si musí každá máma zodpovědět sama, za sebe si nedovedu představit jít na interupci, tu bych podstoupila jenom v případě, když by dítě bylo tak postižené, že by po narození trpělo v bolestech. Ale u mě je to už jen hypotetické, jsem přešťastná za to jedno.