Dítě v 15 letech

Je mi 15 let a priteli je 23 chteli bychom mit miminko o studium mi tak nejde vim ze bych o sebe i o dite mela perfektne postarano.Jen bych se chtela zeptat jestli si to mimco muzu nechat napsat na sebe jak by to bylo soudne a jestli by z toho pritel nemel nejake soudni problemy ? dekuji za odpovedi

jen si kočko uvědom, že dítě není hračka, kterou odložíš, kdy chceš...asi nemá cenu ti těhu vymlouvat, jen doufám a přeju ti, aby ti přítel byl opravdu oporou a ty pak nezůstala sama s dítětem, bez vzdělání a bez peněz...tak to totiž vidím u jedné slečny co znám...má nyní hromadu dluhů a je vyřízená, přitom jen stačilo, aby si uvědomila, že dítě není šperk, kterým se chlubí...že to je úvazek na celý život a že to, jak ho vychováš a ukážeš mu cestu, tak se on bude chovat až dospěje...a né vždy to dopadne dobře, nic méně vám tohle rozhodně nepřeji, už jen proto, aby sme my, daňoplatiči na tohle opětovně stále nedopláceli, možná sobecké, ale faktické...držím palce..

Ahoj.

Jak píšou holky, nemá cenu ti to rozmlouvat. Ale zkus si tak nějak v klidu bez sentimentality sednout a popřemýšlet, co takové mimi všechno obnáší. Je to nejhezčí věc, kterou jsem zažila a neměnila bych, ale přeci jen ti to neuteče. Mám partnera o 10 let staršího, takže se taky bál, aby se mimča dočkal a on už měl věk, ale já byla mladá. Zázemí můžeš mít dobré, ale ty budeš MAMINKA, na tobě bude všechna ta starost, zodpovědnost a hlavně, přemýšlela si, co bude po tom?? Studovat s miminkem není vůbec snadné, to můžu říct z vlastní zkušenosti. Když se musíš nejvíc učit, tak je nemocné, rostou zoubky, ty jsi vyřízená nevyspalá atd. a nebo máš na mysli mateřství místo školy? A přemýšlela si, jak by sis pak těžko hledala práci, když budeš mít dítě, děti a jen základku? Jakým budeš pro svoje dítě vzorem, jak bys byla schopná se o něho postarat, zabezpečit, pokud by si z nějakého důvodu přišla o to svoje zázemí? Zkus o tom racionálně popřemýšlet. Užívej si volnosti, mládí, toho že si mlžeš kam chceš, kdy chceš, nemusíš mít žádné starosti, mlžeš si lehnout kdy chceš, vyspat se jak chceš a užívej si studijní léta, ať máš na co vzpomínat. Mateřství je to nejkrásnější, co tě v životě potká, je opravdu na celý život, takže když s tím třeba ještě počkáš 3,4 roky, užiješ si ho taky. Mysli na to, že miminko není živá panenka.... A popravdě mi opravdu přijde zbytečně komplikované, to uspěchat, mít opatrovníka atd., atd.

Taky jsem chtěla miminko v 15...ale počkala sem si 5 let a teď ve 20 mám 11 dní do termínu a jsem na to ůplně jinak připravená a jinak na to nahlížím než před 5 lety, opravdu počkej radím z vlastní zkušenosti, dítě je finančně náročné a hlavně časově a sama jsi ještě dítě. Ale je to tvoje věc

V 15 letech, upřímně???? jenom blázen....vdávala jsem se po 2 letech v 18 a malej se mi narodil v 19...láska jako trám, myslela jsem si, že se svým chlapem to máme do důchodu. Vyvedl mě z omylu hned jak malému bylo 9 měsíců....chlap se nabaží a kouká po jiných....vydržela jsem to 17 let a pak to už bylo moc....takže i s tím počítej..tenkrát mi to zkušené ženské říkali a já neveřila

a to si myslím, že 17 let není málo...teď mám nového přítele 4,5 roku na dálku, jsem v 7 měsíci a beru to vše už s velkou rezervou a také mě život naučil, že perfektně se o sebe postaráš jenom ty sama..veř tomu, že studia mě dohonily...abych nepřišla o místo učitelky , musela jsem dálkově udělat 5 let VŠ v Ústí už jako rozvedená a se dvěma dětmi...takže vím, že teď se ti to zdá krásný, ale realita životní je někde úúúplně jinde, proto si to pořádně rozmysli!!!!!!!!