Dvouletý syn nekomunikuje

Dobrý den maminky, už jsem zoufalá a prosím o radu a nebo aspon o útěchu že v tom nejsem sama.... Syn ma 23 mesicu, nema rad deti, nema rad lidi, jen par vybranych na ktere je zvykly. Neumi zadne zvuky zvirat, nevi ze jsem mama, nemluvi nic krome sveho brebenteni. Nevim co mam jeste delat, venuju se mu nejsem ten typ matky ktera by od rana do vecera sledovala serialy, jezdime s nim na vylety a snazime se ho ucit neco noveho ale on nas nevnima, zacne behat. Strasne rad beha v pokojicku kolem stolku. Je stastny, smeje se a to mu staci... Kdyz neni po jeho dela sceny, řve, kope kolem sebe a miva i děsy ze spani, ze place a řve a haže sebou. Ma s tim nekdo zkusenosti? Desy jsou normalni - je to dedicne a ma to jen jednou tydne cca. Nekdy se to neprojevi treba i mesic. Ale ten jeho vyvoj a nekomunikace a nezajem o ostatni lidi a deti? Kdyz chce podat nejakou hracku tak za nami prijde chytne nas za ruku a odvede do pokojicku a ukaze na ni. Nebo kdyz chce at jsme s nim v pokoji tak nas tam dovede ale nehraje si s nami. ukaze nam s cim si mame hrat a on si vesele lita po pokoji..... Moc Vám maminky dekuji za radu a sve pribehy. Pani doktorka ho chce poslat na neurologii ale ja bych jeste pockala, verim ze by z toho mel pekne dlouho desive sny....

Bohuzel, souhlasim s pani doktorkou

Moniko, nebojte, vždy je to o přístupu doktorů. Na některých odděleních jsou jak andělé. Třeba se tam bude malému líbit.

Určitě ví, že jste máma, jen asi nemá potřebu to říkat. Komunikuje s Vámi, když něco chce, dojde pro Vás a ukáže, dá Vám to, už tohle je způsob komunikace. Náš malý taky moc nemluvil, vlastně dotěď a jsou mu 3,5 jsme na tom s tím mluvením bledě - respektive, on toho spoustu ví, zná, ale občas když spustí, tak bych i já, jako máma, potřebovala tlumočníka. S nástupem do školky se teda hodně rozpovídal.

Ad scény - období vzdoru a vzteku, začíná si udědomovat svoji osobnost a prosazovat si svou - je to běžné. Časem to poleví. Tuhle jsem za ruku rvala vzpouzející se a řvoucí dítě z benzinky od autíček........ Noční děsy je něco jako zpracovávání informací, které to dítě za den získalo - prostě si to ten mozeček přebírá a pokud je toho moc, reaguje takto. Je to dané i tím, že ta nervová soustava není úplně vyvinutá. To se časem upraví, nebojte. Náš malý na to netrpí, ale občas, vyjímečně se stane, že ho to potká - třeba cesta na dovolenou - dlouho v autě, neznámé prostředí, moc zážitků. A vůbec to neberte tak, že máte omezit výlety.

A na závěr, ano, může se stát, že bude nějaký problém, třeba nějaké lehčí postižení, ale čím dříve to budete vědět, tím lépe pro Vás i pro malého. Takže hlavu vzhůru a držím Vám palce.

Určitě pak napište, jak jste dopadla.

Jo a lékaře vybírejte podle svého uvážení, podle doporučení, zkušeností. Máte možnost si vybrat, tak to udělejte. Zeptejte se, třeba i zde na maminkách, určitě Vám dobře poradí.

Zkusila bych se trochu vnutit do jeho světa. Jestli rád běhá kolem stolku, běhala bych s ním. Cokoli začne dělat, vetřela bych se mu do toho.

Trvalo mi, než jsem se naučila s naší malou si hrát. Zdálo se mi, že mě u hraní nechce, cokoli jsem s ní chtěla dělat, odcházela mi od toho, hledala si jinou zábavu, nesoustředila se. Tak jsem nechala jí, ať zábavu organizuje a vtírala jsem se :) Když vkládala hračky do nádoby, tak jsem jí je začala nosit a podávat, houpala jsem jí, drncala na kolenou, né vždy se to sešlo s úspěchem, ale časem si zvykla, že si s ní hraju a pak mi začala sama nosit hračky a chtěla abych dělala to co ona. Třeba by ti tento způsob taky pomohl.

Já jsem to se synem řešila od 18. měsíce a udělala jsem dobře, protože nyní je mu 26 měsíců, slova jsou neidentifikovatelná, ale je tam výrazné zlepšení a pracujeme způsoby, jaké nám byly doporučeny a měsíc od měsíce je to jen lepší. Pokud to necháte do 3 let jen na základě toho, že Vám pediatr řekne, že má ještě čas - je to nesmysl a ztratíte tím cenné měsíce (říkám to jako matka, jež spolupracuje s mnoha špičkovými lékaři z řad neurologie, psychologie, logopedie a foniatrie a jako matka dítěte, co "jen méně rozumělo a nepoužívalo slova", jinak bylo vývojově zcela v pořádku), díky kterým dítě posunete kupředu. Na začátku si položte tyto otázky - 1) Kdy jste začali mluvit vy a manžel? 2) Žvatlalo Vaše dítě? 3) Zdvojovalo (mama, bababa, dede, atd.), zhruba v 9. - 13. měsících? 4) Když řeknete svému dítěti, staršímu 18. měsíců např. "Dones knihu/ auto/ boty" (cokoliv, co používáte často) - rozumí Vám a donese to?  5) Změnila se mluva násedkem nějaké situace? (Například přestalo používat již naučené věci/slova po nemoci, očkování, stěhování, domácí hádce? 6) Střídá nohy, když jdete po schodech? 7) Jezdí na odrážedle? 8) Jak je na tom s jemnou motorikou (korále na tyčku, špejle zastrkovat do dir) a hrubou motorikou (běhání, přelézání) ? 9) Jakou používá ruku? Střídá pravou/levou, či má některou dominantní? 10) Jaké bylo těhotenství a porod? 11) Kouřila jste v těhotenstvá? 12) Pila jste kávu v těhotenství? .... Jaká by měla být odpověď, je myslím zřejmé, popřípadě lze snadno dohledat na internetu. Už jste slyšeli o vývojové dysfázii? A ještě Vám, maminky, poradím, abyste klidně obešli kolečko - prvně foniatrie (to, že vy si myslíte, že slyší, neznamená, že Vaše dítě nemusí mít s ušima problém (frekvence, emise)!!!), neurologie - zhodnocení, zdali je neurologicky v pořádku. Psychologie - ta je důležitá, ale musí to být odborníci věnující se problematice takto malých dětí! Tam je důležité, jestli stav a vývoj Vašeho dítěte odpovídá věku a široké normě (žádné tabulky, ale individuální posouzení, jestli není Vaše dítě nezralé). Logopedie není u takto malých dětí třeba, tam stačí najít si na internetu způsob cvičení (balonek, fletna, bublifuk, papirky, mimika před zrcadlem, atd.). Mozek dozrává každému jinak, takže pokud Vám dítě rozumí a vyhoví složitějšímu pokynu (dones to a to, kde máš to a to, vezmi a odnes...), ale nemluví (komunikuje gesty, ale nepoužívá slova), není třeba se znepokojovat a řešit to před druhým rokem života, tam stačí opravdu cca ve 30 měsících absolvovat toto kolečko. Pokud Vám ale dítě nerozumí a k tomu nemluví jinak než gesty, rozhodně to řešte včas, protože budete informováni o možných problémech a o způsobu, jak se dětem věnovat jinak (nácvik motoriky, ergoterapie, krátká leporela a říkanky, logopedická cvičení), aby se to zlepšilo a Vaše dítě bude sledováno. Často se setkávám s rodiči 3,5 etých dětí, kteří mají výrazný problém a řeší ho až v tomto věku, protože jim bylo neustále tvrzeno, že má dítě čas. A že se Vám jednoho krásného dne dítě vzbudí a bude mluvit ve větách? Takové je jen jedno ze stovek dětí... Chcete na to spoléhat? A na závěr: Ve školním věku to už nikdo vůbec nemusí poznat a nijak to Vaše dítě nemusí poznamenat ani co se týče výběru studia na VŠ atd. Ale je nutné nezanedbat cvičení v době od 1,5 roku do 3 let. Pak už se to dohání daleko hůř a pomaleji a výsledky se nemusí dostavit vždy. Přeji všem, ať jsou Vaše dítka v pořádku a zdráva