Autor: Lucík   11.1.2015 v 22:24

Výstava byla docela fajn, akorát bylo málo koček letos...A co máte za pejska? Jakou rasu? Manžel nechce doma nic živého, takže se chodím mazlit ke kočkám co mám u mamky. Naštěstí má dům naproti nás, tak je mám aspoň na blízku. Ale ta touha o někoho pečovat je tak silná, že už z toho začínám magořit. Kdyby bylo alespoň jaro, tak má člověk hned lepší náladu. Ta zima je letos moc depresivní.

Autor: Baruš   11.1.2015 v 23:53

Pořídila sem si Afgánskýho chrta,bylo mi hrozně smutno,a teď už mu je 17 měsíců,je to pěknej paličák,ale zlatíčko moje,na konci ledna jedu na výstavu. Mysme měli večer pěknou bouřku doma,začíná to být u nás hustý,já sem nesnesitelná,a manža už to asi nedává.Teď mám takovou náladu,pocit,že už na to nemám,a vykašlu se na to. Ach jo ,to bude noc,to budu zítra v práci hodně platná uřvaná a nevyspalá

Autor: Lucík   12.1.2015 v 11:35

Baruš, jsme na tom úplně, ale úplně stejně! Já jsem taky už nesnesitelná. Už to na sobě vidím i já. Jsem nevrlá, protivná, všechno mi vadí. Jen třeba poklidím a jakmile něco najdu pohozeného nebo nějaký nepořádek tak to ve mě vře. S mužem se tež hádáme. Navíc já nemám ani tu blbou práci, takže sedím doma na prdeli a padá na mě splín. Nemám ani dítě (které jsem měla minulý týden porodit) a nemám ani tu debilní práci. Ven moc nechodím. O čem bych si měla vykládat s přáteli? Bohužel teď fakt není o čem. Sebevědomí kleslo dolů. Připadám si neschopná. Hledám už i nižší prac.pozice a nic. Nejsem ani schopná otěhotnět. Takové budiž k ničemu...

Autor: Baruš   12.1.2015 v 14:34

Přeně tak,a do puntíku. Připadám si uplně zbytečně,neschopně,bezmocně.... Spala sem hodinu a to ještě po 10 minutách. Teď sem přijela domu,a chlap se mi hrozně omlouvá,ale asi už nechápe,že řekl dost hnusných věcíjá ve finále taky,a s mojí psychikou sem jak  na houpačce.Normálně přemýšlím,že zajdu k nějákýmu psychologovi,takhle se jinak utrápím,a né jen sebe ale taky jeho. On je takovej tvrďák,že moc emoce nedá na sobě znát,a má vše uzavřený v sobě,ale  mě přijde že mu je to všechno jedno,a trápím se jen já.

Autor: Lucík   12.1.2015 v 17:29

Tak já vidím akorát to, že můj muž se trápí kvůli mě, protože já jsem smutná. Není smutný kvůli tomu, že nám nejde mimi. Prostě on by počkal klidně až do 30+ a pak něco začal řešit. Ale v té době já už budu tak akorát v Opavě Jakmile to do pár měsíců nepůjde, jdu do Caru. Peníze si nějakým způsobem na to vydělám. Včera jsem právě řešila s kamarádkou, jestli by mi nepomohl psycholog..přemýšlela jsem už nad ním. Mám strach, že už to bude jen horší a horší a jakmile budu na tom ještě hůř, tak mimi tím tuplem nepůjde Musím se hodit nějak do klidu. Ale opravdu nevím jak. Připadá mi, že otěhotní už jen ty vyvolené.

Autor: Baruš   12.1.2015 v 18:43

Je to těžký,všichni inzerujou jak je ten Gynex i na psychiku,ale já nevidím žádný změny. Je to podělaná psychika,a taky nevím jak se hodit do klidu. Tak strašně mě mrzí když se doma hádáme,uplně zbytečně,ale já sem na pokraji zhroucení Taky mě doma pořád uklidňuje,že se to povede,že máme čas,ale u chlapů je to trochu jiný,a navíc mám o 4 roky mladšího chlapa,to mě klepe pomalu 30 na dveře Sem zvědavá,co zítra vyřešíme s doktorem.

Autor: Lucík   12.1.2015 v 19:59

Nám oběma bude za 2 roky 30 let. Ano, pro muže je tenhle věk ideální, ale my ženy nemáme tak velkou zásobu vajíček...dej zítra vědět jak si dopadla u dr.Budu držet palce, ať něco vymyslí. My si půjdem už lehnout, zas mám teplotu 37.5 celý den jsem unavená a není mi moc dobře fyzicky.

Autor: Lucík   13.1.2015 v 16:48

Chytli jsme se s mužem. Jsem mu řekla, že mě ničí to, že moje 4 kamarádky teď  v tomto měsíci budou rodit a napsal mi, že už ho tím štvu jak chci pořád honem honem otěhotnět. Prostě ho štve, že jsem netpělivá a nedokážu se radovat z toho co mám. Že prý mám komplet rozjebaný organismus a cpu se Clostíkem a fňukám, že nejsem těhotná. Napsala jsem mu, jestli si uvědomuje, že měl být už pár dní otcem  a on mi napsal, že prý otcem by byl kdybych nebyla věčně nemocná. Jenomže (podle mě) já potratila protože mě nakazil bacilem. Nešel ani k dr a já to od něj dostala a bez léku jsem se léčila 14 dní a pak se plod přestal vyvíjet. Potratila jsem přesně 14 dní před svatbou. Nevdávala jsem se šťastná, ale plná smutku, zoufalství, že jsem přišla o tolik vytoužené miminko.

Tu kočku jsem si samozřejmě neprosadila. Budu muset jak radí kamarádka polevit a nemyslet na dítě.  Já ale nevím jak na to. 1. rok jsem se v sexu nechránilli, nemyslela jsem ani na dítě, pak už to v 2. roce začalo jít semnou z kopce a ms jsem oplákavala. Jen se bojím, že rozbiju naše manželství. Mě říkal, že to vidí na mě, že se trápím i když o miminku nemluvím.

Autor: Baruš   13.1.2015 v 17:31

Luci to mě mrzí,je třeba se hodit nějákým zázračným způsobem do klidu,a zvládnout to. Mimčo chcete oba,ale chlap to většinou bere s rezervou a nadhledem. je to strašně těžký. No a já dnes celý odpo sem byla v slzách,absolutně žádná reakce na lečbu,takže sem dostala žádost co CARU,hned sem nás objednala,takže jdeme 28.1 ,a budu doufat že to něják zvládnem,a pomůžou nám k vytouženému mimču