Autor: tesska   16.7.2016 v 22:01

juuu tak to je parádní  sice už nejsem tehu,ale jakožto kojící matka od třetího nemluvnete, viiitaam taky jiný šálek kávy.Musím přiznat,ze po poměrně dlouhé době jsem při čtení tohoto příspěvků zjistila,ze se upřímně a to i vnitřně usmivam,a rozjasnuji .

Snad bude uspech/.Vliv těhotenství na me premýšlení, byl obrovsky, a to z větší části setrvalo i po porodu.Ale já osobně jsem na sobě zjistila,ze v těhotenství jsem jakási ne zpomalena,ale tak nějak mimo,zasnena, reakce nejsou nijak rychle,a bohužel ani inteligence nebyla během tehu ve formě .Po porodu pokaždé stejný scénář, šestinedělí masakralne náročné hlavně psych.a me šestinedělí se protahuje do doby šesti měsíců.Úderem věku šestého měsíce se mi většinou opravdu vrací reálný pohledy na život,pružnější reakce,lepší organizace, stav me psych.opět dostává své parametry . To vše myslím mluví za vše, řízení auta jsem již na konci teh.odmítla z důvodu své bezpecnost, drobnější cesty OK,cesty nad 30km už ne.Moje úsudky ?Joo to by byla taky kapitola.V každém případě já jsem dokonalý vzorek,který ma veškeré orgány v tele v době těhotenství velmi ovlivněné hormony, a následně po porodu dalších šest měsíců jsem taktéž zajímavý exemplář 

Autor: tesska   16.7.2016 v 22:06

Téma číslo 3,je opravdu delikátní.Dnes po roce možná delší době,nebudu usinat s ubijejcima myšlenkám a,jak zítra ukociruji deti,domácnost atd.Ale už ted mám v hlavě téma číslo 3.Supr je vidět ze mám za sebou své kritické období 6mesicu.Jdu dumat,at zitra mužů přispět nějakou vlastni myšlenkou .

Autor: Elderflower   18.7.2016 v 10:21

Já jsem u svého předchozího těhotenského pokusu zaznamenala hrozné věci, skoro jsem vběhla pod vlak. Normálně kouknu a vidím, jestli mám čas přeběhnout silnici (cokoliv), ale teď jsem to fakt o pár metrů neodhadla. Jen kamarádka na mě zakřičela, co jako dělám. Řízení, to je taky horší. Odhad nic moc, prostě ze super stylu se stává to, na co jsem vždycky nadávala, brzdím zbytečně do zatáček, do kterých je to zbytečné, nedokážu pořádně předjíždět, prostě hrůza.

Teď se snažím si dělat v práci přestávky, kdy se věnuji něčemu jinému, napiju se, projdu se... A trochu se to zlepšuje. Taky hodně chodím, což možná taky pomáhá.

A teď smysl života!

Občas se sklenkou vína nebo čaje zapřemýšlím a často to moc optimisticky nedopadá. Trpím tím, že od pěti let, kdy jsem začala číst, jsem se dověděla o vesmíru až moc včetně toho, jak to s naší milou planetou dopadne za několik miliard let. Ono i kdyby to s ní takhle nedopadlo, tak kvůli stratosférickému úniku vody to za miliardu bude docela blbé.

Ona totiž voda v průběhu času volně uniká do vesmíru.

A pak jsem si rozdělila smysly života na dva - malý a velký. Malý vychází z biologie a káže, že všechno živé by se mělo dobře živit a rozmnožit se a neprudit u toho ostatní živé tvory.

To vychází z toho, že evolučně nejdřív vznikla trávicí soustava a neurony v ní a mozek je v podstatě jenom nástroj, který má zajistit, aby se daný tvor lépe najedl.

A teď velký smysl života...

Doufám, že mám duši. Doufám, že umí cestovat prostorem a časem, takže se třeba někdy narodím jako spisovatel ve viktoriánské Anglii nebo šaman nějakého domorodého kmene, případně něco na úplně jiné planetě.

Hrozně by se mi totiž líbilo, kdyby plynutí času nebylo ve skutečnosti lineární, ale kdyby to byla jenom aproximace našeho mozku, aby se z toho všeho nezbláznil.

Víte, on totiž mozek vynakládá obrovské množství energie na to, aby vnímal to, co si myslí, že vnímat má. Je to vidět třeba na příkladu slepé skvrny - pokud v ní máte kamion a jinak skrz ní vidíte nějakou linii, mozek tam doplní onu linii a kamionu si jaksi nevšimnete.

A já raději končím, než se rozjedu příliš.

Autor: Klara.K   18.7.2016 v 14:02

Ahoj,

moc zajímavý nápad.Připomíná mi to nekonečné noční debaty za mlada které mi ted tak chybí.

Těhotenství je kapitola sama pro sebe.Nestíhám se moc rozepisovat,ale občas jsem jakoby byla nahoře a koukala na sebe,jak třeba u lékaře pokládám takové otázky,že jsem ze zhora viděla blbku na entou hotovo,co muj mozek dokázal vyplodit.Vnitřní hlas mi říkal ,,zadrž,nic neříkej,, ale nějak se nedařilo.Po porodu jsem zas pul roku nebyla schopná ani vyplnit přihlášku.Ještě to doznívá,jakmile se mám na něco chvíli soustředit,nemuže být zapnutá ani televize.Občas zaváhám nad pravopisem,jménem spolužáka ze základky a tak.Pevně doufám,že devastace je vratná

Řídila jsem vždycky mizerně,takže tam to v těhotenství bylo stejné a po porodu vždycky o něco lepší,tím,jak jsem se naučila s dětmi zvládat a vnímat několik věcí najednou.Ale v druhém těhotenství taky nic moc,sejmula jsem plot při couvání a ještě si chránila zrcátko rukoutakže to odneslo nejen zrcátko,plot ale i moje ruka.Třetí těhotenství jsem byla přesvědčena že dojedu i porodit a počtvrté jsem to vzala dva dny před porodem,kdy jsem se nenacpala za volant a cestou domu mě v zatáčkách stihly dost silné kontrakce a komusi za mnou se to nelíbilo a troubil jak blázen

Nekonči,klidně se rozepiš ráda si počtu..snad přibudou ještě nějaké zkušenosti.Jen co bude čas,ráda písnu i k ostatním

Autor: Nakana   18.7.2016 v 16:16

Pěkný nápad, jak se rozptýlit a zamyslet i nad něčím jiným než jen kolik musím vyprat prádla a co budu dnes k obědu...

K řízení můžu napsat jen to, že manžela jsem donutila sednout za volant jen když mě, auto a syna musel odvézt z porodnice. Kdo tuší, že před porodnici jsem přistavila auto já, tuší dobře. Ano, opravdu jsem se odvezla k porodu sama i s tatínkem jako spolujtezdcem. A to si synek pospíšil. Tatínek měl v sobě asi 3 pivka (poslední před termínem:-) Teda před oním magickým 38 tt. A mě jen odtekla plodovka... Tak jsem zvědavá kdo nás odveze až půjde na svět druhé dítko...

Paralelní světy je zajímavá myšlenka, třeba někde jsou v jiné dimenzi a jen čert ví, jestli se někdy někde s nějakým mým jiným já setká. No asi raději ne. Každý si musíme udělat své chyby a sám si je vyžehlit a kdybych se potkala v mladším já, zbytečně bych mu do života kafrala...

Autor: Irča   27.7.2016 v 23:13

Já se teda pokusím trochu zamyslet, ale není to lehké.

1. alternativní vesmíry - je to zajímavá myšelnka, ale moc tomu nevěřím. Nicméně kdyby něco takového existovalo a já měla možnost cestovat mezi nimi. Určitě by mě zajímalo, co se stalo jinak. Hlavně události, které významně ovlivnily můj život a považuji je za chybu, zda opravdu chybou byly a také udásti, které ovlivnily vývoj a osudy všech, jestli existovaly lepší možnosti.

2. na to názor nemám, kdysi jsem četla, ale už si to nepamatuji natolik, abych k tomu mohla cokoliv napsat.

3. Nad smyslem života jsem přemýšlela hodně, ale nic zajímavého jsem asi nevymyslela. Pro mě by měl můj život smysl, i když by žádný smysl neměl.

4. Od mala věřím, že se pořád znova rodím, i když pro tuto víru nemám důkaz. Nemohla jsem se smířit s myšlenkou, že mé vědomí je zde jen pro tento život a nevěděla jsem nic před svým zrozením a po své smrti opět nebudu vědět nic. Věřím, že po každém mém životě je restart a žiju zas jinde nějak jinak, v jiné době, možná i světě. Jako dítě jsem dokonce věřila, že se mi ve snech zdá o mých minulých životech, protože se mi často zdály sny, ve kterých bylo něco, co jsem nikde neviděla ani neslyšela. S narůstajícím věkem ty sny mizely, až vymizely zcela. Když jsem byla úplně malá, tak jsem si najednou uvědomila, že jsem a později jsem to vnímala jako okamžik, kdy má duše vstoupila do tohoto těla.

5. už jsem sice matkou, ale vzpomínám, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, jak se mi zatěmnil mozek, vyplula jsem s ordinace, zapomněla se objednat na příště. Dokonce jsem nepochopila ani jednoduché pokyny jak si měřit curk při těhotenské cukrovce a měřila jsem si ho víc jak měsíc špatně. Ano, mé iq šlo rapidně dolů a po porodu se to příliš nezlepšilo, ještě tak měsíc jsem nebyla schopna vnímat nic jiného než své dítě a vše kolem něj. Už se nedivím, že se spousta páru po porodu potomka odcizí a rozjedou, já se svému parnterovi opravdu nedokázala plnohodnotně věnovat a třeba se s ním bavit na jiné téma, než je dítě. Už je to lepší a jsem ráda, že mi neutekl a dokázal to se mnou překonat.:-)