Autor: alena   27.3.2015 v 14:24

Do dvou let jsem syna občas posadila na nočník, jestli se třeba něco nezadaří, že by ho pak pochvala motivovala k dalším úspěchům. Bohužel se nezadařilo. Ve dvou letech jsem tedy tuto metodu opustila a prostě jsem mu už nedala plínu. Dva dny se počůrával (měla jsem zásobu punčošek a tepláčků), třetí den hlásil, že čůrá, a od čtvrtého dne to začal hlásit předem, takže to stihl na nočník. Teď mě akorát mrzí, že jsem to neudělala, hned jak začal chodit :)

Autor: Nika   27.3.2015 v 14:30

[720776] Aleno, je docela možné, že kdybyste to udělala hned, jak začal chodit, tak by to tak zdárný a rychlý průběh nemělo. Dítě k tomu musí dozrát. A zřejmě byste se v brzkém věku natrápili oba dva. Takhle jste přesně vystihla věk, kdy na to byl připraven a bylo to bez stresu pro vás i pro něj. Bezva :o) Mějte se.

Autor: Alice80   21.4.2015 v 00:10

Já mám stejný názor jako Nika - dítěti to prostě musí sepnout v hlavě - co je nočník a nač je nočník. A ono je to i logické - musí nejdřív prcek pochopit a pak konat.......

Ale kdybyste slyšeli ty reakce od tchánovců - že je to blbost čekat, kolika plenama že zabordelíme planetu, kolik peněz malý pročůrá, že jsme na to líní.

Neřešila jsem, teď Kryštofovi řeknu, až jde k nočníku a on jde. Řeknu mu, že si hačne na nočník a utíká ke mně, abych mu sundala tepláčky, sundáme plínu a krásně a v klidu si sedne a vydrží. Jen k té době - necháváme tak 5 - 10 min, déle ne. Už jí, co je čůrat a přijde mi zbytečné, aby tam seděl, když se mu nechce.

Přítelovo ségra je pěstounka, měla holčičku a už od cca půl roku ji posazovali na nočník - že prý když jí polochtali na bříšku, tak se vyčůrala. To je podmíněný reflex, ale neznamená to, že to ta malá pochopila.  

Autor: Nika   25.4.2015 v 15:19

Ahoj Alice, s prarodiči je to vůbec někdy těžké, co se týká jejich rad a otázek, zda už umí to či ono a že už to dávno mělo být... Děláš dobře, že si z toho nic neděláš. Naučíš dítě pochopit, že něco udělalo do plíny a slyšíš "ještě neposazuješ na nočník?". Naučíš dítě říct si, že chce na nočník, a slyšíš "ještě nechodí na záchod?". Naučíš dítě na záchod a slyšíš "ještě se sám neutře?". Naučíš dítě samo se utírat a slyšíš "ještě se sám neobleče?" a tak to bude pořád dokola až k maturitě, možná až k svatbě. Nejvíc mě teď dojala otázka "ještě neumí počítat?" (dítě dva a čtvrt roku) :o)) Ne, ale už umí všechny barvy, nevšimli jste si? :o)) Já nevím, proč pořád na děti tak pospíchat a hnát to všechno zbytečně dopředu. Všechno prosím s mateřským citem. My mámy známe naše děti nejlíp, tak víme, na co mají a na co ještě ne.

Autor: kesi   25.4.2015 v 15:46

s tím nočníkem je to opravdu o hlavě jako asi všechno, co se dětí týká. Samozřejmě v mnohém dítěti můžeme pomoct různými cviky, hrami atd. Ale nočník je naprosto specifická záležitost, stejně tak asi jako mluvení. Já i kdybych se přetrhla, tak prostě ta moje dvouletá holčička normálně mluvit nebude. Prostě tyhle dvě věci chtějí stoprocentně svůj čas.

A věta o zabordelení planety mě pobavila. Jakoby to bylo jen o plenách. 

Autor: AliceK   11.8.2015 v 23:28

Holky pomoc. Malej 26mesicu, do dvou let si na nocnik nesedl, po druhych narozeninach se zklidnil, vydrzel sedet, obcas se vycural. Ted sedi, kouka treba na pohadky, najednou se zacne vztekat (asi se mu chce), ale utece, natahne slipy a do minuty je pocurany. Pokud mate nejakou radu, sem s ni. Diky.

Autor: Miru   12.8.2015 v 01:44

Tohle je slozite :-( Ja jsem malou zacala davat na nocnik vzdy po vyspinkani v dobe, kdy zacala sama sedet a mela jsem jistotu, ze neprepadne. Mame hraci a za parkrat pochopila, ze se ji neco povedlo. Kolem 20m sama zacala rikat cii a prinaset si nocnik, ale to to jeste nemela vychytany. Ve chvili, kdy rikala cii, uz curala. Ve vedrech beha nahata a dlouho jsem vytirala louzicky. Z niceho nic prestala rikat cii i ee a zacala se "schovavat" na klidna mista. Jako za kytky, zaclonu, gauc.. Kdyz se pocurala, prisla se priznat. Ale bobek neprizna ani v nocniku. Jako by to bylo neco zakazaneho, spatneho.. Za poslednich par dnu jsme vychytali, ze kdyz zacne podupavat a behat tam a zpet, chce se ji curat. Nez jsme to pochopili, vzdy si trochu ucvrnkla a pak zadrzela, takze na nocniku z toho bud nebylo uz nic nebo to trochu dyl trvalo. Dnes prestala pobihat. Jen na miste podupavala, tak jsme za rucicku dobehli na nocnik a vycurala se. Tleskala jeste driv, nez zacal hrat.. Pozna, ze se ji chce a vi kdy cura. Jeste aby si to spojila s nocnikem, ale to uz snad bude otazka par dni. Jeste bobek a muzeme pliny odlozit. V zari ji budou 2 roky. A po dnesku verim, ze to do tech 2 let zvladneme. Ale vcera jsem uz byla psychicky a fyzicky (jsem ve 30tt) tak vycerpana, ze jsem to nekolikrat obrecela. Je pouze otazka casu, kdy si to dite srovna v hlave. Ale nesmi mit pocit, ze dela neco spatne. Mala ho zacala mit, takze jsme chvalili i kdyz to slo do pliny nebo na podlahu a jen jsme se snazili vysvetlit, ze to priste rekneme a pujdeme na nocnik. Alice, rada asi neni. Kazde ditko potrebuje jiny cas a my spoustu trpelivosti. Ale ver, ze to prijde.