Autor: Veronika   8.8.2014 v 18:43

Ja patrim asi bohuzel k tem lidem co bordel absolutne nesnasi a kdyz bych ho mela kolem sebe tak sem strasne nervozni. Mam dite 2, 5 roku a druhe cekam kazdym dnem. Doma sem mela vzdy opravdu cisto a vse srovnano. To se ted samozrejme uplne neda.  Nezametam, to mi prijde ztrata casu, ale denne nebo obden dobre povysavam, maly me I pomaha a udrzuje me to v kondici. Vytiram tak 2x tydne. Absolutne nezehlim, to je taky ztrata casu, pouzivam susicku na pradlo a hned to poskladam, takze fakt zehlit nemusim. Varim jednoduchy rychly jidla, zadny trihodinovy menu,vetsinou navarim na dva dny dopredu. Mam maly byt, takze je to o necem jinem nez mit velky dum, zvirata taky nemam, sem alergik. Nadobi vzdy myju hned po uspineni, necekam na plny drez a kdyz mel maly syn kolem dvou let a misto hrani hracky rozhazoval a knizky trhal, tak sem mu nechala par oblibenych auticek a ostatni se schovala, protoze to sem fakt nedelala nic jinyho nez uklizela hracky, abychom se neprerazili. Ted uz je velky, tak sem hracek vyndala vic, je nadseny, hraje si a pak vzdy vecer musi po sobe uklidit, samozrejme s moji pomoci. Manzel pomuze, ale musim si rict. Vse se da zvladnout, kazdy ale pro poradek nema cit a nevadi mu bordel, to je samozrejme taky v poradku, kazdy jsme jiny.

Autor: Hania   8.8.2014 v 23:11

Ženy, holky, maminky,

já se teď tak nasmála, až mi vyhrkly slzy ... tohle je opravdu povedené téma! Mám 3,5 měsíce (teprve!!) syna a musím říct, že přestávám rozeznávat hranici uklizeno-bordel ... Teď jsme dodělali druhou koupelnu v rod. domě a zbyl tu po řemeslnících takový nepořádek, prach a spousta odřezků, malty na schodech atd ... no prostě děs, do toho vyklizená linka, protože jsem tam našla mravence a jelikož je to teď vystříkané, tak tam nádobí ještě nemůžu dát zpět ... a malej už je tak čilej, že se to nedá uklidit naráz a žijeme tak asi týden a já pořád nevím, kde začít, aby to skončilo ... ráno vstaneme asi kolem půl sedmé, nakojim, převleču a dám malého pod hrazdičku a udělám svačinu pro manžela do práce, sobě čaj, obléknu se a jdeme ven venčit psa, vrátíme se cca po půl hodině, zaleju venku kytky, dám psovi čistou vodu, zametu přede dveřmi nebo něco kolem domu uklidim a už se mi budí a chce si se mnou broukat a zase papat .... no prostě večer padnu na gauč, když ho uspim a kolem mě je to stejné jako ráno - bordel!!! Například teď sedím na gauči s notebookem, nalevo je Fisher-Price mluvící hračka napravo zmuchlaná deka a přede mnou je konferenční stolek a na něm těstoviny, mouka, brambory ... prostě vyklizená špajzka ... ano je to výjmečný stav, kvůli té koupelně a mravencům, ale je to straaašnýýý a mám obavy, zda vůbec se to vrátí do starých kolejí, kdy jsem byla těhotná a vše měla načančané, nažehlené ... Teď?? Všude vlasy na zemi (padají mi jako blázen!), prádla na žehlení mám asi 4 koše, myčka plná umytého nádobí a dřez přetejká .... musím vypadat jako nějaká špindíra a přitom nejsem!!!  Obdivuju maminky, které potkávám v supermarketu a vypadají jako ze žurnálu a přtom mají doma naklizeno a čisto, mě se to nějak hroutí .... ale budu bojovat!!! :-)))

Autor: desideria   9.8.2014 v 10:19

holky, ono se nedá paušalizovat, každá máme jiný podmínky, někdo muže, který vaří, nebo žehlí (taky jsem o takových slyšela!!!), někdo babičku ochotnou pohlídat, znám holku, která má dům, hospodářství (ale ne pár slepic, to je velkochov! jezdíme si k ní pro domácí prasátko!) úžasné dítě, stará se ještě o staré příbuzné, denně musí prát, žehlit, vytírat (zvířata) a ještě dodělala školu.  . Nechápu. 

Jako, že naše dítě jako jedno z prvních slovíček taky říká "boldel", no taky se vztekám, prostě s malou průzkumnicí co dosáhne do výšky asi 1 metru nemám šanci všechno ohlídat, když jdu trhat plevel na zahradě, znamená to, že kamínky z kačírku budou úplně všude, to samý s mulčovačkou, protože dcerku to hrabání se baví, zprasí se jak může, ale tak to prostě je. Od toho je tu maminka, aby dítě vydrhla, prádlo vyprala, vyžehlila ..  a ono se z krásného dětství mohlo radovat. 

Výborná je myčka, sušička, teď chce manžel koupit ten samovysavač na hrubý úklid. Mě když někdo řekne, že "ale my teď máme ty pračky, myčky, tak na co si stěžujeme", tak můžu, díky vyprávění naší babi, odvětit, že naše babi vyrůstala v období mezi válkami, a její maminka měla k domu a zahradě výpomoc, byla doma, nemusela chodit nikam do práce, a k dětem jí na několik hodin denně chodila chůva, aby si jednak odpočinula, a jednak mohla udělat svojí práci v domácnosti. Neměla pračku, ale prádelnu, a prádlo se nosilo na mandl. A to patřili ke střední třídě. Naše babi zase chodila mojí mámě pomáhat, vlastně jí kompletně opečovávala domácnost. To dneska taky neuvidíte, že by čilá babička (bylo jí něco přes 50) přišla ke dcerce ráno, odvedla děti do školky, školy, vyprala, vyžehlila, vyluxovala, napekla dobroty na svačinu, uvařila večeři, přivedla děti, počkala až se rodiče vrátí a tiše se zdekovala k sobě domu. Pak se může moje máti divit, že "já nestíhám". 

Ona ta práce doma je strašně vyčerpávající, protože je vidět jenom když se neudělá. A jak se skončí na jednom konci, na druhém se může začít. Pak také, že nás nic nenutí, když dneska nevytrhám plevel, tak se taky svět nezastaví, ALE když to neudělám dneska, tak ... 

A to se děsím takových akcí, jako je malování či větší práce na domě. Jak pronesl manžel, prý "malovat budeme my, až naše dcerka skončí"  tak to máme ještě pár let času. 

Autor: Kim   9.8.2014 v 18:10

Jak já jsem ráda, že jsem tuto diskuzi založila  Je to takové uklidňující, když vím,že v tom nejsem sama 

To Hania: Taky obdivuju maminky jak za žurnálu. Přibližně do pátého měsíce jsem měla vyloženě blicí dítě. Takže převlíkat se občas nemělo ani cenu. Takže když jsem byla venku, tak většinou do hodiny jsem byla zblitá (náhradní triko jsem brala jedno). No časy se změnily a teď už nejsem zblitá, ale pro změnu opatlaná od banánu, krosanku a nejlepší jsou kukuřičné křupky.

No občas dopoledne vypadnu z bytu, jsem ráda, že mám dítě oblečený, najedený a že jsem nevyběhla v pantoflích. Venku zjistím, že jsem se nenajedla a nevyčistila si zuby. A pak se divím, že nestíhám uklízet.

Jinak co se týče pomoci babiček. Také jsem názoru,že dřív to bylo lepší. Když já jsem se narodila, tak babička byla dááávno v důchodu. Moje mamka bude ještě 10 let pracovat, takže nějaká častá pomoc opravdu nejde.

Jinak pište pište. Je pak člověku hned líp 

Autor: desideria   9.8.2014 v 22:35

jasně, po dopsání příspěvku jsem jen vyběhla na zahradu pro čerstvou mrkev do dcerky obídku, a ta během vteřiny prokrtkovala pod stolkem na kytky, tj. zabarikádovací systém se neosvědčil, dostala se k velkýmu květináči a přehrabala hlínu. No šťastná, že to stihla a že tu "zkratku" objevila ....  Uklidit hračky znamená, že se na ně ve vteřině vrhne a rozhází je tak, jak chce ona, bez ohledu na to, že není kam šlápnout. Stáhla si ze sedačky katalog ikea - a už si ho neprohlídnu. Je to prostě naše zlatíčko 

Autor: Limpapony   11.8.2014 v 22:15

Ahoj holky, protože jsem dospěla k závěru, že uklidnit maminky a zvýšit jejich sebevědomí je záslužná činnost, půjdu i já se svojí kůží na trh

Mám dcery 6,5 a 5 let a 8měsíční dvojčta - kluky.  Určitá hladina nepořádku je u nás neustále, jen se s přibývajícími dětmi mění jeho konzistence. 

S rostoucím počtem dětí u nás geometrickou řadou přibývá hraček, oblečení, různých pomůcek a zařízení (a to nemluvím o garáži plné kol, koloběžek, endur, bruslí, kočárků....). Polovinu obývacího pokoje zabírá holek pracovní stolky se všemi nezbytnostmi, které se nám zázračným způsobem neustále objevují na kuchyňské lince, před televizí, na WC, prostě všude. Po zemi se povalují rozházená štěrchátka, různé obaly od čehokoli, co je holkám líto vyhodit a dají klukům na hraní a mezi tím vším poskakuje náš papoušek Oskar a důsledně ničí neuklizené papuče - nesnáší je. Drobky není vidět, prach na nábytku také ne, ztrácí se v množství různých věciček.

Přesto všechno je tato moje mateřská ta nejlepší a nejklidnější. Jednak vím, že další děti už mít nebudu a je to tedy naposledy a druhak už jsem obrněna notnou dávkou letargie, která se může někdy mylně zaměňovat s trpělivostí. Dopoledne, když kluci spí, se snažím vždycky udělat nějakou činnost - např. jeden den vysaju a vytřu, druhý vyperu a usuším v sušce a třetí den třeba vyčistím ledničku. Takže stejně nikdy nemám hotovo všechno, ale máme u nás neustále jakýsi polopořádek (nebo polonepořádek?). A když se mi nechce, tak se jdu třeba opalovat, protože vím, že náš nepořádek nemá nožičky a nikam mi neuteče. A komu se u nás nelíbí, ať k nám nechodí

Nejlépe to u nás ale vypadá, když se všichni někam ve spěchu vypravujeme -  pak by stálo za to k nám nahlédnout a určitě byste si pak spravily oko pohledem do své domácnosti

Takže holky špatné svědomí z nepořádku hod´te ze hlavu, to prostě k domácnosti s dětmi patří a kdo celé dny jen uklízí, tak si krátí čas strávený s dětmi a to je škoda.

Autor: karolína   12.8.2014 v 07:53

Zdravím maminky,

u nás doma je to to samé. Ze začátku, když se syn narodil jsem se taky snažila, ale má švagrová mi stále říkala, pokud syn spí a to moc nespal odpočívej bordel nikam neuteče Měla pravdu.

Teď co jsou mu dva roky si uklidí hračky, ale další vyndá, když vařím nebo myju nádobí je to s přestávkami, protože ho musím kontrolovat - všude leze, vše zkoumá a nedej bože když někde nechám ležet třeba krémy hned je musí vyzkoušet a já mám další práci navíc. Naposledy mi v koupelně našel tekuté mýdlo na ruce a já pořád, že je tak tiše a on si v koupelně hrál s mýdlem

Jinak manžel mi moc pomáhá, rád vaří a tak mám pro prcka zásobu krabiček v mrazáku a tím pádem se o vaření nemusím moc starat.

Snažím se to doma taky nějak zpacifikovat, někdy lépe někdy hůře, prádlo též na hromadě,nádobí ve dřez, podlaha nevyluxovaná atd. ale dítko šťasné

Tak nám všem přeji pevné nervy

Autor: Nika   12.8.2014 v 22:29

Ahoj holky. Ještě v těhotenství jsem žehlila všechno prádlo, pravidelně jsem utírala prach a vytírala podlahu a vydrhla koupelnu a záchod, nádobí jsem umývala okamžitě po jídle, všechny věci byly poctivě uklizené v šuplíkách, jídlo v lednici vzorně srovnané. Představovala jsem si, jak miminko bude ležet na gauči potaženém vypraným potahem a spokojeně si broukat, zatímco já budu v uklizené kuchyňce popíjet čaj nebo u stolu žehlit plíny (s odpočinutým úsměvem na tváři, samozřejmě). Co nastalo po příchodu z porodnice? Dva dny pořádek. Pak zaprášená podlaha, neumytá vana, prach na nábytku, nádobí ve dřezu, pobryndaný nebo poblinkaný potah na sedačce, nepřevlečené ložní prádlo, zapatlaná varná deska, věci všeho druhu jen tak poházené kdekoli bylo zrovna místo, v lednici jsem se nevyznala a vůbec jsem neměla přehled o tom, co máme k jídlu a co chybí, prádlo jsem žehlila jen pro mimčo a pro manžela do práce, holčička hodně zvracela a plakala (reflux) a já unaveně ulehala vedle ní na poblinkaný kojící polštář, když se jí po dlouhé chvíli držení v náručí ve svislé poloze ulevilo. Za pár měsíců to ale bylo lepší a lepší a já stíhala během dne víc a víc práce a už mi to ani nepřišlo, zvykla jsem si na nový režim.

Nutno říct, že patřím k těm šťastným, kterým vaří manžel. Baví ho to, vaří pro mě a pro sebe. Já vařím pro malou. O nákupy potravin se taky stará on, hlídá, aby bylo vždy všeho dostatek a čerstvé. Úžasná pomoc, nemusím myslet na to, co navařit a nakoupit a čas, který bych trávila v obchodě, můžu věnovat malé a hraní si s ní. Teď (malé je 1,5 roku) to mám tak, že obden vařím oběd a domácí přesnídávku pro malou vždy na dva dny, obden (na střídačku) vysaju a vytřu podlahu. To vydrží sedět v jídelní stoličce, než to udělám. Mám štěstí, že malá spí po obědě v postýlce asi 2 hodiny. V této polední pauze udělám každý den jinou práci, např. umyju záchod nebo koupelnu, nebo utřu prach, nebo vyžehlím apod. V pondělí začnu a celé to mám hotové za týden a pak zase kolečko znovu. Takže jak už tu někdo psal, neustále uklizeno tak nějak napůl. Co se hraček týká, koš s hračkami máme umístěn tak, že malá na něj nedosáhne a já jí dám na hraní vždy jen pár hraček, aby vše neroztahala (je to i kvůli její nesoustředěnosti, když si s něčím konkrétním hrajeme, nevydrží u toho a pořád odbíhá k jiným hračkám, nechá se tím rozptylovat). Vždy před obědem a před večerním koupáním zavelím "uklízíme" a už ji mám naučenou, že mi hračky nosí a já je dávám do koše. Je to určitá forma zábavy, baví ji to, říkám, co má donést dalšího. Léto je úžasné v tom, že můžeme hodně času trávit na hřišti, kde se vydování a doma už nemá potřebu rozhazovat apod. Uvidíme, co bude v zimě. Bydlíme v bytě, ale živě si dovedu představit, jak by vypadala zahrada u domu, kdyby tam malá na chvíli vtrhla, v tom vás chápu a zároveň obdivuji, protože máte další práci navíc a to opravdu nevím, kdy bych stíhala :o) Pokud jde o prádlo, tak po vyprání vytřepu a narovnám a co nejlépe pověsím, aby bylo rovné. Žehlím jen pro manžela do práce a pro malou (i když čím je starší, tím víc taky polevuji). Nádobí umývám hned po jídle, aby se nekupilo. Dávám okapávat na odkapávač, neutírám, nechám oschnout. S tím jak malá roste dáváme čím dál víc věcí ze spodních polic nahoru na vrchní skříňky a police, takže dole uklizeno, v úrovni našich očí vše naplácané přes sebe a vrchní skříňky si raději ani nepřejte otevřít :o)

Pamatuji si, že jedno období (malá měla asi rok) mě mrzelo, že nemám pořád vzorně uklizeno, tak jsem uklízela, kdykoli to šlo, pořád jsem odbíhala od malé, abych něco poklidila, ale zjistila jsem, že mi nezbývá moc času na hraní s ní a to mi přišlo škoda, takže jsem zase zvolnila a přijala jsem jako přirozené, že máme polonepořádek, polopořádek. Pamatuji si, jak jsem sama neměla ráda, když moje mamka lítala s prachovkou a naštvaným výrazem, že je tu nepořádek a já jsem jí říkala "ale vždyť je to přirozené, protože ta domácnost pořád žije, tak to jinak nejde". Vždy si na to vzpomenu, jak jsem to viděla očima dítěte a raději si jdu hrát s malou, než bych gruntovala. A rozhodně odmítám dělat velký úklid v období adventu, vánoční úklid jsem měla ráda ze všeho nejméně a jednou pro vždy jsem se zařekla, že ho udělám už na podzim a nebudu tím kazit předvánoční čas celé rodině. Takže za měsíc vyšlu manžela s malou několikrát ven samotné a vygruntuju a pak už jen šťastné a veselé :o)

Autor: jitka   15.8.2014 v 13:11

Holky mám kluky od sebe o 2 roky. Starší bde mít v říjnu 3 a malý 1 rok. A snad jen petkrát za celou dobu mi spali společně po obědě jinak pořáda na střídačku, takže volný čas až jak usli večer ale já tak unavená že skoro nikdy jsme nedouklízela. V září mi jeden nastoupí do školky, tak snad to bude lepší. Drobky všude, oblečení taky =) BORDEL V BYTĚ ŠŤASTNÉ DÍTĚ