Autor: Lucie   7.4.2011 v 18:30

děkuju moc! hrozně moc to bolí a hrozně moc se mi stýská! mohla jsem ho po smrti ještě pochovat, já i manžel a vůbec jsem ho nechtěla dát z rukou. představa, že ho už nikdy neuvidím, je hrozná!!!!!!!! manžel je můj velký držák, bez něj bych asi zkolabovala. dnes jsme byli zařizovat pohřeb, vybírali mu oblečení na poslední cestu. v inkubátoru měl u sebe takovou ruku,ušila mu ji kamarádka, bude ji mít u sebe i v rakvičce, měl ji rád, tak mu ji dáme s sebou...

Autor: Kateřina   7.4.2011 v 18:54

To je tak strašně smutné a dojemné, že jsem se ani já neubránila slzám...Moc Vám přeji v životě větší štěstí než doposud - zasloužíte si ho!!

Autor: Mitti   7.4.2011 v 21:51

Lucie, myslím na tebe, je to smutné... rozloučení s chlapečkem zvládnete a pak se vám určitě uleví, věřím tomu. Přeju hodně síly!

10.4.2011 v 19:39

Lucie, také na Vás myslíme. Musíte byt s manželem moc silní a být si oporou. Je to strašná tragédie. Přeji hodně sil!!

Autor: Andrea   5.5.2011 v 13:32

Ahoj, mám tříletá dvojčata (Magdalénku a Jirku) a kojila jsem plně půl roku, pak jsem začala s příkrmy. Dvojčata přišla na svět císařem ve 36tt. Moc jsem se nešetřila, stavěli jsme barák svépomocí a já pomáhala, jak se dalo.  S jídlem a vším jsme zvládali bez pomoci babiček, protože obě babičky byly a jsou ještě zaměstnané a tatínek byl většinou na stavbě. A dalo se to. Bylo malinko víc práce, ale dvojčata měla od samého začátku vybudovaný režim, takže nebyl problém. Minulý rok v říjnu se nám narodila Terezka a vesele to zvládáme dále. Teď začínám s příkrmy u malé. Dvojčata ve školce nejsou, protože u nás je plno a máme další dítě, tudiž děti mám všechny doma. Co je pro mě asi nejhorší, sestavit režim dne tak, abych toho hodně zvládla a nikoho moc nešidila a stačila si alespoň půl hodinky odpočinout a zatím se mi to docela i daří... Né, sice každý den, protože obvykle se něco nečekaného vyskytne, ale občas vše vyjde k mé spokojenosti. Mějte se krásně a všem maminkám přeji zdravé děti a hlavně radost z dětí.1147]

Autor: irena   19.6.2011 v 21:25

[1147]Já mám 8.měsíční dvojčata Davídka a Honzíka.Když jsem byla těhotná,měla jsem spoustu otázek jak co budu dělat,ale všechno se zvládne,když na to přijde.Dopředu se člověk nenaučí :-D Já zvládám v pohodě děti,domácnost a ještě mám čas na zahrádku.Jediné bez čeho se neobejdu,třeba když jedu na nákup nebo k lékaři,musí i manžel,to se samotná neobejdu.

Autor: tonnka   23.7.2011 v 00:18

[6984]lucie je mi líto vaší tragédie, je to vážně smutné....

Já mám 7,5 měsíční holčičky. Narodily se císařem na konci 38týdne a každá měla 2850g a 48cm.

Od začátku jsem u rodičů takže se to celkem dá, ale i tak někdy jsem na nervy. Příští rok se snad přestěhujeme do svého a uvidíme jak to zvládnem.

Autor: Lenka   26.8.2011 v 14:12

Ahoj já mám 7. měsíční dvojčata, páreček. Rodila jsem přirozeně a bylo to v pohodě. O tom druhém ani nevíte, že jde ven. Bála jsem se, jak to budu vše zvládat, ale dá se to. Ze začátku hodně spaly, protože se narodily o 3 týdny dříve. Takže i já jsem měla dost času odpočívat, za což jsem byla fakt vděčná. A po pár týdnech už jsme měly zaběhnutý takový svůj režim, takže se to opravdu dá zvládnout. Myslím, že je třeba režimu u dvojčat, aby se srovnaly ve spaní a v jídle, jinak bychom se asi zbláznily. Teď začínají lést, takže si myslím, že teprve začně honička. A až budou běhat ..... tak to si teprve neumím představit. Takže všem, kdo čekají dvojčata- FAKT SE TOHO NEBOJTE!!! 

Autor: Irena   13.9.2011 v 08:26

Ahoj,zdravím všechny co jsou tady.Tak  já mám 8.měsíční dvojčata chlapce,bohužel jsem rodila sc,protože se mi jeden před porodem otočil kolizní polohou,i když doktoři říkali,že to snad bylo lepší,neboť jsem rodila ve 40 týdnu a kluci měli 3670g 51cm,3750g a 52cm takže byli oba velcí.Jinak jak se říká nejhorší je šestinedělí,protože nežli se vůbec zadaptujete a naučíte co vlastně dělat.Důležité je opravdu jim srovnat krmení a spaní jinak se z toho zblázníte,ale jde to poměrně lehce.Jak píše lenka s tím lezením má pravdu. Já pořídila velkou ohrádku abych je tam mohla alespoň na chvilku dát jinak se nedojdeš ani vyčůrat.Jinak jsme přeskočili sezení a učíme se stát to je masakr a těch boulí!Kdyby se mě někdo zeptal jestli bych měnila,tak nikdy,neboť k nim byla dlouhá cesta máme je po ivf,takže vymodlený.Takže na závěr nebojte se vše se dá zvládnout.