Kdy se začít snažit po porodu mrtvého miminka a nasledné revizi dělohy

miri tak on by zil max tyden na pristrojich a v bolestech... holt takovy je zivot

ale ja verim, ze budes mit dalsi mimi a zdrave... je mi to hloupe, ale uzu se zeptat co se stalo? jinak mne hodne moc pomohlo o tom mluvit... takze ja mozna trochu az masochisticky narovinu vsem rikala co se stalo a tak

Miri to máš naprostou pravdu, taky jsem netušila, že se to děje tak často. k mému porodu nemůžu říct doktorům nic špatného, nebo to tedy nijak špatně z jejich strany nevidím, to spíš já jsem to "podělala", mám už za sebou dva normální porody, mám dvě dětičky už, takže když mi sestřička říkala, že bolesti budou stejné, jako u klasického porodu, tak jsem na ty bolesti čekala...chodila mě kontrolovat po 15 minutách a ptala se na bolesti, já jsem říkala, že jsou, ale že to není nic hrozného ještě ... měla jsem po těch injekcích hodně průjem, takže jsem co pět minut běhala na záchod ;-) no a když jsem takhle letěla opětovně, tak to přišlo ... sestřička hned přiběhla, ale chudák z toho byla taky celá hotová, tak zase běžela pro nějakou gázu, aby miminko do něčeho vzala a tak jsem dobu čekala ... bylo to hrozný, to ano ... nikdy na to nezapomenu ... všude bylo šíleně, ale fakt šíleně krve, z toho mě až mrazí, takový hnusný kusy sražené krve, co ze mě vypadli, ale zvládla jsem to v pohodě ... miminko mám před očima pořád a nikdy nezmizí ... pak mi sestra říkala, že jsem jí měla říct, že jsem měla takové bolesti, ale já to brala tak, že nebyli ještě tak hrozné, jako u porodu, tak to bylo takové rozpačité...navíc tedy mimčo nebylo nějak velké, že .... takže to, co se odehrávalo na wc mě v tu chvíli vůbec nebolelo, prostě to ze mě vyklouzlo...

důvod se nenašel ... ani z pitvy, nic ... bylo mi řečeno, že to byla souhra různých náhod, taky tam byli nějaké infarkty, ale prý sami o sobě nebyli tak velké, byli prý běžné a tak to bylo víc věcí dohromady prostě ... prý je 5% riziko, že se v tomto týdnu něco takového přihodí ... bohužel, jsme byli v této skupině :-(

Miri u mě to bylo celé tak trochu jinak všechno ... já o tom nechci moc psát, aby se Mitti nezlobila, že jí to tu píšu do diskuze ... jen v krátkosti, já jsem nosila miminko kamarádky a jejího manžela, takže nebylo moje...ale o nic snazšího to pro mě nebylo a není ... nesla jsem to stejně špatně jako kdyby bylo moje, navíc ta odpovědnost a pak to smíření se s tím a řešit to s biorodičema, bylo opravdu hodně, hodně těžké, takže někdo může říct, že miminko nebylo moje, ano, nebylo, ale těžké je to pro mě stejně, vždyt jsem taky "jenom" ženská ... ted přemýšlíme, co bude dál ... je to složitá situace ...

miri presne, taky jsem necekala, ze se to podela az v 8mesici...i kdyz podelane to bylo uz od zacatku,alenevedelo se o tom.sice jsem tak nejak tusila,ze budu rodit drive,ale ne za techto okolnosti....taky mel normal porodni vahu,ale jen diky opravdu velke hlavicce. a u porodu perfektni tym... ja teda nechtene oci otevrela...azahlidla jsem teminko hlavy...

jj urcite.uvidis ze to lepsi bude. sice to obcas dolehne, ale uz ne takovou silou. ne na prvni ms ne. 1.ms jsem mela na konci 6ti nedeli tj nekdy kolem 6.listopadu ale to byl neplodny cyklus.... pak jsemmela druhou kolem 22.listopadu. prvni normalni ms jsem mela 9.12. a na ten cyklus jem otehotnela. soulozili jsme vsechny cykly skoro denne a vim, ze ovu neprobehli, teda az v tom prosinci.musim priznat, ze jsme skouseli i na konci toho 6tinedeli...i kdyz by se to nemelo, ale vis jak toje.. clovek v tom otehotneni vidi nadeji a vykoupeni...vydi to jako svou jedinou sanci jak se z toho pekla dostat... i kdyz jsem vedela, ze s plodnosti nemam problem (poprve se taky zadarilo skoro hned), ale stejne v cloveku hloda myslenka, ze uz se to nepovede a tak a ze to je moc dlouho....