Autor: Mysanda   6.11.2014 v 12:36

[661125]

Autor: Hanka   7.11.2014 v 16:45

Ahoj holky, mohu se zeptat, jak dlouho jste od porodu mrtvého miminka a jestli už se některé z Vás podařilo znovu otěhotnět? 

Nám se to stalo v dubnu. Celou dobu se snažíme o další miminko, ale pořád nic. Jsem z toho vážně nešťastná. Po té neskutečné bolesti jsem se k tomu upnula a teď už začínám propadat zoufalství, protože se to nedaří a je mi 33 let... 

Autor: Renáta   7.11.2014 v 20:02

Ahoj  Hanko,my jsme o miminko přišli v srpnu.  začli jsme se snažit hned po šestinedělí -zatím nic.Já vím že je to krátká doba . Nebudu Ti psát ,že se na to nemáš upínat ,protože dělám to samé. ale držím pěsti i tobě ad se  brzy zadaří.

Mě je taky 33-vždycky jsem si říkala, že nám čas ,ale tedka si tak nepřipadám . Hanko a Ty máš už nejaké děti?A co nějakou podporu na otěhotnění jsi nezkoušela?

Autor: Mysanda   8.11.2014 v 08:40

Ahoj Hani,

taky jsme o malýho přišli v srpnu, je mi 32 let, otěhotněla jsem po 8mi letech marného snažení, manžel je o 20 let starší než já - takže strach, že už se to nepovede mám taky hrozný. Ale na druhou stranu si říkám, že přeci nemůžu mít takovou smůlu. Ale řekli jsme si s manželem, že když se do roka nezadaří, tak zkusíme umělé opl.

Dlabeš nějaký vitamíny, čaje nebo něco takového, zjišťovala si si ovulku?

Autor: Hanka   8.11.2014 v 14:49

Ahoj, děkuji za odpovědi. 

Já už mám osmiletého syna. Brala jsem dříve HA a hned druhý měsíc po vysazení jsem otěhotněla. S přítelem jsem něco přes 3 roky. Hlídali jsme se snad jen první půlrok a pak ne. Otěhotnět se nám ale podařilo až minulý rok.   Skoro ve 36. týdnu jsem během dne přestala cítit pohyby. Jela jsem do porodnice a jak to dopadlo ... U chlapečka nenašli žádnou vývojovou vadu. Pitva, krev, zánět - vše vyloučili. Nikdy se nedozvím, proč se tak stalo. S mužem jsme spolu začali spát už hodně brzy po porodu. Krvácení v šestinedělí trvalo cca 14 dní a pak jsem dostala normálně MS. A mám ji pravidelnou až doteď. Jako rok předtím, jsem pila donedávna pravidelně kontryhel (možná díky němu se nám podařilo počít). Doktor mi řekl, ať beru kyselinu listovou. To jsou asi jediné podpůrné věci, co užívám. Ovulaci poznám podle obrovské chuti sexovat, změní se mi hlen a taky se dostaví úporná jednodenní bolest podbřišku, buď vlevo nebo vpravo. Už jsme omezili častější sexování, i když v té době je opravdu chuť. 

Chtěli jsme ještě dvě děti, abychom doma měli veselo. Teď už mám pocit, že ani nestihneme do čtyřiceti ani jedno.       A holky, jste na nějakých antidepresivách? Já je odmítla, právě kvůli tomu snažení se o další mimi, ale nějak ten podzim, dušičky ... dopadá, že i když už je to "dlouho", zase to na mě padá. 

Autor: Mysanda   8.11.2014 v 16:08

Já taky antidepresiva odmítla... není to řešení. No a tak nějak jsem se pokusila se s tím vším poprat sama. Občas to na mě sedne, ale jinak se snažím tomu všemu nepoddávat. Možná bych zkusila na tvém místě aspoň gynex kapky - všude je chválí, že podporují "ženské orgány" .... je to všechno přírodní. Jinak bych řekla, že je teda docela zvláštní přístup dr., když ti jenom řekne, aby jsi brala listovku.... Mě teda můj gyn hned chtěl nabízet všechna možná vyšetření a případně léky na podporu.. ale řekla jsem mu, že pokud budu mít ovu, tak to rok prostě nechci řešit léky. Jinak abych pravdu řekla, jsme se opravdu dlouho snažili... před rokem jsem si řekla, že se teda svět nezboří, když nebudeme mít děti - že nejsme první ani poslední a opravdu to vypustila z hlavy... no a prásk, za půl roku na to jsem byla těhotná.... opravdu na tom něco je, ale kdyby tak existoval nějaký recept, jak to vše opravdu z hlavy vypustit.

Autor: Hanka   8.11.2014 v 17:37

To samé jsem řekla i na psychologii, že léky potlačím jen to, co bolí, ale ve skutečnosti to nevyřeším. Asi to člověk musí odžít. Jenže se mi stýská. Ještě teď, když potkávám kočárky nebo slyším dětský pláč, naplní mě to totální prázdnotou, mám pak na sebe vztek a pocit neschopnosti. 

Horší je, že tento cyklus mám nějaký divný. Dost mě pobolívá břicho, nejdřív jsem to přikládala ovu, teď zase tomu, že měla dorazit menzes. Zánět nepociťuji. Mám zpoždění jen dva dny, ale už mi to vrtá hlavou. Testy jsou negativní.   Asi jen zbožné přání a ovlivnila jsem tím svoje tělo. 

Psaly jste si tu někde, odkud jste?  

Autor: Renáta   8.11.2014 v 17:57

Já jsem prášky na uklidnění brala asi 20 dní. Bála jsem se doma večer být sama pořád jsem něco slyšela a jak jsem si vzala prášek tak mi bylo všechno jedno. Mě to v začátcích pomohlo ,ale jak mi doktor  řekl  že je vše ok a můžem se začít snažit tak už jsem je nebrala.

Hani Ty už máš 2 dny spoždění? to by mi taky vrtalo. třeba si vážně v tom a test se ukáže později. Já mám MS dostat v pondělí. Už ted mě sem tam pobolívá břicho a pak to zase přejde. Bydlím kousek od Ostravy na menším městě.

Autor: Hanka   8.11.2014 v 19:21

Tolik bych si přála, abych byla.   Sice netuším, jak by člověk to těhotenství prožíval, ale ... přála bych si to. 

Krátce po porodu jsem si tu dělala meduňkové čaje na zklidnění a na spaní. Moc mi pomohl přítel. Bez jeho objetí jsem nedokázala vůbec usnout. Někdy to nešlo i tak. Teď už to není tak čerstvé, ale stejně mám se spaním občas potíže a leckdy se mi vrací útržky z porodnice.  

Aha, to je ode mne dost daleko. Já bydlím u Chomutova.