Autor: Janina   9.6.2017 v 21:38

[1001759] Lubko, to je dobře, tak moc moc držím palečky a určitě se ozvi jak se daří i kdyby jsi potřebovala povzbudit nebo poslat pozitivní energii. 

Autor: LAURA   14.6.2017 v 20:09

v 38letech jsem porodila krásnýho zdravýho 4kg chlapečka

Autor: Sára Sára   14.6.2017 v 20:34

Ahoj holky, po dlouhé době jsem nakoukla k vám........

A jdu vás povzbudit 

I na mě se usmálo štěstí a po 14 měsících od neúspěšného předčasného porodu mé vytoužené dcerky jsem se dočkala a jsem cca 6 tt .

Jsem šťastná a doufám a pevně věřím, že tentokráte dojdu do zdárného konce a konečně si miminko pochovám v náručí.

Přeji vám všem hodně síly v očekávání vytoužených //.

Hezký večer .

Autor: Světlana Němcová   16.6.2017 v 12:57

Ahoj holky 14.4.2017 jsem porodila v 39+3 mrtvou holcicku Sofinku. Mame doma chlapecka tak jsem se neskutečné těšily na parecek.ve 36 tt jsem prodělala zánět močových cest a ledviny ležela jsem v nemocnici podavali mi kapacky a atb. Nemocnice si me nechala uz pod dozorem do konce pporodu. Věřila jsem jim a zůstala pod dozorem nemocnice jezdila jsem každý tyden na monitory a vse bylo ok... 12. 4 jsem mela klasickou ko monitor vyšetření a pani doktorka mi slíbila ze mi pomuze a udělá hamilton. Mela jsem monitor ale byl takový divny tak me vysetrila udělala hamilton a ptala se co a jak tak ji rikam ze mala je taková lina ze moc nekope. Poslala me radši na ultrazvuk byla to rychlovka protoze mely tam plnou čekárnu. Pak jsem letěla znovu na monitor prvnich 15 minut monitor stejny přišla sestra a celych 20 minut mi držela sondu a pichala do břicha a mala me kopla jen jednou. Pani Nemcova je to v pořádku .... Ok odjizdim jsem rada ze je v poradku . večer mi odešla hlenova zátka tak rikam manželovi asi to brzo přijde. Ve čtvrtek rano jsen se probudila hladim brisko čau lasko tak kdy pak uz půjdeme ven ani jeden kopanecek tak stoucham do bříška nic dala jsem si čokoládu nic no nervy volam manželovi do prace ze proste necitim malou ten letěl hned z prace brecim mame doma na rameni ze se bojim uklidňuje me ze vsechno bude v poradku, davam sprchu a jedeme. Přijely jsme do nemocnice hlasim ze mala se od rana nepohla sestra mi rika pani Nemcova to je v pořádku dala me na monitor monitor o ničem občas zapipal přišel dr a neco mi mluvil o umrti nevnimala jsem ho protoze nepřipouštěla jsem si nic takového. Na monitoru uz jsem mela 3 slabe kontrakce. Zkontroloval monitor je to v poradku jsem stastna ze je malička v pořádku sestricka mu rika pane doktore budeme dělat pani ultrazvuk nebo vyšetření ? Ne neni důvod mela vsechno včera protoze pani dr se nezdli monitory.... Ok odjizdime a rikam manželovi jedeme nakoupit pac v noci pojedeme at maji pak doma jidlo se synem zacli me brat zada a konteakce se pomalicku rozjizdely. Přijely jsme domu furt jsem chodila bolek me kríž a mirne kontrakce. Vecer jsem si dala vanu a sla spát. V patek rano ve 3 me vzbudila šílená bolest sla jsem do vany byla jsem ve vane 20 minut a měřila kontrakce ktere byli po 10 minutách. Volam mamce ze uz to je tady at přijde a hlida syna vzbudila jsem manzela a okolo pup 5 jsme vyrazili smer nemocnice. V autě si dělám srandicky ze i nase milovaná Sofinecka se narodí 14 jako syn a ze spz mame taky 14... Přijely jsme do nemocnice vylezu do toho 4 patra zvonim ze mam kontrakce po 5 minutach a krizové bolesti. Sestry rozespale ale mile dali me na monitor a hledali srdíčko ok nacaji to pak se otočí a rika to je divne ale to je tep maminky... Pojdte se položit zase natáčí manžel vypisoval papiry a odpovidal na vsechno. Sestra vola primaere at radši jdeme na ultrazvuk. Zvedla jsem se a šlo se přišel primář a pani doktroka 3 sestry tam ja ležela prodychavala kontrakce jezdil mi po břiše vůbec ale vůbec jsem si nedokazala nic takového připustit. Primář rika zavolejte pana zavolali manzela a rika pane Němec vidite tady to a manžel rika ja se v tom nevyznam a on rika je mi to lito ale miminko je spatne a neni srdeční akce. V tu chvili ani nevim jak jsem vstala z toho lůžka a zacla jsem rvat jak je todle mozne ze sem jezdim dva dny v kuse jedu sem ze necitim pohyby a oni me řádné nevysetri a pošle domu ze je vse ok. Manžel rval a najednou jsme slyšela jen ozvěnu a nevěděla co se semnou deje. Pred těhotenstvím jsem kouřila ale prestala vzala jsem manželovi cigarety a letěla dolu si zakourit necitila jsem žádnou bolest bylo mi vsechno jedno. V tu chvíli jsem umřela taky. Volala jsem tchyni co mam dělat ze to nezvladnu ze proste todle je spatny sen. Vylezlq jsem do 4 patra zpátky a rikam ted hned chci císaře.... Pamatuji si jen hlasy a najednou jsem lezela na zemi nemohli mi nabrat krev ani z jedne ruky. Sileny adrenalin to byl po chvilce mi primář rika pani Nemcova pri císaři by jsme ztratili i vas kolabujete nam tady porad. Jeste aby ne kdyz sw tesis na vymodlenou holcicku a během par vteřin o ni prijdes. tak se ho ptam jaky bude postup ze chci mit za sebou uz . pichneme vodu a rozjede se porod. Bylo 6:20 pichnul mi vodu dostala jsem klistyr pak jsem sla do sprchy bbrecela jsem a prosila at se stane zazrak. Přišla sestra vysetrila me a ptala se zda chci nrco na bolest nechtěla jsem nic . v hlave se mi honilo vsechno špatné v tu chvili jsme chtěla umřít taky bylo mi vsechno jedno. Bylo 7:50 byla jsem otevřena na 8 prstů a leteli jsme na sál. V 8:05 jsem porodila Sofinku. Břicho prazne srdce přeplněné vztekem to ticho a žádný plac me ubyjel. Odnesli maličkou utrely a ptaji se zdali chceme vidět maličkou neváhá jsem a řekla ze ano. Přinesly mi ji to jsem myslela ze mi srdce praskne pritiskla jsem si ji o sobě zacla pusinkovat proč nam odešla. Videla jsem v ni úplne syna kdyz se narodil jak pres kopirak. Malicky uzlicek nadherny krehoucky. Manžel si nechtěl pochovat ale kdyz přišla sestra a ptala zda uz ji muže odnest tak si ji vzal. Kdyz jsem ho videla jak si ji vzal a slzy mu tekly jak hrachy me srdce pukalo....  sestra rika pokud chcete dame vam ji jeste na pokoj to uz jsem řekla ze ne ze nam to uz nepomůže a bylo by to jeste horsi... Mame ji vyfocenou na památku převáželi me ze salu na pokoj ta prázdnota a vidět svoje dite jak opoustite a ona tam leží ve vozicku . manžel jeste byl zůstal u male chvíli. Projíždět chodbou kde seděly maminky na monitory a slyšet tlukot srdicka me ubijelo....... Přišel primář za mnou a říkal ze utady tech miminek se nezjisti pricina umrti......  U nas se zjisilo voda byla zkazena a diky atb ktere mi podavali se udelal hnisavy zanet na placente a mala se udusila kdyby mi ve stedu neudeala hamilton tak mozna je i po me protoze ten zanet jsem mohla dostat do krve i ja. Zaridily jsme pravnika a urcite to budeme resit kdyby mi vyvolali porod v tu stredu tak mame zdravou krasnou dceru

Autor: Jaana   16.6.2017 v 21:56

Bože. Světluš, je mi to tak líto. Úplně mám slzy na krajíčku. Já jsem taky jedna z holek z téhle smutné skupinky a zároveň už i znovu maminkou. Příští týden to budou dva roky, co jsme přišly o chlapečka 40+1, u nás to byla pupeční šňůra. Taky jsem přijela do porodnice rodit, vůbec mě ani ve snu nenapalo, že přijedu domů bez miminka. Dva dny před tím kontrola, všechno v pořádku.. Vidím to dodnes živě, člověk se s tím jaksi vyrovnal, ale nezapomněl. Ten hrozný zážitek, sestry nemohly najít srdíčko, jedna koukala na druhou, volali doktora, druhého. To mi ještě vůbec nic nedocházelo. Když mi řekly, že miminko nežije, nevěřila jsem jim, manžel čekal na chodbě, že budeme rodit...Já v šoku běžela bosá v kalhotkách na chodbu, že mu to musím říct, oni mě nechtěli pustit..Hrůza. Taky jsem nemohla rodit císařem, že je to velké riziko, takže od sedmi večer jsme čekali do rána na sále až se otevřu a pak jsem rodila. Nechtěla jsem ten moment mojeho chlapečka vidět, oni mi to i nedoporučovali, ale nedalo mi to a v den rozloučení (pochovali jsme si ho do hrobu) jsem si to u manžela vydupala a jeli jsme do pohřebního ústavu, kde leželo krásné miminko. Tam jsem se s ním rozloučila, dala mu hračky. Jsu ráda, že jsem to udělala, viděla ho, pohladila, dala mu pusu drobečkovi mojemu krásnému.

Oblečky, co jsem měla do porodnice, zavinovačku, to všechno jsem místo domů vezla do pohřebního ústavu. Byl to tak silný zážitek, ze na to nikdy nezapomenu. Mám doma dva puberťáky, takže to byla další hrůza, brečeli všichni, manžel musel uklidit nachystanou postýlku, děti nebyly k utišení, dlouho se v noci budily ze spaní. Měly strach celé další těhotenství, ale společně jsme to zvládly, hladně díky rodině, která mě neuvěřitelně držela a dvěma kamarádkám.

Já měla pořád schované oblečky ve skříňce, kterou jsem odmítala vyklidit, protože jsem byla odhodlaná jít do toho všeho navzdory osudu. Za 4 měsíce jsem otěhotněla znovu a máme doma 11 cti měsíční holčičku. Tak trochu vnitřně bojuju s tím, když mi někdo řekne, že máme tři děti, odkývu to, ale chtělo by se mi řvát, že mám vlastně čtyři. Takhle diskuze mi hodně pomohla, byl nás tu to prokleté léto - podzim 2015 snad pět. Vypsat se, dostat to ze sebe ven, vymluvit se, vybrečet se...Musí to ven.

Teď je to pro tebe hodně čerstvé, bolavé. Nevěřila jsem, ale trochu se s tím časem člověk srovná . Musí, co jiného zbývá. Po delší době jsem sem nakoukla, dnes to na mě nějak přišlo.

A když už jsem s tím vyla srovnaná, že se to prostě stane, že to s pupeční šňůrou nešlo ovlivnit, tak víte co mi letos o vánocích jedna paní řekla? že dlouho dělala sestru v nemocnici a tam jí jedna jiná sestra řekla, že na vině byli doktoři, že mi potom, co se to stalo změnili záznamy.. Člověk si to zase začal znovu vybavovat, jak se to událo, jak proběhla kontrola..jak kolem mě běhali a jak si mě pamatovali v nemocnici i rok poté, když jsem tam přijela znovu těhotná. Ale kdoví, co na tom je, jedna sestra povídala, na výsledku se nic nezmění. Jen mi to dalo víc pochybností, jestli mi vážně lhali a kryli se...nebo to tak opravdu bylo.  Teď mám díky Bohu malou cácorku, která mi to bolavé srdíčko pomáhá zahojovat.

To víš, že si teď budeš víc všímat těhotných, malých miminek, kočárků, mít pocit, že na tebe každý kouká, budou se ptát, kde máte miminko, protože tě viděli s bříškem..

Podle toho, co píšeš, bych to viděla jako chybu doktorů. Nevrátí ti to život miminka, možná tě ten spor s nemocnicí ještě víc vyčerpá, ale určitě bych to nechala prošetřit, už jen kvůli vám samotným, protože to bude důležité pro vyrovnání se s takovým neštěstím. Drž se, jsme silné holky, naši andílci na nás dohlížejí a jsou pořád s námi. Zase bude dobře.

Autor: Tornalo lou   17.6.2017 v 19:19

Ahojky holky potřebovala bych poradit jelikož nevim 14.5.ms.25.spineni dost i krev a teď jsem 6.6.vysadila prášky gynprodyl a MS nikde.. Test negativní dneska 11den zpoždění...

Autor: Umpalumpa   18.6.2017 v 17:48

[1003904] moc moc moc mi je líto čím si si prošla, chytil ma hystericky plač a vrátila som sa i ja k datu 22.4. Kdy som porodila mrtvou holčičku Emku (33tt). Uff tak ťažko se mi to i čte.

Nám vysledky pitvy pořád neposlali. Emku máme už doma, nechali sme ju spopelnit. Nechali sme si vyrobit pamatecny přívěsek a je tu s námi. Zhodou náhod sme si ju odvažali stejný dátum jak by sme si ju nesli domu v peřinke z porodnice (termin porodu +4 dni).

Posledné 3-4 dni som přecitlivěla a dost brečím, i bez důvodně.

Držím nám všetkým palce ať si nás brzo najdu miminka.

Lubka

Autor: elis   19.6.2017 v 09:19

Ahoj Saro,tak konecne se to podarilo,budu drzet straaasne palecky at vse dobre dopadne.Svetlus je mi to moc lito,slzy jsem drzela jen tak tak,uplne se mi vratila nase situace,rikam boze proc ta kruta bolest.chovani me bylo podobne,dodnes me mrzi,ze nemame fotku,taky jsme se s ni loucily.nechci se tady znovu rozepisovat,vim jak tezke to je a jak moc to boli.dodnes si rikam proc nas to muselo potkat.dnes uz mame rocniho chlapecka.budu vam moc drzet palecky v dalsim snazeni,at se to vyresi ackoli jeji zivot vam to uz stejne nevrati,preji vam mnoho mnoho sil!!!!DRZTE SE!!!!

Autor: Světlana Němcová   21.6.2017 v 00:18

Čekáme stále na papiry od nemocnice abych to mohla predat právníkovi. Ano maličkou mi to nevrati ale todle jim jen tak nemůže projit... Nemam stale vnitřní klid kdyz vim ze todle vsechno je zbytecne a dalo se tomu zabránit kontaktovala jsem spoustu gynekologu a každý mi rekl ze todle vsechno na ultrazvuku muselo bejt vidět. Je to stale těžké ale bojují a nevzdavam se mam jedno štěstí vedle sebe a druhe tam nahoře ❤ takze se holky drzte at je lepe ja budu bojovat za pravdu a hlavně chci zabránit tomu aby se todle uz v te nemocnici neopakovalo a netrpěli další lide jako my za 4 mesice 3 umrti je tam too celkem dost.