Autor: Lili   23.2.2015 v 08:38

ahoj holky, mam podobnou zkusenost, bezproblemove tehotenstvi, 38+4 utz bez ozvu, porodila jsem dalsi den mrtveho chlapecka, dneska je to 4 mesice, hned po tom jsem se sebrala a koukala dopredu ale zacina to byt cim dal tezsi. snazili jsme se rok a pul a vidina toho, ze to bude opet trvat...fyzicky se citim dobre. Vcera jsem mela den zpozdeni MS, na testi jasne dve carky a vecer se spustila MS, dalsi den jen carka jedna. Take mate takove zkusenosti?

Autor: Mysanda   23.2.2015 v 08:58

Lili, já jse mpůl roku po porodu a za tu dobu se mi 2x stalo, že jsem měla cca 3 dny před MS slabě pozitivní test, ale čárka za dva dny zeslábla a se zpožděním dorazila MS.   . Ani jsem nešla na gyndu, na netu jsem četla, že se tomu říká "biochemické těhotenství", kdy otěhotníš, ale v časné fázi potratíš a plod embrio odejde jako standartní MS. Proto se doporučuje dělat těhu test až třeba den nebo dva po očekávaném termínu MS. Vím, že je to těžké, taky se snažím dívat spíš dopředu, ale jak dorazí mrcha, tak to stejně vždycky obrečím....

Autor: Jana76   23.2.2015 v 11:22

Taky jsem prodělala jedno biochemické těhotenství hned po další menstruaci po revizi....

jinak jsem to vzdala, zůstala jsem v práci, kde mám smlouvu na dobu neurčitou od března, říkala jsem si, lepší vrbec v hrsti, pak bych měla zase stresy s tím, co bude, kdybych otěhotněla. Máme začít v létě stavět, tak tady to bude příznivější, ale obrečela jsem to....

Autor: Lili   24.2.2015 v 09:15

holky a jak zvladate okoli? ja kratce po tom celkem jo, ale ted prestavam, vsude kolem bricha a kocary a nejde z toho utect, proste to k zivotu patri ale nejde se mi vubec zregenerovat

Autor: HaRo   24.2.2015 v 14:07

Ahoj Lili, mrzí mě, co se ti stalo.

Umím si tvou bolest představit a držím ti palce, ať jsi pořád tak silná a jdeš dál.

Já už jsem od porodu mrtvého Kubíčka od dubna 2014.... asi se nedá říct, že je to dlouhá doba. Často se mi některé věci vrací. Teď obzvlášť, když jsem znovu těhotná. Snažím se myslet pozitivně a pořád věřit, že tentokrát už to bude v pořádku ... ale jistá si nejsem a navzdory štěstí a radosti z dalšího těhotenství, tak mám stejně strach, že se něco pokaká. 

Taky mě ze všeho nejvíc trápilo, že snad všichni okolo byli v době mé ztráty těhotné anebo pořád jen všude samá miminka (ve filmech, reklamách) a okolo kočárky ... taky jsem to nezvládala. 

Musím říct, že mi tady v tom pomohl dost přítel. Pořád vymýšlel nějaké výlety na kole nebo akce, ačkoliv jsem tomu venku vždycky musela čelit a bylo mi z toho smutno. Došlo mi, že bez něj bych se uzavřela doma dobrovolně asi na dost dlouho.  

Regenerace ... to je těžké. Bolest se musí odžít, slzy se musí vyplakat. Hlavně se nezavírej doma. Zkus dělat něco, co tě vždycky těšilo nebo si najít nějaký nový koníček, nějakou novou výzvu. 

Soustředit se na další těhotenství není moc dobré. Čím víc si to člověk přeje, tím spíš to nepřichází. Poctivě jsme se snažili a každý měsíc jsem to obrečela.   Pak - to jsem měla několik dní zpoždění už už jsem si myslela, že to bude miminko a vyklubal se z toho zánět močáku a opožděná menstruace až 15.11.  ...Gynekoložka mě uklidnila, že eventuelně začneme (tu neplodnost) řešit v létě (to mi bude 34). Kuba se nám povedl až po cca 2 letech snažení. Měla jsem hrůzu, že na další miminko budu taky takhle dlouho čekat.

Pak jsem začala řešit práci, kam nastoupím, samé přijímací pohovory a ještě v prosinci jsem nastoupila do nové práce.  Ha ... a najednou těhotenství. V době, kdy jsem to nečekala a byla jsem v dost velkém stresu.   

Teď jsem 15. týden .... ale doba, než si své miminko pomazlím v náručí je ještě strááááášně dlouhá.

Jak to máš ty třeba s prací a tak??? Abys přišla na jiné myšlenky??? 

Autor: Lili   25.2.2015 v 09:06

Haro, diky :-) s praci to mam dobre ale i presto se mi nad to zatim nedari moc dobre dostat. a vam nasli pricinu? aktivity jsou urcite dobrem, take se snazim!  moc gratuluju k 15.tt!!!!

Autor: HaRo   25.2.2015 v 09:29

Děkuju za blahopřání ... je to po tom všem hrozná radost, ale i strach .... 

Lili, bohužel nic nenašli ... někdy mi to "smíření" se s tím připadá o to horší, že vím, že chlapečkovi nic nebylo. Kdybych třeba věděla, že měl něco, co by nedovolilo, aby normálně žil, že možná bych to lépe pochopila a přijala.

Jenže nám se nepotvrdila  žádná vada ani skrytá, ani viditelná, problém v placentě a ani pupečníku nebyl, nebyl přítomen žádný zánět, plodová voda byla v pořádku. Srážlivost krve též a pitva neobjasnila žádný důvod, proč se tak stalo. Odběry na viry - parvoviry, herpesy apod., které by ho mohly ohrozit či usmrtit vyšly negativně - nic ... nikde nic.  Prostě prý "nešťastná náhoda". 

Sama jsem ho viděla a pochovala si ho v náručí ... už kvůli tomu, abych se přesvědčila, jestli nemá nějakou vadu a tak ... a nic ... byl tak dokonalé "spící" miminko. A vidíš, už je to 10 měsíců od porodu a stejně se mi tu koulejí slzy.  

Vím, jak se cítíš. Ten žal tu bude pořád, ale nebude to tak trvale intenzivní jako v začátcích, kdy člověk jen myslí na porod, na události a na otázky proč??? Hledá viníka, kdo za to může? A proč já a proč my??? 

A jak to bylo u Tebe? 

Autor: Lili   25.2.2015 v 10:58

uplne chapu vse, nam nasli castecnou srazeninu v pupecniku ale nedala se take pry oznacit jako 100% pricina pze nebyla pres celou pup snuru. Mam leiden mutaci a delali vsemozne testy i geneticke ale nepotrvdila se souvislost, krev jsem mela v poradku, chodila jsem na hematologii behem teho. Asi se to zkazilo posledni dny. zadne vady take nemel. To jsi dobra ze jsi pochovala, ja jsem se na to necitila. A jsem rada, snasela bych to asi jeste hur. muzu se zeptat na intimni vec jake to bylo?

Autor: Lili   25.2.2015 v 11:07

mohla bych na tebe poprosit e-mail?