Autor: Janči   21.9.2016 v 21:43

Ahoj Ivet. To, co popisuješ, mi připomíná našeho syna. Byl přesně takový. Umýt vlasy, umýt nádobí, uvařit, vyžehlit = problém jako prase. Dítě neklidné, nespavé, stále vyžadující pozornost. Malovala jsem si to tehdy úplně jinak. Nechtěl spát přes den, nechtěl spát ani v noci. Spal jedině tak, že jsem ho pevně uvázala do zavinovačky, ošálila dudlíkem, obehradila polštářema a chodila tiše jako myš (a on se mi odvděčil tak, že spal 15 minut? ). Často spával na ruce, na klíně, u prsa a byla jsem vděčná za 20 minut jeho spánku. Jak přišel manžel, dávala jsem mu ho, aby ho měl chvíli on, protože to bylo fakt na palici. Zoufalství, bezmoc, beznaděj. Když mu byly 3 měsíce, pořídila jsem si Manducu. Dodnes mě mrzí, že jsem jí neměla dřív. Usnul v ní, díky mírnému houpání, a spal. Ano, spal 20-30 minut, ale za ten klid mi to stálo. Najednou jsem mohla uvařit, vyžehlit. On se uklidnil a byl v pohodě. Prostě kontaktní mimino. Jak rostl, problémy se spaním jsme odnaučovali. U nás to bylo hodně způsobené tím, že nechtěl přibírat a byl celkově malý (to je dodnes). Nicméně nespavec je dodnes. Nikdy neusnul mezi hračkama, nikdy neusnul v kočárku jen tak, že by koukal. V autosedačce přestal řvát, kvůli tomu, že chce spát, asi v roce a půl (jaká úleva). Zkus šátek, nosítko a uvidíš, že by se ti mělo ulevit A neboj, za 3 roky už bude spát v klidu

Autor: Ala78   21.9.2016 v 21:56

Ahoj. Mám roční dceru a docela rozumím tomu, o čem píšeš. U nás doma to bylo podobné. No vlastně ještě pořád je . Doma nespala vůbec, usnula jen v kočárku venku za jízdy, jakmile jsem zastavila, oči jako baterky. A pořád plakala, bez důvodu. Na chvíli pomohlo nosítko, ale jen na chvíli. Nicméně ke zlepšení dochází u nás doma postupně, s každou změnou/novou dovedností - pasení, plazení, lezení, chození ... V roce spí cca 20 min. dopoledne a 20 - 30 minut odpoledne, někdy jen dopoledne. Usínat doma odpoledne začala také až v roce, ale musím si k ní lehnout. ALE už se v klidu najím, dojdu na záchod, ale v časech, o kterých se mi ani nezdálo, když jsem dceru neměla . Jo a je hyperaktivní. No snad bude lépěji. A vydrž, opravdu se to zlepší! Ale je to na palici  a v dobrém závidím matkám, které stihnou číst knihu nebo umýt okna .

Autor: Ivet   24.9.2016 v 12:51

Holky, díky moc za příspěvky. Jsem o něco klidnější... Jak píšete - čekám na manžela každý všední den jako na smilování, abych se aspoň mohla "zašít" k nádobí, co se mi hromadí od rána ve dřezu a to moje jezení, zatímco je přicucnutá k prsu, to je taky komedie... Hodně věcí jsem se naučila dělat jednou rukou, protože na druhé mám prcka. Já vím, hlavně že je zdravá, ale i z WC mám výčitky, protože je okamžitě řev. Taky jsem si to všechno malovala jinak. Když si vzpomenu na kamarádku, co má dvojčata a byla úplně v klidu... nikdy neřešila ublinkávání, prdíky, děti jí mezi jídly spaly, v noci ani nemluvim. Člověk si přijde neschopnej, vycucnutej, upocenej z jednoho mrňouse. Tak aspoň podle vašich reakcí vím, že se už na spaní přes den těšit nemám, abych pořád jen nečekala :-D

díky za reakce a zdravím

Autor: AnetaSlepicka   30.12.2016 v 10:53

Také jsem s tím měla trochu problémy, sice ne takové, jak píšete vy, ale také mi malá málo spala. Pořídila jsem si vibrační houpátko, které navíc hraje (kdyby jste měla zájem, tak dobrý výběr mají na https://www.pro-maminku.cz/spinkani.html ) . Tak nějak ji to uhoupalo a já měla aspoň chvilku pro sebe, protože z věčného houpání a nošení mě už příšerně bolely ruce.