Autor: Monisss   7.11.2012 v 15:34

[227072] Ajo, mrzí mě co se nám holkam děje. Dobře vím, jak je to těžké, i když já jsem 3 týdny po revizi a ty už delší dobu. Ale každá se s tím srovnává jinak a asi i záleží, kdy se ti TO stane, v kolikátém týdnu. Já jsem se třeba rozbrečela v sobotu, když jsem se svěřovala kamarádce (ona ani nevěděla, že jsem byla těhotná). Nejhorší je to když si řeknu, že už jsem mohla mít bříško, v kolikátém týdnu bych byla a tak... Toho hrozného pocitu už se nikdy nezbavím. Snažím se to brát reálně, že se to prostě stává, někdy mi to jde, někdy ne Ale popravdě nebrečím pokaždé, když si na to vzpomenu. V tom si na tom asi hůř než já. Ale dobře, ze se snažíš s tím něco dělat, třeba zatím napsáním sem. Jsi opravdu mladinká (mě je 27), ale nebudu ti říkat, že máš čas, tu bolest to nevyřeší. Proč se nemůžete začít snažit o další miminko? Fyzicky už bys mohla. Vím, žes psala finance a tak, ale ani já na tom nejsem růžově. Stavíme, hypotéka na krku, ale mimino si přeju ze všeho nejvíc. Zkoušela sis napsat třeba do psychologické poradny? Aspoň jako další krok, když to nepomůže, tak si zkus za někým rovnou zajít. A když budeš potřebovat, kdykoliv nám sem napiš... 

Autor: Monisss   7.11.2012 v 15:42

[227061] Já bych byla nějak ve 14. týdnu, přesně už to ani nechci vědět  Ty budeš mít ještě další kontrolu, kde ti dokror řekne, jestli už to můžete zkusit? Mě doktor řekl, že pokud nebudu mít problém a pokud do půlky listopadu dostanu MS, tak mám dojít až v květnu na preventivku. Ach jo, květen, měla jsem mít termín porodu  Doufám, že za ním ale půjdu dřív, protože budu těhu, snad to brzy vyjde.

Autor: clovicek   7.11.2012 v 17:17

[227211] Ono mi to tak nějak vycházelo na preventivku. Sice bych měla jít začátkem prosince, ale objednal mě na konec ledna. A v té souvislosti řekl, že to bude tak akorát na další snažení.

Autor: Aja   7.11.2012 v 17:44

[227210] Moni nemůžeme protože bydlíme u rodičů mého přitele. Já jsem bez práce(ukončila jsem výškuú přítel se sice o mě stará úžasně ale je zas toho názoru že když se to nepovedlo tak že by počkal a nelámal to teď přes koleno, a počkal až budeme mít pořádně něco svého. A nutit ho dítěte nechci. Když o tom mluvím s ním tak vídí že to miminko potřebuju. je to chlap asi nechápe ten pocit prázdna nebo to když v nás něco roste. Vím že si můžu dodělat školu můžeme si v klidu postavit někam se podívat a pak.. Že mám čas, ale nejde to.Ta ztráta strašně bolí a nevím zda mi stejně nakonec psycholog neporadí jen znovu otěhotnět a nějak to to prostě přes to koleno zlámat.

7.11.2012 v 18:14

Ajo, žádné lámání přes koleno... tohle miminko tady prostě bylo, a nikdo ho nevymaže. Odešlo, a Ty potřebuješ truchlit. Nejde ho "vymazat", už nikdy, ta energetická "stopa" s vámi bude už navždycky. Je to vaše společné dítě, i když se nenarodilo...

Co bys dělala, kdyby Ti někdo blízký umřel... přestože "papírově" to ještě dítě nebylo, energeticky ano, a Ty si to potřebuješ zpracovat. Dej si čas.

Autor: clovicek   7.11.2012 v 20:14

[227272] Ten tvoreček byl a bohužel není. Není možné jej nahradit, vyměnit... byl jedinečný. Můžeme jen přijde, že přijde další.

Autor: Monisss   8.11.2012 v 10:15

[227258] Přesně jak psaly holky, tak ani vymazat ani nahradit ho nejde. I když jak psala Martinka, tak papírově to dítě nebylo, ale já už jsem mluvila jako o miminku a všechny ostatní těhulky o něm tak mluví taky. Nikdo už nemluví o embryu, ale o miminku.

Je to těžké, další těhotenství by ti možná pomohlo se s tím srovnat rychleji, ale jak píšeš, byly by tu třeba problémy s bydlením a penězama. Nemá cenu to lámat a myslím, že ani psycholog by ti neřekl ať se hned snažíš otěhotnět. Byla by to záplata na to co prožíváš.  Nemá cenu ani přítele do toho tlačit, on sice neprožívá to co ty, ale taky se určitě bojí budoucnosti, ale třeba i toho, aby se to neopakovalo. Zkus se s tím smířit. Postupně. Tím nemyslím zapomenout, to ani nejde. Ona je opravdu možnost, že by se ti to mohlo stát znovu a to bys už nemusela unést vůbec. Teď to chce opravdu čas a zaměřit se na něco jiného.

Můj manžel se na miminko taky moc těšil, bavili jsme se o jménech a tak dál... Vím, že ho to taky vzalo, ale jak mi jednou řekl, tak on to malé v bříšku neměl, necítil to co já, ani nemohl. A taky řekl, že nejvíc ze všeho mu záleží na mě. Revize se bál víc než já, protože se bál o mě. 

Autor: Iva   16.11.2012 v 20:26

Tak jak se vám holky daří?

Autor: Monisss   18.11.2012 v 15:45

[232008] Ivi, já myslím, že ty si to dovedeš moc představit, takže pořád nic moc, ale musíme to prostě zvládnout. Zítra je to 5 týdnu po revizi, takže ještě ne dost dlouho. Jak se daří tobě a miminku?