Autor: Petule   16.10.2015 v 07:59

Mám nového partnera, o manžela jsem přišla , nežije   Nový partner má 39 let a nemá děti, proto jsem se rozhodla. Synum je 21 a 16 let, zatím nic neví a docela se bojím jak přijmou. Ale jsme  v 6.týdnu a ještě jsem nebyla ani na kontrole. Tak nechci předem plašit,

Autor: Monika   16.10.2015 v 08:12

To je maminek..jsem moc ráda, že se dělíte o svoje zkušenosti.

Já jdu na kontrolu 20.10. těším se, až uvidím poprvé miminko. První dvě děti jsem měla ve 24 a 28 letech bylo to moc krásné, ale nějak rychle to uteklo. Mám nového partnera, ten má z pvního vztahu 10 letou holčičku.  V rodině máme i dvojčata, tak jsem zvědavá, jestli se nebude v pondělí konat nějaké překvapení. Všem co jsou čekatelky a nebo se chystají být, držím pěsti a pište, jak  jste na tom . 

Autor: Monika   16.10.2015 v 08:14

[800818] Držím palce, moje děti to přijaly moc dobře, věděly, že se snažíme..19náctiletý syn pravil, že bude vozit kočárek a bude na něj lovit holky..

Autor: Petule   16.10.2015 v 08:22

Taky doufám,že to přijmou. U nás je to horší v tom,že jsme se chtěla s dětí otcem rozvést, byl žárlivý, hrubý a nedalo se to již vydržet.Nic a nikam jsme nesměla. Bral si  pujčky a já byla už naprosto zoufalá. Když jsem se konečně rozhodla a odstěhovala se za podpory rodiny a přátel pryč. Prosíl, vyhrožoval a nakonec udělal to nejhorší oběsil se. Ten další rok byl tolik plný bolelsti  a neštěstí,že to ani nejde popsat. Po něm zemřela jeho maminky a pak muj tatínek.

Byl to rok hruzy...vyčítala sjem si to, i když sjem věděla,že jsem prostě jinak nemohla, už jsem brala antidepresiva . Nevíc mi pomohl muj nynější přítel, v té době kamarád. Nyní sjem spolu už rok a pul jako pár i když jen o víkendech. Tím,že nemá děti rozhodla jsem se takhle. I když on nenaléhal , spíš se bál a nenutil mi k ničemu.

Ale já si myslím,že muž dítětem dospěje a potřebuje ho. A přtel je skvělý a hodný.Starší syn na něj trochu žárlil a možná měl pocit,že on muže za to,že nejsem s jeho otcem, ale už s eto podalo.

Autor: Monika   16.10.2015 v 09:26

Petule, tak to máš za sebou teda hodně na jednoho člověka. Jsi ale silná, když jsi to všechno zvládla. Teď se už jen těš na nového človíčka, to zlé bue je už pryč. Držím pěsti, aby aby byl mrnousek v pořádku a doma ho přijali i tvoji synové. 

Autor: Žiži   16.10.2015 v 11:29

Ahoj, nechci sem nějak vpadávat, ale jeden pohled - moji rodiče se rozvedli (máma měla poměr), když nám bylo kolem 10 let (já a sestra 11) a potom si ve 40 letech krátce po rozvodu založili novou rodinu. No a i když je rozdl mezi námi s bráchou 14 a 15 let (než se to povedlo po několika potratech) a musím říct, že oba naši rodiče mají své nové rodiny, nové partnery a my se sestrou jsme na druhé koleji. Máme pocit, že my žádnou rodinu nemáme, ta naše prostě skončila.

Tím bych chtěla říct, nezapomínejte na svoje starší děti, když už řešíte krizi středního věku dítětem, nebo zakládáte novou rodinu s novým partnerem. Dítě potřebuje svoje rodiče i když už je dospělé. 

Autor: Irča   16.10.2015 v 12:44

Já čekám své první miminko a je mi 39 let, přála bych si pak ještě jedno pokud to půjde. Přítel je mladší o pět let, takže z jeho strany tam budou mladí prarodiče, ale mý rodiče mě měli taky, když jim bylo 34 a 37 a tak už to rozhodně hlídací prarodiče nebudou, ale nevadí, na miminko se oba moc těší a dodalo jim to novou sílu. Nakonec moje babička to měla stejně, narodila se své mamce ve 43 letech a měla o hodně starší sourozence, ale zrovna s tou nejstarší sestrou si nejvíc rozuměla. Kolikrát si tak nerozumí ani sourozenci stejně staří. Ještě musím napsat, že babička měla ze svých sourozenců nejlepší zdraví a dožila se 96 let a až téměř do své smrti byla pořád čilá. Já sama jsem taky nikdy nestrádala tím, že mám "starší" rodiče, přišli mi vždy mohem toleratnější a chápavější než mladí rodiče mých kamarádek, asi se v tom vyšším věku to rodičoství vnímá jinak, člověkt to nebere jako samozřejmost.

Autor: Petule   16.10.2015 v 12:45

Moniko moc děkuji. ZIži také děkuji za tvuj názor. Já svoje děti miluji a milovat budu. Starší syn stále bydlí u nás.Jsou moje všechno. Věděli,že kdyby jim nový partner nesedl, nebyla bych s ním. Vím,že to mají těžké. Alůe otec na ně neustále křičel a nebyl na ně hodný. Měl je rád, určitě ano, ale neuměl jim to dát najevo. Utekla sjem od minimálně jednou do roka a pak zase se vracela. Kvuli děti, školu vaby ji nemusely měnit kdybych byla u rodičů. Bylo to těžké období a já se bála odejít, že mi děti bude brát a oni nebudou chtít. že je nebudu moc chránit. Nakonec osud rozhodl takhle. menšímu i když to byl šok se možná ulevilo, přestal koktat ,je jinej,veselejší, starší byl s otcem víc, víc mu také chyběl a chybí. Děti, ale ví,že jsou muj život a doufám ,že to pochopí.

Autor: Monika   16.10.2015 v 13:40

Souhlasím, že každý rodičovství vnímá jinak Nědo nebude dobrý rodič ani ve 20 ani ve 40 a jiný ano. Záleží nejvíce na vztazích v rodině.  Pokud je rodinná situace dobrá a miminko je vítané, rodiče ho chtějí a s láskou očekávají, proč ne. A  je jen na nich, jak se zachovjaí k dětem, které doma už mají. A je jedno, jeslti je těm dětem 10 nebo 18. Budou vás potřebovat vždycky. Někdy víc a někdy mín. Ale budou.