Autor: Klára   9.7.2017 v 18:09

Po tom všem, co tu čtu a vidím o u sebe, bezdětná a je prádný dům a energie na rozdávání, bych do toho šla hned. U mě zatím první IVF bezúčelné.... ale stále to nevzdávám.... a pevně věřím

Autor: Klára   9.7.2017 v 18:10

[1008089] Jiťu gratuluji  a  moc štěstíčka a zdravíčka přeji!

Autor: Jitka   9.7.2017 v 18:35

Moc děkujeme,..

Autor: Jarka   10.7.2017 v 06:51

Také Vám moc gratuluji k miminku,je krásné.Já čekám páté.Bude mi 32let,ale velmi mne těší,že i další mají velkou rodinu.Mne někteří lidé soudí,že jsem blázen a páte je moc.Přitom též vše hezky zvládáme a neumím si to představit jinak.A pro povzbuzení ostatním-mé velmi dobré přítelkyně kamarádka rodila sedmé miminko na své padesátiny,neplánovaně-myslela,že dle dr je v přechodu již.No a hup už byla 4měsíce těhotná.Už tomu tak 7let a když jsem je potkla na tůře,úžasná rodinka,plná energie.Za mě věk určitě roli nehraje,záleží jak se kdo cítí.Přeji hodně zdaru Vám všem.

Autor: Jitka   10.7.2017 v 18:14

[100820a8]. Přesně tak si to myslím i já. Není to o věku , ale o přístupu. My měli malou taky tak trochu neplánovanou vzhledem k tomu, že mě je 42 a přítel je ještě o dvacet let starší. Ale jak jsme teď rádi že jí máme. Je to naše sluníčko.

Autor: Klárka   12.7.2017 v 19:01

Ahojky holky, vždycky si velmi ráda příspěvky čtu dokola a dokola. Stále se mi nedaří i přes IVF a chodím k psychologovi, aby mě případně pomohl se nějak s tímto faktem vyrovnnat. Poměrně dlouho jsem si povídali a on mi říká ať to nezvdávám, že do 50 času dost. Ve svých 39 letech jsem na něj vytřeštila ty své oči a on mi říká, má teta rodila mého bratrance v 51 letech, dnes je jí 64 a nevypadá to, že by šla ještě nějaký čas do důchodu.

Vzhledem k mému špatnému psychickému stavu,  mě dnes nějak vypovědělo tělo a já se odvezla na pohotovost. Seděla jsem tam se starším pánem a povídali jsme si v čekárně. Zabrousili jsme i na téma děti a viděl mě moc smutnou .... říká mi, moje maminka měla 4. dítě v 50 letech a také ho vychovala.

A aby toho nebylo málo, potkala jsem bývalou kolegyni. Poměrně dlouho jsme se neviděly a šla s kočárkem a já jí říkám, že jí závidím babičkovskou roli, ona mi říká, nene, adoptovala jsem si ve svých 47 letech novorozeně.

Takže si dávám teď pár měsíců klid jak na duši tak i na srovnání hormonů a po 40 začnu na tom pracovat znovu. Už se fakt věku nebojím a moc doufám, že budu jednou šťastná jako vy.

Autor: Jitule   24.7.2017 v 08:45

Klárko, 39 let je opravdu ještě "v pohodě" na to mít děti. Jak dlouho jste se snažili přirozeně? A absolvovali jste nějaká vyšetření? IVF je strašný nápor na hormony a na psychiku. Ale upřímně se přiznám, procházela jsem tím samým, co ty, tedy až na to, že my už tři děti měli, jen ne spolu. Také jsem si dala hranici 40 let a čím více jsem se k ní blížila, tím zoufalejší jsem byla. Pak se mi ale podařilo (díkybohu bez léků a lékařů, ale nevím, jak bych to zvládala jako bezdětná) s tím smířit, prostě miminko nebude, ale i tak jsme šťastní. Naplánovala jsem věci, které by v těhotenství nešly a bum, malá si k nám našla cestu. A najednou si připadám o deset let mladší a už pracujeme na dalším, věk mi najednou přijde absolutně irrelevantní :-) Jinak moje máma měla mou nejmladší sestru ve skoro 42 letech, teď už bude sestře 26 let a naši jsou stále plní energie a pomáhají jí stavět dům. Věk je jen číslo :-D

Autor: Klára   24.7.2017 v 13:11

Jitule, to je tak krásně napsané. Z toho všeho jsem se tak zhroutila, že mi vypovědělo tělo službu. Takže teď se soustředím na to, vrátit tělo zpět do normálu a nemyslet na děti.  Až se srovnají všechny hladiny v těle, pak to třeba přijde či se smířím s tím, že budu bezdětná (ač to bolí, už se nechci tak trápit, jako jsem se trápila doposud a odneslo to tělo ). Tobě přeji, aby to další ještě vyšlo:-)

Autor: Jitule   24.7.2017 v 14:22

Klárko, a já moc držím palce Tobě, ať se Ti podaří dát se do kupy a až bude v pohodě maminka, nějaké to miminko si k ní určitě cestu najde :-) A díky moc!