Autor: Aya   15.11.2017 v 17:38

Zdravím, je mi 41 let a pred pár dny jsem potratila.Během půl roku už podruhé,  v 7tt...Obě těhotenství byly neplánované, nicméně velmi vítané. Děti mám a jsou už velké a přiznám se že dokud jsem na jaře neotěhotněla, měla jsem tuto otázku vyřešenou. Teď mnou cloumaji hormony a já řeším, zda má cenu jít do toho znovu, když mi tělo říká, že jsem evidentně za zenitem. Co se chci zeptat je to, zda se některé z vás stalo něco podobného...zda se po více nezdarech prostě podařilo dítě donosit. Moc díky za reakce.

Autor: Bibi24   15.11.2017 v 22:09

[1039683] Aya: nez se mi pred 5 lety narodila dcera, tak jsem behem 2 let 3x potratila. Pak jsem potratila 2,5 roku po narozeni dcery a za dalsi 2 roky, ve 41 letech jsem necekane otehotnela, no a termin mam za par dni. Takze to jde. Ale chce to z hlavy uplne vypustit a neupinat se k tehotenstvi.

Autor: Aya   16.11.2017 v 08:05

[1039769]Bibi děkuji za reakci a gratuluji k miminku. Taky bych rodila za měsíc kdyby...

U nás je to složitější. Problém otěhotnět jsem nikdy neměla. Teď to bylo mé 8. Vlastně jsem k tomu teď 2x přišla jako slepý k houslím. Měla jsem ve 22 a 26 letech ZT, ale pak se zas bez problémů 2x po sobě zadařilo. Spíš si říkám, že zbytečně pokouším štěstí a nevím kolik nezdaru jsem schopná ustát. Navic nejstarší syn je postižený...onemocnel ve 4 letech. Gynekolog mi řekl, že už mám většinu vajíček v mém věku vadných- až 90%....a taky manžel je o 11 let starší než já.

Jako, určitě se neupínám, už mi neni 20, život mě naučil,že  musím mit k plánu A i plán B a možná i C ? ...jen přemýšlím. Tak nějak se snažím srovnat si v hlavě co dál.

Autor: renátus   18.11.2017 v 02:01

[1039683] já mám tři velké syny. 26,23,14 a po dvou spontánních potratech vždy ve 14tt po mé 40. Se mi narodily dvě zdravé děti. Synovi jsou 4 a dceři 2. roky.

Autor: Aya   18.11.2017 v 13:49

[1040269]Renátus díky. To zní povzbudivě, i když taky sis prošla těžkými  chvílemi. (Nevadí, že týkám?)

A můžu se zeptat jak máte staré partnery? A co na to sourozenci? U nás bezpečně vím, že by měli radost nejstarší a nejmladší, ovšem prostřední pubescenti budou mít oči v sloup. Nicméně vědí, že pokud by případného sourozence nechtěli za odměnu, budou ho mít za trest. 

Autor: renátus   19.11.2017 v 09:39

[1040367] můj muž je stejně starý jak já, letos nám je oboum 46roků. A jak to vzaly děti? Nejdřív řekli, že jsme se zblánili, ale oba prcky milují a prckové se na ně vždy těší. A u velkých kluků-ty mám z prvního manželství, kdy jejich otci je 48. tak tam mají ještě roční sestřičku, takže moji tři velcí kluci jsou ze 6dětí A prej to už nikde nemůžou ani říct, nikdo jim to nevěří. 

A jinak dcera mého ex, po mojí dcerce dědí oblečení......hračky....prostě jedna velká rodina

A na puberťáky bych v tomto ohledu zřetel nebrala. Moje sestra (o 5 let mladší, než já) má dvě pubertální dědi, konečně dostavěli barák a touží po miminku, jenže děti jí to zakázaly a ona je poslechla a trápí se tím.....

Autor: Luca*   19.11.2017 v 09:47

[1039683] Ayo mě je aktuálně 41 a jsem ve 27tt, necelý rok před tímhle těhotenství jsem 2x potratila (jednou v 8tt a podruhé cca v 6tt) a na potřetí se povedlo. Mám ještě dvě holky 3 a 5 let. Drž se, určitě není všechno ztracené

Autor: Jitka   19.11.2017 v 10:14

[1040367]. Tak mě je 42, přítel je o dvacet let starší. V červnu se národila holčička a za dva měsíce se přitelově dceři narodila taky holčička. Takže máme vnučku. :-). No a včera jsme se tak nějak dohodli že zkusíme jestli by nám nevyšlo ještě jedno. Jinak u mě to už bylo sedmé a nejstarší dceřije 24 a vzali to všichni v pohodě. Horší to bylo na straně přítele. Ale mám v něm velikou oporu. Tohle je naše zlatíčko.

Autor: Aya   19.11.2017 v 11:16

Dámy díky moc za reakce.  Potěšily  mě. Jako v tom mám jasno, že do rozmnožování si od dětí mluvit nenechám. Oni si můžou žít svůj život hned jak se odstěhují.

Asi se zeptám jak tydyt, ale užívaly jste něco na podporu kvality vajíček? Přiznám se, že jsem dost zdeptana. Dr. mi řekla, že když jsem potrat zvládla doma bez zásahu,klidně se můžeme začít snažit hned, že nemusím na nic čekat, ale já se tak nějak bojím nechat tomu volný průběh bez toho aniž bych se nějak připravila...přitom vím, že stejně ovlivním minimum.