Autor: samina   14.3.2011 v 13:35

Ahoj taky jsem odmítla jít na plodovku,nebot po zdravotních komplikacích,které bránili mít miminko jsem konečně otěhotněla,a byl a stále je to pro nás doma malý zázrak,takže riskovat případné komplikace spojené s odběrem plodovky jsem rozhodně odmítla,jen jsme se na genetice domluvili na krevních testech,podrobnějším ultrazvuku a pak na podrobnějším ultrazvuku srdíčka a vše dopadlo víborně ,jsem ted 25tt a malá je čilá zdravá a má se čile k světu.Bude mi letos 39 a v rodině máme jedno narozené dítě s roštepem ,cukrovku,vysoký krevní tlak,a já jsem po potratech  a mám vrozenou vadu vaječníků ,ale i přes to vše jsem nešla a i přes počáteční hrozící potrat jsem prostě nějak pevně věřila a cítila ,že tentokrát to vše dobře dopadne a zatím dopadloVšem přeji to samé

16.3.2011 v 11:56

vítám tady nové mamky ve zralém věku já pokračuju úspěšně 26tt, vše je ok, 6kg jsempřibrala na váze, doma jsem si vymyslela malovat ložnici,kuchyn,koupelnu. Ještě že mám velké děcka,oni totiž už udělají takové práce sami

Autor: Ala   23.3.2011 v 22:33

Ahojky děvčata:-) mohu i já se připojit?Je mi 38let doma mám dva pubertáky 12 a 17 let a jsem ve 12tt.Bylo to naprosto neplánované,ale je to krásné.Užívám si to jako nikdy,na plodovku nejdu i když mudr pudr se mračí.Odmítla jsem a objednala na komplet.genetiku.Sice to není tak přesné ale ženy co je dnes na 100% jisté?Bojím se to je jasné,jeden den jsem hrdinka a hned druhy den se klepu jako náš ratlík.Ale říkáme si,že to dopadne dobře a kdyby přišlo naké ale,vyřešíme to.Holky držme se a nepřipouštět si hovadiny 

Autor: Kači   23.3.2011 v 22:43

Ahoj holky já tady síce nepatřím,mezi těhulky ,ale snažíme se s manželem o miminko.Je mi 35 let.Ale zajímalo by mě jak dlouho jste se holky snažily o mimi???Já už uvažuji nad IVF nebo IUI zatím se nám nedaří a já jsem měsíc co měsíc nervóznější.Přeji Vám krásné těhotenství.

24.3.2011 v 09:25

tak já problém s otěhotněním nemám, spíše naopak. můžu být těhotná kdykoli a kvůli tlaku nemůžu brát HA, přemýšlím, jak po porodu toto vyřešit...jestli zvolit-vyzkoušet Mirenu, či nechat si udělat sterilizaci..ovšem se mi nechce trávit 3dny v nemocnici..

Autor: Peggy   24.3.2011 v 23:14

Omlouvám se, že jsem Vám vtrhla do diskuse, i když sem asi úplně nepatřím.

Má čtyřicítka už pokukuje za rohem, ale miminko nečekáme, spinká už v naší posteli. Odběr plodové vody jsme řešili cca před rokem. Odmítli jsme ho, byť tam doporučení kvůli věku samozřejmě bylo. Naštěstí jsem našla pro své rozhodnutí pochopení nejen u manžela, ale i u gynekologa a genetičky. Nedokázala jsem si představit, že bych dobrovolně ukončila těhotenství, a tak by ten odběr představoval jen riziko pro miminko. Ale rozhodně chápu, pokud se někdo rozhodne jinak.

Jinak jsem Vám všem moc vděčná za tuto diskusi. Dodala mi naději i odvahu. Samozřejmě jsem se celé těhotenství také klepala, aby bylo vše v pořádku. Dokonce jsem byla přesvědčená, že budu mít doma jedináčka, protože v mém věku jedno zdravé dítě, to je dar. Jenže najednou je vše trochu jinak a moc bych si přála, aby synek měl i sourozence.  Tak časem uvidíme, co na to příroda a mé tělo řeknou… Každopádně Vám všem přeji pohodová těhotenství a zdravá miminka.

Autor: Andrea   25.3.2011 v 08:01

Ahojky patřím přesně do Vaší skupiny za měsíc mi bude 39 máme doma krásného zdravého klučíka v létě mu budou 3, teď jsem v 17 týdnu absolvovala jsem genet testy ve 13tt a biochemie mi vyšla katastrofálně poškození plodu 1:5, proto mi genet dr doporučila amniocentezu, kterou jsem v út absolvovala včera jsem volala skrze výsledek předběžného dvoudeního testu než bude zhruba za 14 dní kompletní výsledek amnoicentézy a genet dr mi sdělila, že se výsledek krevního testu potvrdil, že ještě musíme počkat na komplet výsledek, ale abych počítala spíš se špatnou prognózou a to dáním mimíška pryč, protože již teď dvoudenní test z amnio potvrdil dawnův syndrom. V 10-11tt jsem prodělala H1N1 s dost hnusným průběhem a musela jsem brát Tamiflu, protože to prý bylo pro mimčo menší zlo než virus H1N1 samotný se kterým by se mi tělo bez medikace, pralo třeba několik týdnů. Teď mě čeká rozhodnutí dát nebo nedat mimíška pryč nebo riskovat zda se nestane zázrak a mimčo bude i přes tak hrůznou prognózu zdravé jedno každopádně vím postižené miminko na svět přivést nechci ne jen kvůli sobě a manželovi, ale hlavně kvůli našemu skoro 3 letému klučíkovi a tomu nenarozenému miminku samotnému, možná to zní sobecky, ale v tomhle mám bohužel jasno jen teď tápu a jsem vyděšená z toho co bude 

Autor: Ladísek   25.3.2011 v 08:22

[5462] Ahojky Andrejko,čtu Tvůj článeček a běhá mě mráz po zádech.Jsi silná maminka a určitě vše zvládneš,vlastně musíš.Je před tebou vážné rozhodnutí,ale třeba se vše v dobré obrátí a výsledky budou klamavé a za 14 dní Ti řeknou,že je vše O.K.Znám pocity zklamání a bolesti,teď jsem dokončila 23 týden a mám nervíky pořád,aby vše bylo v pořádku.Mám doma dvě krásné dětičky holčinu 13 z prvního manželství a chlapečka 5 se současným mamželem a potom následovaly tři zamlklé těhotenství,vše kolem 12 -14 týdne,takže horor a pořád narkozy.Nakonec jsme  to vdali přirozenou cestou a šli na IVF a teď snad......Ani to nechci snad říci.Tobě hrozně držím palečky,budu na Tebe moc myslet a prosím napiš kdykoliv,ať to ze sebe dostaneš bude Ti lépe.Musí Tě držet nad vodou zdravý klučina,kterého máš doma a potřebuje Tě

Autor: Katka   25.3.2011 v 08:26

Andrejko, to je mi moc líto , ale neházej flintu do žita, naděje umírá poslední a třeba celkové výsledky nedopadnou špatně. V každém případě je to strašný stres a chápu, že nevíš jak se rozhodnout. Pokud ale vyjdou testy z amniocentézy opravdu tak katastroficky, asi je velká pravděpodobnost,. že miminko bude špatné. Já osobně bych i přesto, že by to byla obrovská rána a bolest dala pryč. Nejhorší je, že pořád nějaké třeba 1% existuje, že by mohlo být v pořádku.

Určitě to můžete brzy zkusit kdyžtak znovu a po druhé se stejné neštěstí nestane...asi bych to brala tak...Ale uznávám, že je to moc těžké.

Moc držím palečky, aby to nakonec dopadlo dobře a pokud ne nyní, tak v dalším těhotenství. Buď statečná a silná už kvůli synečkovi, který tě potřebuje. A pořád si říkej, že už máš aspoň jedno zdravé děťátko, někdo nemá ani to!