Autor: Markus1980   16.3.2015 v 20:48

zdravím, určitě v takové situaci nejste sama...ono být na mateřské, den co den dělat "to samé" a nemít motivaci, porozumnění je těžké, ale věřte, že takové období prožívá spousta maminek a ve Vašem případě, pokud to trvá již delší dobu, tak to zkuste řešit s manželem, povězte mu o svých pocitech, ona sdílená starost, je poloviční a pokud se Vám to nechce řešit s manželem, tak vyhledejte pomoc jinde - pdycholog, psychiatr....stačí o tom mluvit a člověku se opravdu uleví....nevěšte hlavu, začne jaro a to člověka taky  trochu nakopne...sice nemám zkušenost přímo s depresemi ale mívám úzkostné stavy a radím Vám, řešit to co nejdřív... držím pěsti ať vše zvládnete a je Vám co nejdřív líp...

Autor: Marci   16.3.2015 v 22:37

 Tak to v tom nejsi sama. To je jak u nás. Docela s tím taky bojuju - ten stereotyp je někdy ubíjející. Řekla bych, že je to jak na horské dráze. Pomůže mi aspoň jednou týdně vypadnout odpoledne/k večeru pryč. Nejlíp bude si zkusit o tom popovídat s manželem. Chlapi to mají ale jinak, nečekej, že tě úplně pochopí (to asi jen ženská co byla na mateřské), ale aspoň ti může vyjít vstříc. Ono někdy není na škodu nebýt jen chápající manželka a matka ale trochu se i "vzteknout" - mít aspoň jeden den o víkendu nebo odpoledne pro sebe. Pomůže to. A na řeči typu "ale já nic neudělám" neber ohled. Práce počká. Spokojená rodina ne. A základem spokojené rodiny jsou spokojení rodiče.

Taky je fajn si udělat plán na další den - zaúkolovat sama sebe - kam jít, co zařídit, co se naučit (třeba je teď čas zkusit nový jazyk, něco kreativního atd.).

A taky se zkus někdy vykašlat na vaření. Zkus zjistit, zda se u vás nedají zařídit obědy ve škole (popř. jiném zařízení). Prckovi a tobě to na oběd stačí. A pokud vaříš kvůli manželovi na večer, tak se s ním zkus domluvit - přece nemusí mít každý den teplou večeři (a pokud ano, tak má přece taky ruce a nohy aby aspoň 1-2x v týdnu uvařil). Chápu, že je po celém dnu v práci unavený, ale ty taky nejsi na dovolené (té placené zaměstnavatelem :-D). Starost o dítě taky není brnkačka a dost se za celý den naběháš. Máš nějakou dobrou kamarádku s prckem? Domluv se s ní a můžete se 1x týdně pozvat na oběd ;-) No a přece nemusí být každý den 3-chodové menu. Pokud to jídlo dovolí, uvař si víc a dej porci na mražák/popř. zavař (knedlíky kynuté i bramborové, řízek, guláš,...). V nouzi pak vytáhneš a máš oběd.

Tchýně... přece tak šikovná žena jako je ona zvládne nejen jedno dítě ;-) Ale rozhovor na toto téma nech raději na manželovi, nedělalo by to jinak dobrotu. U nás v týdnu taky nijak nefunguje. Prcek je ale malý, tak to tak ještě nevnímá. Ale myslím, že jí to dává (omlouvám se za to) vyžrat, když ji pak po měsíci, kdy ji vidí, nepozná a nechce za ní jít a bojí se jí. Prckovi to vynahraď jinou aktivitou - za chvilku bude teplo a na hřišti potkáš plno maminek, babiček či tatínků s prckama.

Manželovi to každopádně řekni. Chlapi nejsou telepati a co jim neřekneš na rovinu, tak na to nepřijdou. Myslí si, že když nic neřekneš, tak je všechno v pohodě. Hlavu vzhůru. Za každou cenu se hoď do pohody ty a pak bude pohoda i doma.

Autor: Marci   16.3.2015 v 22:52

Ještě pro doplnění - vykašli se tchýni a vztahy. Pokud bude chtít hledat chyby a problémy tak s tím stejně nic nenaděláš. Taky jsem po čase přestala tchýni lézt tzv. někam. Samozřejmě vztahy byly k.o. ale manžel byl na mojí straně. Už mě nebavilo se snažit jí zavděčit za každou cenu a stejně jsem vždycky byla ta nejhorší a nehodila se ani na hnůj, protože její dcera byla pořád dokonalá. A cokoli jsem já udělala/koupila, tak to jsme dle ní museli mít zase něco EXTRA. Ani teď to není úplně ok. Mám pocit, že cokoli řeknu, může být použito proti mě, ale přestala jsem to řešit. Když nechce, její problém. Ona bude jednoho dne litovat. Hodně ale záleží na postoji tvého muže. Na čí je straně. Pokud na tvé, není co řešit, máš vyhráno. Pokud na její, tak to nevím co s tím. Tento případ jsem neřešila. V tom případě ale proč žije tvůj muž s tebou a ne se svojí matkou?!?

Měj se a písni

Autor: Ivana.3   17.3.2015 v 09:31

Táňo, já myslím, že to tak má někdy každá mamina co je na mateřské. ;) Mě právě pomáhá to, že můžu jednou za čas vypadnout na kafe a pokec s kamarádkou. Je pravda, že dceru mám vždy sebou, ale prostě to je změna. Bydlím na vesnici, takže výlet do města je přijemným zpestřením a jako bonus mám pokec s kamarádkou.

Nevařím denně.. snažím se navařit na dva dny. a denně tneuklízím - to bych nedělala nic jiného. Když je venku pěkně, tak jdu s malou ven, však ten úklid na mě počká.

A pokud je o víkendu aspoň trochu pěkně, tak jdi s ven i s prckem za tatínkem. U nás to je také tak. Malá je v kočáře, je spokojená, že vidí tatínka (přes týden si ho moc neužije), já mám volné ruce, takže můžu i něco pomoct. 

teď začne jaro, bude víc svítit sluníčko, takže to člověka nakopne a dodá energii. Hlavu vzhůru!!!

Autor: Táňa   17.3.2015 v 12:41

Jednim slovem moc dik holky. Aspon trochu ste mi tu naladu zvedly. Jsem rada,ze je to normalni a nejsem v tom sama.:-) 

Autor: Marci   17.3.2015 v 19:32

Mě vždycky pomůže si o tom popovídat s holkama. Jen to člověk nadhodí a pak zjistí, že je to všude stejné, jen to nikdo moc neventiluje.

Autor: Soňa   17.3.2015 v 19:49

Táňo, jako bys mi mluvila z duše. Já to mám úplně stejně. Bydlíme na vesnici - kde nic tu nic. Manžel je do večera v práci a po práci a o víkendech dělá na baráku, abysme měli konečně normální bydlení. Navíc jsme pod jednou střechou s tchýní a tchánem, kteří jakožto důchodci z povolání nemají na práci nic jinýho než mně a prcka. Jen trošku zabulí, už je mám u nás nakýblovaný, jako bych ho snad mlátila nebo co a dostávám rady co a jak dělám blbě. To mi potom fakt tečou nervy. Navíc náš prcek je ředitel zeměkoule - 17 měsíců - a neustále zkouší, co vydržím. A já mám teda pocit, že už toho moc nevydržím. Doteď v noci pořádně nespí, vstávám k němu několikrát za noc - co je na světě, tak jsem v noci nespala dýl jak 5 hodin. Přes den nespí skoro vůbec, má naprosto nepředvídatelný záchvaty vzteku a hysteráky až hrůza. Mlátí mně, kouše a teď máme ještě novinku - nechce moc jíst ani pít. Jsem z toho všeho zoufalá, prostě nevím, jak na něj. Veškerá moje snaha o jakoukoliv výchovu, tresty nebo zákazy je zbytečná. Když řádí, je jako smyslů zbavenej, přitom když je v pohodě, tak je to milionovej brouček, což se ale dokáže obrátit o 360stupňů během vteřiny několikrát za den. Dotoho ty tchýňovci a manžel pořád v trapu a já poslední dobou zjišťuju, že nedělám nic jinýho, než se rozčiluju na malýho a pak bulím, protože mně mrzí, že jsem na něj hnusná. Jediná moje vzpruha je, když se s nim sbalím a jedu k mámě - to mám aspoň chvilku, kdy ho nahání někdo jinej a já můžu aspoň chvíli vypnout. Prostě mateřskou jsem si taky představovala úplně jinak, že to bude takovej mazec jsem tedy nečekala. Pořád čekám, kdy si jí začnu užívat. Přitom malýho miluju, je to moje zlatíčko, který bych nedala za nic na světě a střežím si ho jako oko v hlavě (a že je to při jeho pohybových aktivitách řehole), i když je to vztekloun neposlušnej. Ale prostě tak nějak mám chvílema sto chutí sbalit kufr a zdrhnout. Kolikrát si říkám, jak jsem nemožná matka - že tuhle roli prostě absolutně nezvládám, když kolem sebe vidím jiný mámy, co se staraj i o dvě tři děti a sou pořád vysmátý, nemají s ničím problém a já nezmáknu ani jednoho malýho draka. Ale pořád doufám, že se to brzo zlomí a my si s prckem začnem konečně pořádně užívat. Asi jsem ti moc nepomohla, ale teď zjišťuju, že se mi tímhle sáhodlouhým cancem docela ulevilo, že jsem to mohla někde ventilovat, tak aspoň něco.

Autor: Petra   18.3.2015 v 09:15

Ahoj Táňo, byla jsem na tom podobně, manžel ráno vypadne do práce a večer na tu pátou se vrací. Promluv si s ním o tom, když to nebude chápat tak si dupni. Já to tak udělala a musí večer dceru okoupat, převlíct do pyžama a teď když je na cestě druhé mimi tak jí dává i spát. Je to i jeho dítě a jeho zodpovědnost ne jen tvoje. Dítě jsme chtěli oba tak se musí taky postarat. Odpor z jeho i její strany neberu v potaz, zatvrdila jsem se, protože z dcery se začal stávat mamánek a tatínek na ni ani nemohl šáhnout, vše jen maminka :-( a já už byla opravdu unavená a večer jsem na dceru byla nepříjemná, což mi bylo hrozně líto a snažila jsem se ovládnout,ale prostě to nešlo. Teď už je to OK když se tatínek zapojil. A i vztah dcery k tatínkovi se zlepšil, už to není jen mami, mami, mami, ale začíná už i do svých her a všeho trochu zapojovat tatínka a za to jsem moc ráda, protože dcera je už velká (4roky) a měla jsem o jejich vztah strach, protože manžel si ji v podstatě nevšímal a ona jeho pozornost přestala vyhledávat, kvůli všemu chodila za mnou, jako by doma táta ani nebyl.

Autor: Nika   18.3.2015 v 15:52

[716019] Ahoj Táňo, já souhlasím s holkami, že by sis měla především promluvit s manželem. Jak už tu kdosi psal, nečekej od toho hned zázrak. I když mužům věci řekneme jasně, na rovinu, doslova, tak stejně by u toho potřebovali praštit lopatou a pořádně zatřást, aby se jim rozsvítilo a něco v nich se hnulo :o)) Ale opravdu... popovídání si vy dva určitě potřebujete. Řekni, jak to vidíš ty. Samozřejmě chápeš i jeho, že toho má hodně - práce, barák. Ale dítě je vaše společné a ten společný čas, který mu můžete teď věnovat, ten se nevrátí. Řekni mu, že vidíš, že přichází oba dva - dítě i manžel - o společné chvíle. A v druhé řadě přicházíte o svoje společné chvíle vy dva jako pár. Tady jen pár rad, co mě napadá na změnu, aby ti bylo brzo lépe:

- nevař a neuklízej každý den (dělej to aspoň obden a tím pádem budeš mít každý druhý den víc času na nějakou příjemnou aktivitu s dítětem. Zkus si najít nějakou hernu pro děti a maminky, bazén pro plavání s dětmi, cvičeníčko pro rodiče s dětmi, tvořeníčko nebo něco podobného, na co bys mohla chodit pravidelně s dítětem a mohla bys tam potkávat ostatní maminy a dát se s nimi do řeči. Hlavně to ale musí být něco, co tě bude bavit, nesmíš se do toho nutit a cítit se nesvá. Takhle si přijdete na své oba - ty i dítě).

- objednej se ke kadeřnici, na kosmetiku, masáž nebo něco podobného, co je tobě příjemné a co by byl pro tebe relax. Termín si dopředu domluv s manželem, aby měl čas hlídat malého. Já se jednou za čas domlouvám na sobotu dopoledne s tím, že ráno se o vše standardně postarám, dám malé snídani a pak odejdu. Manžel musí dát malé dopolední svačinu a hraje si s ní nebo jdou ven na procházku. Všichni se pak vracíme před obědem domů (který už máme připravený od pátku, takže stačí jen ohřát). Tatínek tak může strávit část dne s dítětem a ty si odpočineš po svém. Jednou za dva měsíce si takhle pro sebe tu sobotu ukradnu :o)) Taky je to "užitečné" i proto, že si manžel zkusí, že společný čas s dítětem neznamená jen mazlení a hraní si, ale také povinnosti (dát svačinu, obléct na venek, přebalit nebo dát na nočník podle věku - zdá se to všechno jako maličkosti, ale když si to člověk zkusí, pozná, že to tak jednoduché nemusí být, zvláště když u toho musí bojovat s dětským vzdorem, stokrát napomínat, honit odbíhající dítě apod.)

- odpoledne po práci - tvůj manžel nechodí z práce zas až tak pozdě. To znám v okolí plno rodin, kde se manžel vrací až po sedmé hodině. Domluvte se, že připravíš malého na těch 17 hodin na ven a on si ho převezme (aspoň jednou týdně) a půjde s ním ven on (podle věku buď vozit kočárek, nebo ťapat na procházku, nebo na pískoviště na hřiště). Myslím, že jednou týdně by práce na baráku mohla počkat. Hlavně manžel přichází o společný čas se synem a to je škoda. Ty budeš mít opět hodinku času pro sebe :o) Hlavně neuklízej :o)

- víkendy - doporučuji jednou za čtrnáct dní naplánovat nějakou akci o víkendu pro celou rodinu aspoň na půl dne - výlet, dlouhou procházku, výjezd vlakem (podle věku dítěte), na mapě najděte pár zajímavých míst v okolí, která letos během jara a léta navštívíte. A můžete si i udělat výletní a cestovní deník - to my máme :o) Můžete tam lepit vstupenky do zoo, jízdenky z vlaku, účtenky z restaurací, zakoupené pohlednice apod. Malý tam může něco nakreslit (až bude starší asi). Nic luxusního, obyčejný sešit stačí a máte před sebou aspoň nějaký plán a za čas si zalistujete a zavzpomínáte.

- společné chvíle doma - teď když už je malá starší, občas svolám manžela a malou k sobě a vezmu fotoalbum a listuji a vyprávím. Manžel se postupně přidává a smějeme se u toho. Večer místo televize a knížky si vemte s manželem fotky a spolu si je prohlédněte. Určitě oba dojdete k závěru, že se máte, když se máte a že si sebe musíte víc užívat :o)