Autor: desideria   9.6.2013 v 19:16

kesi, chápu a držím pěsti! určitě je to pochopitelný s těmi zaměstnanci, zvlášť v dnešní době.

Autor: kesi   9.6.2013 v 19:16

desi jsem hrozně moc ráda že mám Elišku protože mě to hodilo do úplně jiné roviny. Na druhou stranu musím teda přiznat že jsem nějak programově poslední dobou nasr....ná na manžela. Mám pocit že si mě moc nevšímá. Snažím se být dokonolá manželka, je navařeno, relativně uklizeno, chodím upravená, určitě jsem milá a snesla bych mu modré z nebe ale nějak to na něj nezabírá. Takže jsem poslední asi čtyři dny na něj vnitřně naštvaná. Hrozně je mi z toho do breku. Nedočkám se žádného pohlazení obětí atd. Skoro bych řekla že je na mě alergický.

Autor: desideria   9.6.2013 v 19:19

kesi, víš že podobné situace řeší docela dost maminek? naprosto netuším čím to je, ale ti chlapi se chovají fakt divně!

Autor: kesi   9.6.2013 v 19:31

hrozně mě to tíží, je to velmi divný. On o mě jako o ženu nemá vůbec zájem. Kdybych měla nějakou šílenou nadváhu nebo se chovala jako hysterka tak to pochopím a řeknu si že s tím něco musím udělat. Pořád mi jen říká co jsem udělala špatně.

Autor: desideria   9.6.2013 v 20:07

kesi, proč to ti chlapi dělaj? Nechceš na to téma založit novou diskusi, třeba holky poradí? Nejsi v tom sama, dost holek si stěžuje, jako kdyby byly jenom mámou, ale už ne ženou. Bohužel poradit neumím, třeba zkušenější budou vědět? 

Autor: desideria   9.6.2013 v 21:02

Kesi, napsala jsi to fakt výstižně. Snad se ozve někdo, kdo bude vědět co a jak. Poptám se i svých kamarádek, které nejsou tady ve skupině, jestli něco podobného neřešili. Nátlak nepomáhá, to víme. Ach jo! A to ten chlap má všechno, užasnou ženu i krásný dítě! Hele, možná proto se chová takhle - má všechno. Nemá co lovit .. 

Autor: kesi   9.6.2013 v 21:27

tohle je hrozně vyčerpávající. Pořád přemýšlím co udělat líp nebo jinak. Říkám si že to chce čas ale zase nechci něco zanedbat a pak si říct že jsem to přece mohla řešit dřív.

Autor: janah   10.6.2013 v 07:03

Ahoj maminky, to nám ty dětičky hezky rostou a prospívají. Max už taky povídá, no spíš huláka aby byl slyšet a hezky se směje nahlas, to jsem vždycky úplně hotová akorát koníčky ještě nepasem, při chování hlavičku drží, ale na bříšku mu to moc nejde, ale snaží se. Já myslela, že u toho druhého dítěte, to nebudu už tak  prožívat a ono je to snad ještě horší než u Oskara. Jsem z Maxe fakt naměko, nejradši bych ho pořád pusinkovala. A nejradši si ho chovám sama, prostě nedám, moje dítě.

Kesi tak nevšímavost, neporozumění zažívám už podruhé a přejde to, neboj. Nevím co to s těma chlapama je, ale nikdy se to nedovíme, protože oni samozřejmě o ničem neví. Možná si připadají zbyteční a navíc, tak se radši stáhnou. Musím říct, že mě to ted ani moc nevadí, mám toho kolikrát opravdu dost a jsem ráda, že si mě nevšímá. A taky vím, že to jednoho krásného dne všechno přejde. Stačí mě můj vlastní pocit, že mám dvě krásné, zdravé děti, dobře se o ně starám a zvládám spoustu věcí okolo. Jsem prostě super žena Ale u prvního jsem to vnímala úplně jinak a dost mě to trápilo. Někdy mě napadá jestli to není jen v mojí hlavě, prostě hormony 

Autor: desideria   10.6.2013 v 08:50

Jani, to je úžasný! Vidím fotky na facebooku, tak už se nedá přehlídnout, že je zase o kus větší  Kolik váží teď?