Autor: Jana   19.8.2015 v 21:56

Mimochodem, pokud se stresujes,kdyz je mala pryc,zadelavas si na ztratu mleka. Pokud je tchyne normalni zenska, urcite tve pocity pochopi.

Autor: Alena   19.8.2015 v 22:23

Ahoj zeny,ja jsem tedy asi hrozna matka,kdyz ctu vase prispevky..Mam skoro rocni dceru a uplne od malinka mi moje mamka a tchyne neskutecne pomahaly..Mala teda v kocarku spala krasne,takze stacilo vyjet a byla z ni sipkova ruzenka:-)Takze toho ja se nebala,bylo jedno,jestli vozim kocar ja nebo mamka,mala spala tak nebo tak a ja jsem aspon odpocinula. Na prdiky jsme taky trpely,ale to prichazelo az k veceru,v kocarku problem nebyl.. Jako taky bych byla cela nesva,kdyby mi bylo dovezeno rvouci miminko,ale mne by ji dovezly mamky hned,kdyby plakala a nevyjezdovaly by s ni 2 hodiny..Byly doby kdy mala spala i 4 hodiny v kocaru,tak jsem si hodne odpocinula a psychicky mi to dost pomohlo.. V sestinedeli je to tezky,cloumaji s nama hormony,ale i tak jsem byla rada za kazdou pomoc.Takze kdykoliv sla mala spat do kocaru,tak jsem vyslala bud pritele,nebo mamku ci tchyni a ja bud odpocivala nebo delala resty v domacnosti. Nevidim na tom nic spatneho,ale musi to vyhovovat obema stranam.

Autor: Romi   19.8.2015 v 22:39

Já jsem měla u druhého dítěte dost těžký porod a pak i následky, dost velké bolesti... Takže jsem byla ráda, když mi tchýně nebo muž s malým pomohli, anebo v domácnosti. Měla jsem problém i chodit, takže to byla obrovská pomoc. Ale pokud všechno zvládáš sama, pak buď s miminkem tak, jak si to sama přeješ. Pokud je tchýně rozumná, určitě pochopí, že to není napořád a že se ještě nahlídá až až. Já jsem teda i teď ráda, když si vezme děti k sobě a já tu můžu něco udělat. A nemyslím si, že bych byla hrozná máma, která nemá ke svým dětem silné pouto . Naopak, děti se domů vrací s úsměvem a křičí mamí mamí .

Autor: KlaraK   20.8.2015 v 12:23

Když to tak cítíš,nedávej jí ho,sama poznáš až přijde čas.Třeba v šestinedělí jsem nedala pomalu mimino ani pochovat-prostě jsem to tak cítila.Navíc se sžíváme s kojením,jednou chce po pul hodině a pak zase po třech,nedá se to dopředu načasovat.Nejdřív tak po třetím měsíci,a to ještě možná.

Každý to má nastaveno jinak,někdo si nemuže vynachválit odpočinek v porodnici,dítě na noc u sestřiček atd.Já třeba si odpočinu doma s mimčem v posteli o relaxu v porodce nemuže být ani řeč-a představa že mi tchýně courá po venku s plačícím miminem které chce nakojit nebo pochovat od mámy by mě trefilo..

Takže se za to nestyd,jsi máma,tchyně at přijde a mimčo pochová a pohoupe doma ,až zapláče mužeš ho nakojit a pochovat ty.

Za sebe mohu říct,že potřebuji miminko u sebe,čekám čtvrté a s každým je ta potřeba větší a větší,naučila jsem se řídit svým citem a ne poslouchat okolí jako u prvního-dodnes lituju,že nespal se mnou v posteli,že jsem ho víc nechovala a častěji jsem odcházela.Naší nejmennší ve dvou letech zatím hlídal jen táta a je to klidné a štastné dítě

Autor: Kamila   20.8.2015 v 17:08

Micku, presne, jak Ti pisi holky, tohle je jen na Tobe. Sama se musis rozhodnout, jak to chces. Kazda tady jsme jina, jinak sestinedeli prozivame, tezko se nekdo vzije do Tve kuze.

Ja mam deti tri a hned od zacatku jsem je na prochazky i chvilkove hlidani pujcovala a to jak svoji mamince, tak svoji tchyni. A rozhodne si nemyslim, ze bych proto byla spatna mama, a ani toho v zadnem pripade nelituju. Proste mi to tak vyhovovalo, tak jsem to tak praktikovala. Ta prostredni byla celkove uplakanejsi, nez ty dve ostatni, takze se taky obcas stalo, ze uz jsem slysela malou brecet na zacatku nasi ulice a samozrejme mi to taky nedelalo uplne dobre, ale vedela jsem, ze jak od maminky, tak od tchyne se malickej dostava maximalne pece i lasky, tak jsem to proste tolik neresila. Dnes uz jsou holky velky a tohle vsechno mne hrejou jen vzpominky.

Autor: Míček   20.8.2015 v 17:17

Vidím, že jsem tu měla napsat dřív, ušetřila bych si nervy. Možná si ťukáte na čelo že jsem iq tykve, ale já fakt neumím obecně odmitat lidi, zvlášť když chtějí mně pomoci, je mi to hloupé. No, naštěstí dojezd se řvoucím miminkem byl jen dvakrát, jednou ji přivezla, že celou cestu spala, a jinak jsem byla párkrát s ní, párkrát jsem řekla že ne kvůli extrémním vedrům a a párkrát se vymluvila že už jsme byli a mimčo je ztahané. A pak se dycky modlila ať ještě není víkend ať to nemusím řešit. Tchýně se při prříjezdu dušovala že celou cestu malá tak neřvala, ale taky přiznala, že celou cestu poplakávala s přestávkama na malé usnutí mezi prdama, což mi už teda stačí. Dycky před cestou jsem jí vysloveně říkala, že jestli bude malá moc plakat, tak ihned domů, ale už vidím tchýni, že aby jsme si odpočinuli ( podle ní) tak to spíš nepojede, než pojede. A to si ji ještě chtěla brát na tři hoďky! To už by plakala i doma, protože kojíme přes den cca co dvě ( a v noci méně). No, tento víkend to pořeším tam že v sobotu pujdeme dopo všichni tři a při té příležitosti jí to řeknu. Ono za ten měsíc jsme se stějně obě změnily - já jsem opravdu víc závislá na miminku než ten druhý týden, a ono na mně. Například teď jí nastaly dny, kdy chce být ( hlavně večer) pořád v náručí u maminky nebo táty, jinak kňourá. Jediné v co teď doufám, když vás tak čtu, že jsem jí těma párkrát dvěma hoďkama nezpůsobila nějakou psychickou újmu.

Autor: Miru   20.8.2015 v 18:29

Micku.. nerekla bych, ze jsem o moc zkusenejsi. Ale nemyslim si, ze bys male zpusobila ujmu. Jen se potrebujete a kdyz budes v klidu ty, tak bude klidnejsi i ona. Mame 2 letou dceru a druhe je teprve na ceste ;-) Ale kdyz byla dcera takle mala, tak jsem bez ni neudelala ani krok. Tchanovic k nam jezdili na jedno odpoledne o vikend. Chodili jsme ven asi na hodku a vsichni i s pritelem a potom byli jeste nejakou dobu u nas. Nekdy se stavalo, ze i kdyz byla napapana a vyprdela se, tak jsem ji venku nakojila a bylo ji fajn. Poprve byla sama venku s nekym jinym az skoro ve 3 mesicich a to ze jsem jen zadelala testo na vanocni cukrovi a sup za ni. Do te doby chodila beze me jen s pritelem a to tak na pul hodky. Jak uz jsem zminovala, budou ji 2 roky a za celou dobu nekde spala sama pouze 2x. Poprve v 11ti mesicich prave u tchyne. Pomoc a hlidani je hezke, ale ty sama by jsi mela rict, jakou pomoc potrebujes. Urcite je spatne uz to, ze to jde na ukor mleku. Pokud chces byt s ni, tak to ostatni musi respektovat. Az se budes citit utahana, tak si o pomoc urcite sama reknes.

Autor: Jája32   20.8.2015 v 19:18

A nebo se domluv s tchýní aby jezdila jen "okolo" baráku, zkrátka tak, aby měla max 10-15minut dojezd domů (to je kolometr). Třeba když jezdí má tchýně, tak se každých 20min přijede "ukázat" - jen projede okolo baráku. Rozhodně by s malou nejela nikam daleko. A jakmile se malá začne budit, tak už otáčí kočár a hned se vrací, takže malá třeba jen kňourá a zabrečí jen když tlačí prdíka. Určitě bych pomoc neodmítala, bude se ti ještě hodit, ale pokud ji nechceš nikomu dát tak ji určitě nedávej, domluv se až budeš potřebovat že zavoláš a nebo teda když chce hlídat tak ať je na zahradě a "hlídá" a nebo jestli bydlíš v bytě, tak ať hlídá za barákem, a nebo jak už sem někdo psal, největší pomoc je, když by třeba uvařila a vyžehlila a ty by ses v klidu mohla věnovat malé. A jinak se neboj, pokud kojíš tak plně kojené dítě má imunitu stejnou jako jeho maminka a určitě se neboj že by z toho řvaní malá měla nějakou újmu, takhle malé děti si ještě nic nepamatují

Autor: Irča   21.8.2015 v 09:49

Míčku tvé pocity chápu, řiď se jimi! U první mi to trvalo chvíli, než jsem se přestala řídit "kojit max 15 minut, minimálně po 2 hodinách" a další bludy tohoto tipu. Pomohl mi článek, proč jsou malí indiánci v amazonii šťastní bez kočáru a jiných "vymožeností" našeho světa - protože jsou s mámou, pořád, v šátku, na zemi vedle ní, spí s ní, nakrmí se když chtějí... Vyprdla se na vše a začala se řídit pocity. Babi-tchyně je suprová ženská, hodně mi pomáhá (moje mamka už je starší a velkou pomoc od ní nemůžu žádat) a hodně toho "nacucala" o "moderním" kojení a jiných pro ni nových věcí. Šestinedělí bylo ale jen naše s dětma, samo přišla, chovala doma, na koupání, když nebyl manžel doma. S druhým už to bylo převážně tak, že si vezme starší a malej je pořád se mnou :-).

Takže dělej jak cítíš, budeš klidnější ty i mimi a následně i všichni okolo. Manželovi dávej mimi častěji, ať se pořádně načuchá feromonů a pak možná tu podle něj "závislost" pochopí . V šestinedělí je na vše brzo. Ať babi přijede, navaří - protože hladový chlap je na zabití, tak ať mu máš čim zacpat pusu  a ty se starej o sebe a mimi. Hodně štěstí!