Autor: Jana   8.1.2014 v 11:34

Přesně to máme doma- moje moje, ječáky na půl hodiny, nočník ignoruje... Ale docela poslouchá.A zvládat to? To bych taky ráda věděla. Ale přejde to, ta starší to dělala taky.

Autor: LittleFrog   8.1.2014 v 19:50

První období vzdoru. Já vím, že je to těžké, ale snažte se to nebrat osobně a neprožívat to negativně. Z dítěte se stává člověk, který si uvědomuje sám sebe a který může za sebe rozhodovat. Toto rozhodně není to nejdivočejší období, přijde ještě horší, většinou mezi třetím a čtvrtým rokem :)

Moje rada - do ničeho dítě nenutit, ale pokud něco chcete, udělejte to - posadit na nočník, nakrmit, přebalit. Bez nervů a bez nejistoty. Mně osobně vyhovuje nechat vztekající dítě napokoji, odejít a vrátit se po několika málo minutách, i když dítě stále brečí. Zopakovat svůj požadavek a pokud je reakcí ještě větší pláč, nechat znovu vyplakat a pak přijít znova. Uvědomte si ale, že dítě dokáže brečet hodiny, takže tím "vyplakáním" nemyslím nehat ho být v limbu, ale nechat ho chvíli projevit emoce a pak znovu komunikovat o tom, co je potřeba udělat. Trpělivost a DŮSLEDNOST se vám v tomto případě mnočetně znásobí. Já osobně nikdy dítě netrestám, neposílám ho na hanbu ani mu nedávám slovně či jinak najevo, že mě štve nebo že nesplňuje moje požadavky, tak jak chci já. Nepřijde mi to fér, protože sama takové chování nesnáším. Na druhou stranu si vždycky pevně stojím za "pravidly", která jsou nastavena a opírám se o každodenní rutinu. Nemyslete si, děti mají smysl pro řád od velmi raného věku a potřebují ho. Tak nedoporučuju nechat brečet dítě dlouho, půl hodina je docela dost, protože pak se to naučí používat jako zbraň a interval se bude prodlužovat a záchvaty zhoršovat. Málokdy dítě pláče, že mu něco opravdu je, většinou je to ta "zbraň" proti mamince, která je z toho na mrtvici :)

Good luck

Autor: LeJo   9.1.2014 v 22:00

[419036] Verko zažila jsem něco podobného,ale možná né v takové míře abych měla pocit že jsem v koncích nejsem úplně zastáncem liberární výchovy, ale je fakt, že DUSLEDNOST je zde nadevše. nicméně chodim na to jinak malý například: Snažím se, ještě k tomu s miminkem vyhrabat ven, na vycházku, venku asi -5°C scénář asi takhle:

oblíkni si kombinézku prosím

ne (nebo běhá po bytě )

oblíkni si kombinézku prosím jdeme ven stavět sněhuláka

nic,  bez reakce

tak jo mi s bráškou jdem, papa

pláč ..

ty chceš jít taky ven?

ano

tak se oblékni ( vetšinou se oblékne ) ale někdy ...

ne nebo stojí a čučí do země nebo pláče

říkám tak jestli chceš tak pojď

vyšel ven bačkůrkách v krátkém tričku

začal plakat

proč pláčeš?

mě je zima

no to je proto že jsi si neobléknul....

jdi se obléknou my na tebe počkáme...

Nekdy stačí nechat je udělat co oni chtělí ale nechat jim "sežrat ty následky " a ono to těm hlavičkám tvrdohlavým dojde samo

 Ještě dle mě záleží, nezměnilo se něco doma? nebo to je jen vzdor? Myslím že děti by měli rozumnět autoritám a když řeknu že má něco udělat tak to uděla protože to maminka řekla a neměla bych ho k tomu nějak přemlouvat. co si budeme říkat v životě se potkáváme s mnoha autoritami

Vždy takovýto "konflikt" zakončuji ujištěním že ho miluju  tj. u nás velké obětí  a pusinka i když pláče obejmu dám pusinku ale trvám na svém požadavku

Možná je to zmatené, ale vím není to lehké období jen to chce klid a důslednost oni ty potvůrky vědí že jsme bezradné ale nesmíne "uhnout" bo jak jednou "uhneme" je to cesta do pekel

 hodně sil a klidu přeji

Autor: veverka   10.1.2014 v 01:15

Lejo, naprosto s tebou souhlasim, nekdy tuto metodu aplikuji take a zda se byti nejucinejsi. Vsem ostatnim take diky za rady a prispevky. Po dobrem a hlavne dusledne je asi nejlepsi pristup. Nic zasadniho se u nas nezmenilo, tak to musi byt jen prirozeny vyvoj veci. Doufam. Diky, v.