Autor: Lucie   17.1.2018 v 13:40

Ono je to bez hlídání těžké, já čekám třetí. Holkám  je 5 let a 3 roky a hlídání máme nulové. Ani na to poňuchňání ne, tchýně je  sice v důchodu, ale bydlí od nás 180 km. Společný čas máme nastavený s dětmi, jinak to nejde. Pak se snažím mít čas pro sebe, dojít si do kina třeba s kamarádkou nebo miluji knížky, tak klidně sama do kavárny, kam si vezmu knížku. A prostě jsme si museli zvyknout, jinak to nejde. To by člověk z toho zbláznil. A prostě si nepřipouštíme, že to má někdo jinak.

Autor: Maja   17.1.2018 v 17:12

Já bych občas hlídání mohla mít, ale nechci. Jen v nejnutnějších případech, kdy to jinak nejde. Vrati se vždycky s nějakým návykem,který  se mi nelibi. Děti jsem chtěla, abych se mohla o ně starat. Chodíme jenom na místa, kam můžou s námi.

Autor: Klarie   17.1.2018 v 19:36

Také nám nikdo nehlídá,máme 4 děti a společný čas pouze s manželem neexistuje.Ve svých zájmech se tak nějak prostřídáme.Ale nic není navěky,děti rostou-okolo 10-12 let mohou zůstat chvíli samy jištěny sousedkou třeba,kdyby něco.Na obědy jsme chodili sem tam,když byly děti ve škole a školce,jednou za čas pohlídala večer kamarádka a já pak její děti večer.Ted jsou nejmladšímu 2 roky,hlídat se od nikoho nechce,takže ho taháme všude s sebou.A abych chodila s mužem nějak často,to prostě ted nejde a nijak děsné mi to nepřijde.Všechno má svůj čas a když se chce,cesta se najde.

Autor: Irča   17.1.2018 v 22:14

Já taky moc hlídání nemám, jedna babička bydlí 200 km od nás a do hlídání naší v pátek dvouleté dcery se moc nehrne a s námi v domě bydlí téměř 80-ti letý dědeček, který se sice hlídání nebojí, ale dost často na to fyzicky nemá. Tak jsem si vyrazila 2x večer bez manžela a upřimně to sice špatné nebylo, ale chybělo mi, že není se mnou a jednou teda v létě i s manželem s tím, že jsem byla na telefonu, kdyby něco, abych uháněla domů. Naštěstí jsem starší maminka a dřív jsem se někam nachodila celkem dost, takže ani po těch večerech mimo dům moc netoužím a popravdě jsem nejvíš šťastná, když podnikáme něco společně s manželem a dítětem.

Autor: katka28   18.1.2018 v 11:27

Ahojka, taky to mám podobně... Hlídání minimální, když přijede babi co bydlí 350km daleko.. když někam chci tak s kamarádkou a hlídá manžel.. prostě se prostřídáme.. Spolu jsme sami nebyli už dva roky, co je malý na světě a ted máme ještě 6 ti měsíční... Abych pravdu řekla, někdy mi trochu chybí společnost, protože manžel je hodně v práci a na akcích, kam díky dětem já nemůžu... On každý víkend, já jdu tak jednou do měsíce na dvě hodiny na kafe... No jinak to prostě nejde... Děti jsem chtěla  a prostě to tak je... Navíc ten čas strašně letí a jak se tu psalo za pár let bude člověk vděčný, že mohl být s dětma dokud to šlo... Já jsem štastná za každý úsměv, co mi děti darují... A Je pravda, že to není lehké... vstávání v noci, někdy vztekání....Ale beru to tak že děti jsou mé a manžela... babičky nemají povinnost hlídat... mají svůj život... svoje děti už vychovaly, ted je to na nás

Držím pěsti

Jo jinak s manželem jsem na plese nebo dovolené nebo víkendu sama bez dítěte nebyla co se narodil první...  To je normální... nemůžeš se srovnávat s páry, co děti nemají a můžou si užívat nebo s těmi, co mají děti už velké cca nad 10 let, kdy už vydrží třeba hodinku dvě samy a můžete pak na večeři...

Autor: Wendys   25.1.2018 v 09:54

My jsme na tom podobně, hlídání nemáme. Tchýně je daleko a moje máma hlídá občas (ale max 1-2 hodiny). Já ji navíc nechci moc zatěžovat, má hodněš vnoučat a je vidět, že toho má dost... Takže se střídáme s manželem. Abych se nezbláznila mám jedno odpoledne v týdnu pro sebe. To chodím cvičit do zone4you, kde si pak skočím i do sauny a tak. Chodí tam hodně ženských na mateřské, tak si tam aspoň pokecáme ... Ale plesy nebo nějaké večeře moc nehrozí. možná až bude malá trošku větší tak mamka pohlídá, teď má 1,5, tak je to ještě celkem náročné...