nošení na rukách

když miminko pláče, potřebuje utěšit...- vyplakávání si nechte, až mu bude pět...- a i v pozdním věku opatrně.

Magdi, ano to je rozumné. S prvním klukem jsme to taky tak dělali, jen jsme ho nechali vždy tak max 5 minut být, poté se interval pláče zkracoval a v 1 měsíci už byl klid. S druhým už ne, toho jsme nechali být hned (první den či dva plakal tak 10 minut a pak už byl další dny klid) ale je to mimořádně klidné a veselé dítko, které se stále jen směje a rozumí si s každým. Myslím, že je důležité si uvědomit, že nic jiného než plakat neumí. Kdyby umělo mluvit a říkalo: " Sakra mami!!! Tady je hrozná nuda!!! Poď sem a chovej mě! Já vím, že chceš odpočívat, ale já chci chovat teď hned!! A just budu křičet, protože už vím, jak na Tebe, a Ty to nevydržíš. Chacha" taky by jste ho hned běželi pochovat? Protože tak to je. Miminka i když jsou malinká přesně ví a co jde a dokážou si to vynutit a záleží jen na rodičích, jak se k tomu postaví.

Mitti, to bych asi opravdu nedokázala. Ale myslím, že takových miminek moc není, co propláčou, bez důvodu, celý den. Jen jsem psala svůj názor a svou zkušenost s 2 dětma. Sousedka se u druhého dítka držela mé rady a to jí taky spinká v pohodě. Ale máš pravdu, že s některýma dětma je to jednodušší. Ale o mém prvním synovi v porodnici říkali, že je to nejhlasitější miminko v celé porodnici. Byla jsem z něj zoufalá, nechtěla jsem ho nechat plakat ani půl minuty, bylo mi hloupé, když jenom heknul. V noci jsem si ho musela brát do postele, jinak nechtěl spát a plakal. Navíc ho ještě trápili prdíky. V porodnici mu párkrát museli dát rourku. Ale co jsme doma najeli na přísný režim - dodržování doby večerního ukládání a určité pravidelné rituály před spaním jako vykoupat, nakojit, do postele, byl až na odpolední řvaní kvůli prdíkům klid. A to již během prvního měsíce. Myslím, že jak si miminko zvykne na to, že ho někdo uspává, tak už to pak nechce tak lehce vzdát a o to víc křičí a dožaduje se.

No po hodině bych nekrmila ani náhodou, nejdřív po dvou a něco. Ale to záleží na každé, jak chce.

Jinak s tím brekem a vypočítavostí je to trochu jinak. Tady nejde o vypočítavost, ale samo zjistí, že když bude plakat, někdo přijde. A tak brečí, aby někdo přišel. A na to přijde velmi velmi brzy. Je to sice něco trochu jiného, ale né tak moc. Když jdu nasypat rybičkám jídlo, klepnu na sklo a ony se už připraví. Myslíš, že miminko je hloupější než rybička? Já teda rozhodně ne. A kikucho, mimi bylo samo i v bříšku, sice mu tam bylo teplo a slyšelo srdíčko, ale taky spalo, kdy chtělo. resp. uslo samo a bez natřásání. Nebo myslíš, že spalo jen když jsi chodila, tancovala nebo nevím co?

Maki, nemyslím si, že by děti byly hloupější než rybičky, ale souhlasím s Kikuchou a ostatními, že miminka by neměly být samy. Říká se, že první 3 -4 měsíce miminka jsou vlasntě 4.trimestr, miminko si teprve začíná uvědomovat, že je mimo maminku a proto by nemělo být samo a v tichu. Potřebuje cítit maminku a potřebuje si být jisto, že když potřeuje a zakřičí, tak je máma nablízku. Když zapláče a maminka přijde, tak mimčo získává jistotu a sebevědomí. Ví, že když potřebuje, tak ho maminka utěší, pohladí, pochová a upevňuje si tak své místo na světě. Je jasné, že pokud to jako úplně malinké několikrát zkusí a neuspěje, tak to vzdá a je potichu.

Vždycky se mi vybaví věta: Děti v kojeňáku nepláčí, protože ví, že to nemá cenu. Nikdo totiž nepřijde...