Novorozenec a kočka

Ahoj, dneska jsme si privezli nasi malou z porodnice a nase kocka ma tendenci se k ni sapat kdyz place. Kdyz je mala v klidu, kocka o ni nejevi prakticky zadny zajem, ale kdyz zacne plakat, treba pri prebalovani nebo treba v postylce, kocka vylozene zacne vysilovat, roztazene zornicky, drape se do postylky. Proste mame hrozny strach. Cicu davat pryc nechceme, mame ji moc radi a je to takove nase prvni dite. Prvni ji asi zakazeme pristup do loznice, ale chceme aby se mela dobre i ona. Ma nekdo zkusenost, ktera by nam pomohla?

Ahoj, my mame rocniho prcka a dva kocoury, do loznice, kde maly spi, kocky nesmi. Jinak ty nase ho spis ignoruji. Zpocatku z toho byli otraveni a samozrejme protrstovali. Vykonavali potrebu mimo svuj zachod a jeden fakt intenzivne zvracel, ale zvykli si.

Je to pro ne naruseni jejich teritoria, tak to chce nechat jim cas. Presne, jak psala Andrea nechat je mimco ocuchat.

Ahoj, Helco,

v zari jsme si z porodnice taky prinesli miminko, na ktere doma (ne)cekali dva kocouri. Jelikoz to jsou nasi pravoplatni clenove rodiny, vubec neprislo ani do uvahy, ze by se kvuli mimcu kamkoli stehovali, nebo se jim vyrazne omezovaly jejich svobody. Jsou zvykli s nama spat v posteli v loznici atp.

Jak pise Andrea, je jasny, ze miminko je pro kocky jedna velka neznama, ale take velka zivotni zmena. Clovek to neni, kocka taky ne, dela to obcas pomerne dost hluku, zabava s tim taky jeste neni, tak je treba zjistit, co za tim malym uzlickem vezi a nehrozi-li kocce od toho maleho cizince naky nebezpeci.

Nasi dva chlupaci delali presne co pises. Jakmile syn rval, hned se k nemu hnali zjistit, co se deje (ale neboj, ublizit mu nejdou!!!), asi jim ho bylo lito. Je dobry opravdu nechat kocky, at si miminko v klidu prohlidnou, ocuchaj, samozrejme za vaseho dozoru. Pokud treba prebalujes a kocka se ti tam plete, tak jasny, dej ji stranou (ale ono ji to postupne prestane zajimat), ale jinak ji nech, at se s mimcem seznami.

Jinak my jsme v podstate nedelali zadna opatreni, krome toho, ze jsme meli prvnich pet mesicu sit z jemneho pletiva v noci na postylce (spis aby se po nem treba neprosli a nevzbudili ho) a pres den jsme cihali, co kocky, jak se k nemu budou chovat. Ted uz spi v noci bez site a rozhodne se o nej nebojime. Naopak jsme radi, ze ma moznost vyrustat se zviratkama a ze naopak ani chlupaci z mimina neutrpeli trauma.

Drzim palce, at jde zvykani hladce!

Ahoj, my jsme kočičáky vypakovali z ložnice o dost dřív, než přišla malá na svět, aby jí to meměli za zlé. No a jinak očuchali a neřešili.... Resp. ona měla takový ječák, že prchali - škoda, že jsem tehdá nevyfotila ten výraz kocoura, který stál v okénku do koupelničky kde mají wc, koukal ven, oči dokořán, uši dozadu a koukal na mě stylem "panebože vypni to už!". Tak hodně štěstí! Teď jsou malé 2 roky a čekáme další, takže už jsou zvyklí - spíš prchaj před ní, chce je nosit...

CO se týká vztahů mezi miminkem a kočičkama, tak bylo vše ok. Ale v půl roce se malému udělal ošklivý ekzém na tvářičkách. Zjistilo se u něj silná alergie na kočky :( Vůbec jsme nevěděli co dělat. Máme kočky 5 let a vždy jsme o nich mluvili jako o našich prvorozených dětech, nikdy by nás nenapadlo je dát pryč :( Bohužel se nedalo nic dělat, malému se to furt horšilo a tak jsme je přesunuli alespoň do technické místnosti s výběhem ven. Přes den jsou venku a v noci doma. Ale víme, že ani tak to není ideální - doktor nám jasně řekl, že alergeny se šíří všude a nejlepší by bylo je dát někomu jinému. Ale kdo si vezme dva pětileté kocourky? :( Teď na jaře je chceme přesunout ven úplně, uvidíme co to s nimi udělá. Máme velká okna a oni místo aby běhali a užívali si venku, tak si sednou na parapet a smutně koukají dovnitř...je to hrůza . Každopádně syn už na pusince nic nemá, doufáme že se mu to časem spraví a třeba alergický do budoucna nebude.... Zatím to ale je takhle a všichni se s tím musíme smířit. Bohužel není pravda, že pokud dítě s kočkou vyroste, že na ní nebude v budoucnu alergický