Autor: Veronika1   7.12.2013 v 17:39

Ahoj holky, jsem teď čerstvě po druhém sam. potratu, první byl srpen 2013 s revizí a druhý teď  prosinec 2013, bez revize. Doktorka mě vzala krev na genetiku, výsledky budu mít za 4. týdny, tak uvidíme. Psychicky jsem se už celkem srovnala, ale pořád je to ve mě

Autor: Marie   7.12.2013 v 19:03

Nelly, takovéhle příspěvky jako ten od tebe tady holky potřebují jako sůl. Znáš to, po revizi se každá žena cítí strašně prázdně, chtěla by to vrátit, ale nejde to. Je to strašně těžké, ale musí se vyplakat, zvednout hlavu a jít do toho znovu. Takže Verunko, je mi moc líto toho, co se stalo, ale věřím tomu, že i ty se toho svého broučka dočkáš. Třeba se na genetice zjistí příčina, které se dá příště zabránit. Držím moc, moc pěsti.

Autor: maruska   7.12.2013 v 22:18

jj verimneboj se doktorka rikal ze mi to vse zjisti  to chci take prave kvuli zdravi sem silna astmaticka   doktorka mi rikala ze by mi take doporicila podvazani  take 4 deti nechci jsi zlata ze sem si mohla popovidat moc ot pomaha

beru ultrogestan tak sna je to dobre neznas nekoho kdo to bral v tehu dekuji dopadlo to dodbre

Autor: Milli   14.12.2013 v 15:26

Ahoj holky, jestli můžu, ráda bych se k Vám přidala. teď 29. 11.13 jsem prodělala ZT 9+4 a myslela jsem, že to nepřežiju, je mi totiž už 39. Mám už 21 letého syna a chtěli jsme si pořídit po 12 letem vztahu s přítelem miminko. Vyšlo to hned na poprvé a vůbec jsem tomu memohla uvěřit. A pak přišel ten divný den, kdy vůbec nic netušíte. Měla jsem slabý hnědý výtok a Dr. na UTZ nám sdělil, že je konec. Musela jsem na kyretáž, pak následovali komplikace, jako je zánět dělohy, brala jsem dvoje antibiotika. Teď jsem doma na neschopence a pořád se nemůžu zbavit těch myšlenek, co se stalo. O miminko se chceme opět pokoušet po 3.měsících, jak Dr. nakázal.Mám velký strach, aby se to neopakovalo. Nejsme nejmladší, já 39 a přítel 45on doposud děti nemá. Holky jestli máte podobnézkušenosti, tak mi prosím napište, budu moooc ráda, pomůže mi to myslet pozitivněji. Mějte se hezky a hodně štěstí!

Autor: Marie   14.12.2013 v 22:02

Ahoj Milli. Už jsem tu psala svůj příběh, tak jenom ve zkratce. Před dvěma lety, také mi bylo 39 let jsem otěhotněla tak trochu omylem a neplánovaně. Prostě jsem byla jako mladá husička, která to podcenila. Musela jsem vysadit hor. antik. kvůli vysokému tlaku a spolehla se na tzv. manžel si dá pozor. Jestli si dal málo to nevím, ale otěhotnělajsem ani jsem nevěděla jak. Doma kluky 12 a 10 let a s dalším už jsem fakt nepočítala. Těžko, fakt těžko jsem se smiřovala s tím, že najednou bude všechno jinak, nechtěla jsem to, ale na interupci bych nešla. A když jsem ho konečně viděla na UZ a začala se těšit, tak jsem o něj přišla. Stejně jako ty. Ani ve snu by mně nenapadlo, že by to mohl být i můj případ. Předtím dvě těhotenství bez větších problémů. Možná o to větší šok. Bez varování. No mohlo mi být nápadné, že už mi není špatně, ale nějak mi to nedošlo. Šla jsčem na záchod a zjistila, že trošku špiním a na UZ u doktorky už srdíčko netlouklo. Místo, aby se mi ulevilo, že se něco vyřešilo, tak jsem se začala hroutit a vyčítat si kdeco a hledat viníka. A slíbila si, že moje dítě se znovu narodí. A narodil se! Po druhé menstruaci od revize jsem otěhotněla a výsledkem je rošťák, kterému bude za měsíc 1,5 roku. Takže jsem ten případ, kdy to opravdu vyšlo. A vyšlo hned. Ale psychika je prevít. Těch prvních pár týdnů bylo hodně psychicky náročných. Pořád jsem se kontrolovala, hlídala, ale prostě to tak mělo být, tak to vyšlo. Mimochodem manželovi je 47, mně 41 let. Takže věk jako u vás.Byla jsem i na plodovce, prostě jsem nad tím nechtěla zavírat oči. Ale to už je o něčem jiném a to opravdu záleží na rozhodnutí každého z nás. Milli moc ti přeji, aby to vyšlo stejně jako u nás. Bude to po zkušenosti s potratem psychicky těžší, to ti nezamlčuji, ale jeden se dnes počítá jako normální. Nicméně moc, moc držím pěsti, ať to vyjde.

Autor: Marie   14.12.2013 v 22:04

Maruško, tak jak je?

Autor: maruska   15.12.2013 v 18:57

ahojik marus . je mi dobre  beru ty  leky  a citim se dobre .. tak sou ais opravdu dobry beru ten utrogestan a kys listovou a vitamin E. tak  musim to mu verit .a ne mylsem spatky na ty dva potraty ale tet musim dopredu tak doufam ze to bude odbry dekuji za opatni

Autor: Alena   18.12.2013 v 15:40

Ahoj holky,

tak si tady procitam vasi diskuzi a kdyz vidim, ze je nas vic v podobne situaci dovolim si sem napsat i muj pribeh...

8.11.2013 jsem prisla o svou holcicku v 25 tydnu. Do 22tt bylo vse v poradku. Koncem rijna jsem byla na UTZ a vse bylo v poradku. Nase Viktorka krasne rostla a darilo se ji dobre. Jen jsem mela sem tam tvrdnuti bricha, tak mi napsala gynekolozka progesteron a difesan, ale nic vazneho. Jeste ten vecer jsem se citila unavene a bolely me zada. Na druhy den mi bylo cely den divne a kontrakce byly castejsi az jsem se vecer sebrala a jela na pohotovost. Tam mi rekli, ze je vse v poradku, at jen par dni odpocivam v posteli a moc se nezvedam. Ovsem na druhy den uz sem ji prestala citit kopat. Po dvou dnech kdy jsem ji necitila, tak jsme jeli znovu na pohotovost a tam me hospitalizovali s tim, ze mam malo plodove vody. Po trech dnech v nemocnici, zadnem zlepseni a zadnem nalezu priciny me poslali na podrobnejsi zkousky do specializovane nemocnice( podotykam, ze ziju v Italii). Tam mi prisli na to, ze muj andilek mel zrejme krvaceni do mozku a  vody jeste ubylo. Za par dni na to me znovu pozvali na amnioinfuzi( injekcni doplneni plodove vody), aby mi mohli provezt magnetickou rizonanci a zjistit tak jak moc je vazne krvaceni a jake by melo nasledky. Hned po ukonceni zakroku se vsak vsechna voda vylila a zacly kontrakce, takze me s konstatovanim, ze se tedy jednalo o protrzeni plodoveho vaku znovu hospitalizovali.  Po noci v nemocnici se vsak kontrakce ustalily a nic se nedelo. Vzhledem k velmi spatnemu stavu miminka, krvaceni do mozku, dlouhe doby bez plodove vody a nedonosenost, mi vsak nedavali ani leky na urychleni vyvinu plic male. Doporucovali jen interrupci tehotenstvi ve Francii, jelikoz v Italii uz nebylo podle zakona mozne ji provezt. Takze po nekolika telefonatech me doktorce v CR jsme se vydali na 11 hodinovou cestu autem s rizikem, ze bych mohla porodit v aute. Hruza! Na druhy den jsem byla na nekolika vysetrenich a museli jsme podstoupit schvaleni interrupce specialni statni komisi, ktera nam vse odsouhlasila z duvodu vaznych vyvojovych vad. A tak mi dne  8.11. indukovali porod a my se s nasim malym andilkem rozloucili. Byla moc krasna a verte, ze neni nic horsiho nez porodit dite a ani si ho nemoct pochovat v naruci...

Ted uz je to vic jak mesic a ja se z toho vseho pomalu dostavam. Mam dny kdy se uz citim dobre a vse je ok a pak zas bum a placu treba cely vecer. Hlavne kdyz venku nekoho potkam a pta se jak se dari a jestli rostem nebo kdyz vidim rust brisko kamaradce, ktera mela termin skoro jako ja. Ale uz je to mnohem lepsi, snazim se porad necim zabavovat abych na to stale nemyslela a pomaha to. No a jak uz vsichni pisete, pomaha mi prave predstava druheho tehotenstvi a myslenka, ze se mi zase moje holcicka vrati.  Tento tyden se mi dostavila prvni menstruace a vse probiha jak ma, takze si myslim, ze fyzicky jsem se zotavila. Brala jsem wobenzym a pokracuju s vitaminky a kyselinou list. Na genetice je vse v poradku, takze to pry zrejme vse byla jen blba nahoda. Mam jen doporucene vysetreni u hematologa a cekam na krevni testy. Doktorka mi doporucila snazeni po druhe menstruaci. Nejradeji bych uz taky znovu zacla zkouset, ale radeji pockam az na tu druhou. Snad nam, holky ten novy rok 2014 prinese vic stesti a budem se znova brzy radovat s rostoucich brisek. Preji vsem nesmirne stesti a spoustu pozitivnich myslenek. Krasne predvanocni dny plne slunicka, Alena

Autor: Veronika1   18.12.2013 v 18:41

[407663]

Ahoj Alčo, toto se stalo mé švagrové, bohužel porodila mrtvého chlapečka pár dní před termínem porodu Naštěstí se z toho s mým bráchou oklepali a už mají víc jak roční zdravou holčičku a čekají druhé Takže neházet flintu do žita, uvidíš že to dobře dopadne