Otěhotnění po potratu

Ahoj holky. Pročítala jsem vaše příspěvky a přiznám se, že toho bylo hodně, takže vlastně nevím na co reagovat.Moc děkuji, že jsem byla ve vašich myšlenkách. Vítám, ač nerada, nové příchozí.

Každopádně všem těhulkám přeji, ať těhotenství probíhají v pořádku a ony mají co nejméně stresu a nervů a mohou se radovat ze svých rostoucích bříšek a drobečků v nich. Barča se moc nezmínila o své situaci, každopádně držím palce, ať se vše vyřeší co k nejlepšímu.

K té genetice, vzhledem k mému věku nás poslali oba hned po té události, ale že by se to dělalo po pěti potratech, to bych snad někomu dala pěstí. Odběr plodovky si představuji, že nebude nic tak hrozného, propichuje se jen břišní stěna, já jak jsem si prošla odběrem placenty, myslím, že to bych už zvládla. Já také řekla, že pokud tam nebude něco alarmujícího, na žádné invazivní zákroky nepůjdu a nakonec si to příroda zařídila po svém. A možná, že za tu jistotu to stojí.

Někdo se ptal na menstruaci po revizi, mně po první přišla po 4 týdnech, teď jsem dva týdny po další, tak nevím jestli přijde za další dva či mne to nějak rozhodí. Každopádně asi za 10 dní jdu na operaci nohy, tak doufám, že už budu doma až to přijde. Jinak zkoušení nám řekli až po třech menstruacích, několik doktorů nezávisle. A i po té další revizi mi znova řekli tři MS. Takže jestli ještě někdy budu dítě chtít, tak se mohu začít snažit až v červenci, což mi stejně připadá strašně daleko.

Bůhví co bude v červenci. Já teď bilancuji celý svůj život, mám světlejší a temnější dny. Vše se mi obrátilo naruby. Přemýšlím kam se vrtnout, zda se vrátit do práce či si najít jinou, zda odejít od přítele - mám ho spojeného se vším špatným, co mne/nás potkalo a on mi nepomohl, když jsem ho nejvíc potřebovala. Hrozně mi to ublížilo. Hledám teď cestu, kterou bych se ubírala dál v životě a zda sama či s ním ukáže čas. A vypadá to, že i on začal přemýšlet. Zkouším alternativní metody, které by mi mohly ukázat mou cestu, poznat sama sebe a pochopit co se stalo. Mám v sobě emoční vakuum, necítím nic, a kdybych neměla šestinedělí a mé tělo mi neustále nepřípomínalo, že jsem byla těhotná, přišlo by mi, že se snad ani nic nestalo. Připadá mi, že vše mi naznačuje, že já matkou být nemám. Že je to příliš zodpovědnosti, kterou nezvládnu.

K těm jménům, já měla/mám seznam jmen od začátku, pár jich je TOP, takže jsem se modlila, aby mi ani náhodou neřekli, co to mělo být , jinak bych měla pocit, že to jméno už nemohu dát. Známé zemřelo dítě při porodu, malý se měl jmenovat Maxmilián, strašně se mi to jméno líbilo, ale teď bych ho, z principu a respektu k ní, dát svému dítěti nedokázala. I když s emožná už nikdy nepotkáme. Najednou mi připadá, že je "karmicky" zatíženo (ať už karma existuje či ne). Znám tady u nás ale i holku, které při nehodě zemřela holčička, a která má teď v květnu termín a ta nová holčička se bude jmenovat stejně - to bych blila. Ale jak se většina z vás zmínila, i já mám/měla jsem vysněná jména.

Jinak, myslím, že Lenka psala o té své "kamarádce", která se vyptávala a měla nemístné poznámky. Asi bych to tak tvrdě neodsuzovala. To, co se nám stalo je těžké pro nás, ale málokdo to pochopí, pokud si tím sám neprojde. A nevyhneme se otázkám, lidé jsou zvědaví (někdy by jim trocha soucitu neuškodila), a těžko se vyhneme i situacím, kdy se špatná zpráva k těm lidem nedostala. Já to dělám jednoduše. Všem to hned řeknu, co se stalo, jak se cítím, mně pomáhá dostat to ze sebe, nemám se zač stydět a oni se pak dál neptají a já mám pokoj. Hned po interupci přítel obvolal všechny a já obeslala sms zbytek. A i tak se ještě stane, že někomu volám a ten mi řekne: Ahoj. Tak co, mamino? Ale nesuďme je a nemá cenu se s nimi dohadovat, je to ztráta energie, oni to stejně nepochopí.

Snad jsem vás příliš nezahltila informacemi, průběžně to tu pročítám, ale je tu najednou moc těhotných a spousta pozitivní energie a já se bojím, že bych sem vnášela špatnou náladu, když jsem teď tak teochu labilní. Nechci vám kazit radost, když sama ani nevím, zda vůbec matkou chci být.

Leni, taky chceme Denisku. To jméno máme vymyšlený od začátku, jen máme kluky. Já jsem si ani u jednoho nenechala říct, co to bude, tak pokaždé , když jsem šla do porodnice jsem tajně doufala, že s tou Deniskou odjedu. Budeme doufat.

Verunko,ahuj ,vim,ze se nezname,ale mrzi meco te potkalo:(( ale urcite budes jednou maminkou, pokud ti pritel v nejhorsim nepomohl,vykaslala bych se na nej...kdyby cokoliv ,urcite sme tu pro Tebe !

Market muj dr. ma perfektni ultrazvuk a dost nový,poznam na nem vsechno okem i já a to jsem ,,lajk''..Tohle je fotka z minuleho tehu z 12-13tt...

Ahoj holky, já si k tomu acidum folicum koupila ještě femibion 800 a tak ho papám... Minule jsem si koupila femibion před rokem a kousek - vlastně na podzim roku 2011 a v koncem dubna 2012 jsem byla těhu.,sice to nedopadlo...tak snad to pomůže i teď...