Autor: Andrea   2.6.2011 v 14:48

Ahojky Berčo, jejda tak to gratuluju a moc moc držím pěstičky, aby tentokrát bylo vše vpořádku a Ty sis své těhulstvíčko užila. K tomu pocitu o příznacích, už jsem to tu nějaké holčině psala já si u obou těhu kolem 10tt připadala jako bych nebyla těhu a dr. mě řekla, že si tělo zvyklo na fakt, že uvnitř roste novej človíček, tak se snaž být v klidu ju  pevně doufám, že to dobře dopadne a budu na Tebe myslet, tak pak písni jak si dopadla a nebo třeba jen jak se cítíš, když budeš potřebovat nějakou podporu přes písmenka . Kočko i tak posílám kousek své nabrané síly a obejmutíčko opatruj se bude to dobré uvidíš držím všechny pěstičky 

Autor: Daniela   2.6.2011 v 14:50

Ahoj holčiny,jsem zas tam kde jsem byla před pár dny,je mi zas hrozně,po kyretáži to není pořádně vyčištěné,tak jsem dostala včelku na stažení dělohy na vypuzení,ale jestli to nezabere,čeká mě další kyretáž a ke všemu mám ještě zánět močových cestNeměla jste některá něco podobného,hrozně se teď bojím,že se mi posune snaženíčko?

Autor: Lucy   2.6.2011 v 15:27

[11975] To je mi moc líto Hanino, navíc ještě dvojčátka, to je dvojnásobný smutek. Na jiné diskuzi o zamlklém těhu psala jedna maminka, že také přišla o dvojčátka, holčičky, už ve vyšším stupni těhu. Také už s snaží znovu. Chci ti jen říct, že nezoufej, moje kamarádka a kolegyně také čekala po umělém oplodnění dvojčátka a také to dopadlo špatně, nejdřív jedno, druhé se drželo, potom ale i druhé, takže ten stres si prožívala na dvakrát. Další umělé oplodnění se znovu podařilo a nakonec, přese všechny strachy a problémy donosila zdravou krásnou holčičku. Zrovna jsem ji nedávno byla navštívit. Určitě se příště zadaří i u tebe. A vlastně ještě jedna kámoška je teď čerstvě těhotná, po dvou potratech a po IVF teď je v 7 týdnu, dali jí dovnitř dvě, jedno se drží. Tak snad to dobře dopadne příště i u Vás a u všech nás ostatních holek z téhle diskuze také!!!

Autor: Hanina   2.6.2011 v 17:35

Ahoj Lucy,díky za slovíčka útěchy, je to alesponˇ trochu lepší, když se z toho člověk může vypsat, jeden by nevěřil, že i těch pár řádku dokáže člověka dost posílit. Tedˇmám ovulaci, tak se s miláčkem budeme snažit co jen to půjdea budeme doufat, že jednou se to prostě povede. Kéž by to bylo brzy. Zatím pa děvčata. Přeju všem snažilkám mnoho zdaru.

Autor: Šárka   2.6.2011 v 18:04

[11984]AHOJ DANIELKO...je mi líto,že tvé tělo se stím po kyretáži tak těšce pere,já sama jsem to nezažila,ale měla jsem problém s příchodem první ms,která mi dorazila od zákroku až za 7týdnu po 50 dnech...taky jsem se bála,že mé tělo je špatně vyčištěné že je problém...piji kontrhel,čajík a ten mi pomohl tělo pořádně pročistit,držím pěstičky at už vše z tebe vyjde ven a nemáš takové trápení...drž se holka...posílám obejmutíčko aspon nadálku...

Autor: Šárka   2.6.2011 v 18:15

[11975]Ahojky Hanina....je mi lito,že jsi přišla o mimiska....je nás tady na diskusích už tolik maminek co prošli tim smutným koncem,že už snad neni ani možné,že by s stim nedalo neco dělat..copak doktoři jsou tak bezmocní...?džím pěstičky at se brzo můžeš radovat  novího života v bříšku....já jsem dnes 11 týdnu po zákroku ZP v 17tt začátek páteho měsíce a dva roky snahy o mimi ..všechno je pryč...a ted začínáme nové snažení...doufám,že nám to už pujde rychleji..prootže čekat 2roky než by se zase zadařilo..by mne asi už trefilo..neni mi 25...ale 35...takže hodiny tikají,...

Autor: Berča   3.6.2011 v 10:55

Ahoj Danielko,

mě se stalo něco trošku podobného.. psala jsem o tom tady před pár dny. při 3d zjistili zamlklý potrat - no hrůza vidět to malé stvoření mrtvé uvnitř svého bříška .. musela jsem jít na kyretáž taky, manžel se nemohl vrátit z prahy aby mě doprovodil, tak mě zavezla mamka, když jsem byla po zákroku, celý den a celou noc jsem se snažila dát dohromady. měla jsem pocit že je to za mnou. druhý den ráno jsem jsem šla na kontrolní ultrazvuk, už jsem měla sbaleno. vyšetřující lékař mi řekl: Kdo vám to proboha dělal? kyretáž byla provedena špatně.. a já musela jít ještě jednou. málem jsem se zhroutila.když jsem šla podruhé na sál a už jsem měla nohy nahoře, tak mě po 2 minutách sunadali, páč doktor ještě nedosnídal.. po půl hodině si pro mě zase přišli. asi víš jaký to je pocit jít "zase" na ten sál.. bylo to něco tak strašnýho, bylo to ještě horší než poprvé. další den jsem šla zase na kontrolní ultrazvuk - zase jiný lékař a ten mi řekl, po první menstruaci přijdďte na kontrolu, třeba se to "vyplaví" samo, jinak by jste musela na zákrok znovu - no bez komentáře.. první 2 měsíce po tom jsem byla hodně statečná holka, nedala jsem na sobě nic znát. 3. měsíc po té to na mě strašně přišlo-jen jsem brečela a brečela.. potom když jsme se začali snažit jsem brečele, že se to nepovedlo hned napoprvé - vždyť mi doktorka říkala: takovej jeden potrat - to je jak když pohnojíš a ono nic. pak manžel začal mluvit o dovolené, já se tím úplně nadchnula, přestala jsem počítat plodné dny, začala jsem chodit ven, s holkama na kafíčka a najednou buch. teď jsem v 10tt, vím že je to na začátku, to víš že se ještě hodně hodně bojím..

Jedna sestřička v nemocnici mi řekla, že každé miminko si svoje rodiče hledá samo, hledá si je přes jejich duši. proč si myslíš že nezavítá do té stresující duše kterou máš.. to je odpověď na to proč se to lidem bez peněz daří dobře mít dětí - oni na to totiž nemyslí, oni si jen užívají sex.. ty budeš ve stresu, manžel bude ve stresu - a duše toho miminka - myslíš že se  bude chtít narodit do stresu? ne, chce mít klídek a pohodu... Držím ti pěsti, nejen tobě, všem kteří na to svoje miminko čekají.. jsem taky čekatelka, taky se bojím, ale snažím se být optimista ..

Autor: Hanina   3.6.2011 v 12:33

Ahoj Šárko, též mi je moc líto, že tvoje těhu dopadlo tak špatně. Je nás opravdu moc kterým to nedopadlo. Moje kamarádka přišla taky 4x o mimíska, jednou taky až v pátém měsíci, ale potom po umělém oplodnění se konečně dočkali a malej Tomík už půjde letos do první třídy, no a buch, tělo i psychika se jí daly do pořádku a do roka mají holčičku přirozenou cestou. prvního mimča se dočkali až po sedmi letech. Takže se drž hezky se snažte, nemysli na to a ono se povede. Dobrá rada, jen když mi toto radí doma, tak ono to prostě nejde na to nemyslet, ale snažit se nepřestaneme dokud nebude mimi u nás doma, je mi 29 a taky z dálky slyším pomalu ten tikot hodin, všechny kamarádky mají už  1 nebo 2 děti a u nás stále žádné neklepe. Tak začnem myslet hezky pozitivně a ono se snad podaří,kamarádka je toho živým důkazem, že jednou to přijde jak blesk z čistého nebe. Tak holky držte se a hodně štěstíčka při snažení.

Autor: Nella   3.6.2011 v 13:50

Zdravím všechny a ráda bych se znovu připojila. Po druhém potratu v únoru jsem si řekla, že už žádné mimi nechci, protože ta bolest a zklamání je děsná. Teď, kdy jsem se už uklidnila, vyplakala a dosytosti vynadávala začínám znovu se snažením. Četla jsem všechny vaše příspěvky a říkám si, jaké jsem přece jen měla štěstí, že oba potraty byly spontánní a bez revize. Musí být neskutečně těžké rozhodovat se zda se mimiska vzdát kvůli vvv, ale na druho stranu : denně mám na očích sousedčino  postižené dítě. Tohle bych opravdu nezvládla. Takže pokud byly moje miminka takto postižená je dobře, že se nenarodila. Takže se do toho znovu pouštím, ale už s jinými představami. Pokud se to povede, už to nebude je radost ale taky děsný, děsný strach od začátku až do konce. Navíc jsem stará, hubená a neustále vystresovaná. K tomu všemu pod neustálým dohledem, manžel je veřejně známý človíček. Držte mi prosím palečky. Všem přeju hodně zdravíčka a taky štěstíčka.