Autor: Mitti   28.2.2011 v 17:21

Ahoj Bibi, cyklus nejspíš zůstane u většiny žen stejný, jen u někoho dlouho trvá, než přijde první ovulace (menstruace). Hladina těhotenského hormonu HCG musí klesnou na nulu a vůbec se tělo musí vzpamatovat z těhotenství a začít nový cyklus. Někdo má první menstruaci po potratu po 28 dnech, někdo čeká i měsíce, je to opravdu individuální.

Autor: Bibi   28.2.2011 v 17:26

menstruaci jsem dostala po 28 dnech po zákroku. takže bych to mohla mít zase v normálu. konečně se dostávám do psychické pohody :)

děkuju Mitti

Autor: Mitti   28.2.2011 v 17:34

Není zač, jsem ráda, že už je ti líp.

Autor: Terka86   28.2.2011 v 17:39

Ahoj BibiDržím taky pěsti

Autor: Peťula   28.2.2011 v 21:08

Ahoj.Můžu ti říct,že já jsem prodělala zamlklý potrat v 9tt a 3.11.2010 mi dělali 2x revizi v jeden den(uzavřela se mi děloha a očistky nemohly odcházet),měla jsem příšerné bolesti.Menstruaci jsem dostala 4týden po zákroku a nyní se snažíme po 3měsících a podle ovulačních testů ovulaci mám.Někdy se stane,že je cyklus anoovulační kdy vyjíčko nedozraje takže není žádná ovulace.[3547]

Autor: Magda   2.3.2011 v 14:49

Ahojte. Poprvé jsem potratila v 10/2009 v7tt a ovulaci jsem měla 15 den po potratu, ms pak 28 den. Podruhé jsem potratila teď počátkem února v 10tt, ovulaci jsem nevysledovala a ms mi přišla 23 den. Ani v jednom případě jsem nebyla na čištění, vše odešlo samo. Myslím, že když je vše ok tak ovulace i ms naběhne do starých kolejí. Máte odvahu na nové těhu ? Já bych moc chtěla, ale mám děsný strach, taky je mi už přes 30. Magda.

Autor: Kača   2.3.2011 v 19:07

Ahoj Magdi, 

já potratila v 10tt a pak v 5tt, poprvé s kyretáží a to byl pro mě děsný zážitek.. odvahu jsme měli, i když se strašným strachem.. Teď jsem 17tt a strach už je menší, ale je stále.. Držím pěsti!

Autor: Magda   2.3.2011 v 20:57

[3624Ahoj Kači. Děkuji za podporu. Už vím, že pokud do toho půjdu znovu nesmím se na to příliš upínat, ale to mě na tom strašně mrzí, že si to nemůžu užívat od první chvíle. Jak jsi prosím tě zvládla ty první týdny ? A dával ti Mudr. nějaké prášky na udržení ?Prý se dávají od 4-5 týdne. Mě ale doktor řekl, ať příjdu až tak ve 12t až prý bude jisté, že těhu vydrží . Tak nevím.]

Autor: Kača   3.3.2011 v 08:49

Já jsem se Magdi strašně moc bála. Strašně. První dva týdny (tj. vlastně 5. a 6.) jsem chodila do práce (mám poměrně těžkou práci jako fyzioterapeut dětí s těžkým postožením) a řekla jsem si, že to prostě musím zkusit na to nemyslet. Nikomu kromě manžela jsem to neříkala. Potom byli vánoční prázdniny, tak aspoň se mozek zaměstnal jinými událostmi, ale po Novym roce jsem nastoupila do práce (8.tt) a hned děsná bolest břicha a další den mírné špinění.. šupky dupky na neschopenku a kromě na záchod jinam nechodit a ležet, ležet, podložené nohy (víc moje iniciativa než doktora). Po týdnu ležení jsem začla krvácet jasnou krví, to bylo pláče, už jsem to vzdala.. jeli jsme do nemocnice (úplně stejný scénář jako u prvního potratu), a na UZ ale BILO srdíčko! Hurá, pak 4 dny v nemocnici ležení a Utrogestan na udržení do 13.tt (od konce 9.), takže jsem proležela celý leden - to byla hrůza, strach, a v únoru jsem se začla trošku hýbat. Každý další ultrazvuk byl děsnej - před ním se se strašně bála, měla jsem pocity, že miminko už nežije, že to cítím - jak mě překvapilo, že na mě mává a srdce mu bije:) Úlevný pláč po každém UZ:) Teď jsem 17.tt a bříško pořád bolí, ale roste, a zatím vše v pořádku, jen 3 týdny mezi UZ jsou dlouhá doba, a skoro se nedají vydržet. Teď jdu za týden, tak snad bude vše OK. Oznamovat jsme to okolí začli až po 13. týdnu, a i tak z oznamování mám radost až teď, pořád mám nad hlavou strašáka pak všem říkat, že to nevyšlo.. Ani nehledáme a nekupujeme žádnou výbavičku.. to necháme na později. Jen jména vybíráme, to je zábava.

Strach budeš mít myslím a asi velký, ale dá se to trochu hlavou ukočírovat, dokud nejsou komplikace, to už moje hlava nezvládla a strach se projevoval. Moje velikánská opora byla můj muž! Strašně moc mě podporoval, říkal mi, že když to nevyjde, že my dva to zvládneme, že to ví. Bez něj nevím, jsem mu strašně vděčná. Myslím, že to je důležité, nebýt na to sama. Ale neboj, i když se budeš na začátku bát, tak pak bude ještě mnoho měsíců, kdy se budeš už hlavně těšit a budeš jen veselá. Myslím, že je dobré i v malém náznaku nepohody si hnedka lehnout a odpočívat.

Divím se, co Ti doktor řekl. Já jsem šla k doktorovi teď potřetí v 8. tt (před tímhle týdnem stejně není srdce vidět, akorát by mě to nervovalo..), ale být Tebou bych šla v každém případě, pokud Ti začnou komplikace i dřív, třeba by ležení a něco na udržení pomohlo. Klidně řekni doktorovi, že máš strach, že Tě to velmi mrzí a potřebuješ mít jistotu.. A klidně se ho zeptej na léky na udržení. Ono je třeba často ty doktory popíchnout a pak člověk kouká, že jde i nemožné.. Strašně moc Ti držím palce. Buď moc ráda, že jsi nemusela na kyretáž. Jednak se myslím můžete snažit hned o miminko, a jednak nemáš ještě další špatný zážitek (kyretáže jsem se bála nejvíc, bylo to pro mě otřesné). A Vy jste měli schválně takovou pauzu (10/2009 a 2/2011)? Nebo i snažení mezi trvá déle?