Autor: Radka74   13.9.2012 v 03:25

Ahoj, mám skoro 7 měsíčního chlapečka, Vojtovku cvičíme od jeho 5 týdnů a nepozoruji, že by mě měl kvůli tomu rád o něco míň než tatínka . Pláče, protože s ním děláš něco proti jeho vůli, ne proto, že by ho to bolelo... děláš nějaký pohyb, který on nechce dělat. Ze začátku byl malý na mě po cvičení občas nafučený, ale rychle ho to přešlo a teď už cvičíme relativně v pohodě. Neříkám, že občas nebrečí nebo se nevzteká, ale jde to... a hlavně... děláš to pro něho, strašně moc mu to pomůže

Autor: Erika   13.9.2012 v 10:51

Ahoj moje kamarádka taky cvičila Vojtovku se synem ,plakal pokaždý, byla z toho neštastná ,ale ted jsou mu 4 roky je to zdraví kluk a maminku má nejrači na světě Tak vydrž,hodně sil ti přeju, pro něj je to to nejlepší co můžeš udělat !

Autor: DANA   13.9.2012 v 13:09

Tak dekuji....samozrejme ze chci pro nej to nejlepsi,hlavne zdravi,tak musime vydrzet....

Autor: Jane   13.9.2012 v 14:55

Ahoj také jsme cvičili s dcerou Vojtovku a také plakala. Miminka to nebolí, jen je ten pohyb a cvik pro ně nepřirozený, tak pláčou. Neboj se, určitě Tě bude mít rád. Vydržte, je to důležitý a hlavně to pomáhá. Dcera byla těžce nedonošená a cvičili jsme 4x denně a je naprosto zdravá

Autor: Petra   13.9.2012 v 20:04

[204384] Důležité je vydržet!!! Cvičila jsem se synem od jeho 10 dnů do jednoho roku. Měla jsem komplikovaný porod a malý byl přidušený. Po třech měsících se dostavily první výsledky. To nás "nakoplo" a cvičili jsme poctivě. Dnes je to zdravý kluk, který začal chodit ve 13 měsici. Plakal při každém cvičení -  to měl vždy správnou reakci. Někdy neplakal, skoro usínal - takové cvičení, ale nemělo smysl.

Autor: DANA   13.9.2012 v 20:24

opravdu dekuji za podporu....ono jde taky o moji psychiku,kdyz clovek nevi jestli za to muze....jestli treba v tehotenstvi nedelal neco spatne,nebo jestli sem ho davala malo na brisko....kdyz on jinak pusobi hrozne spokojene.....krasne papa.hodne spinka....atd...

Autor: Lada   14.9.2012 v 09:12

Ahoj, já už taky nějaký ten pátek cvičím a měla jsem stejný pocit, že mě nebude mít dcera ráda. Ze začátku se jí to nelíbilo, při cvičení plakala, vztekala se, někdy jsem ji utišovala i dvě hodiny po cvičení, ale teď už je větší (5,5 měs.) a cvičení je snazší, sice se pořád zlobí, ale hned je v pohodě. Mě na tom nejvíc drásalo, aby se nezměnila nějak její povaha, protože do cvičení byla pohodář, byla zlatá,, ale jak jsme začali cvičit, byla celkově podrážděnější. Ale cvičení jí také pomohlo, člověk se přes to musí přenést.

Autor: PetraC.   15.9.2012 v 20:03

Ahoj Dano, já taky cvičím Vojtovku se svým synekm a to od jeho 9 dne života. Musela jsem s tím tak brzy začít, protože se u syna vyskytli nějaké problémy několik hodin po jeho narození. Můžu říct že jsem si na jeho pláč u cvičení zvykla: Spíš když nepláče tak vidím že ani nereaguje na cvičení a čeká co bude. Se starším synem jsem taky cvičila a to mě naučilo ten pláč prostě ignorovat. To že tě tvé dítě nebude mí t  za to rádo je jen tvůj strach, protože ho nutíš dělat to co nechce. Starší syn mě má rád a ten maličký mi dává najevo že i když je mu teprve pár týdnů, mě má rád už jen tím jaké dělá pokroky.  Dal jsem vám sem fotku kdy mu byl měsíc a co se mu podařilo po cvičení a následném koupání . Myslím si že tohle stojí za to vydržet ten pláč a další věci kolem cvičení, když člověk pak vidí jak naše dítka prospívají a tím nám vracejí naše snažení.

Za to že musíme cvičit Vojtovu metodu s našimi dětmi nemůžeme, prostě se něco stalo a my jim musíme pomoct. Můj mladší syn mi nemusí podle lékařů nikdy chodit, ale taky může. To všechno ukáže až čas. Chce to jen vydržet a bojovat spolu s nimi.

Petra

Autor: DANA   18.9.2012 v 15:04

Fotka je super,ale takhle to jeste neumime...ale musim rict,ze cvicime teprve tyden  a uz se mi zda ze male zmeny tam jsou,zitra jdeme na kontrolu a rehabilitaci,tak uvidim co rekne sestra ....

Ps: a chtela bych vzkazat vsem co pisete,ani sem netusila kolik lidi ma podobnych i jinych problemu......aby jste se brzy uzdravili a ti co cvici hodne novych uspechu