Autor: Marcela1   29.7.2016 v 15:02

Aily, ze začátku bych mu zkusila dát najíst

 Ale vážně - nezbývá než vydržet a utěšovat se, že imunita bude velmi pevná. Zkus si ven vzít křupky a piškoty a kořist zkusit vyměnit za něco poživatelnýho. Nebo hračku, knížku, prostě odvést pozornost. Netěš se ale, že to přejde nějak brzo, malá má 2,5 roku, včera jsem jí z pusy vymývala rozkousanou voskovku a dneska vysávala houbičku na nádobí. Samozřejmě i s jarem. Fakt se těším až to období skončí

Autor: Luca*   29.7.2016 v 16:03

Aily tohle děti dělají, i když u tebe je to koukám celkem extrém. Podívej se na Freuda, jeho pojmenování a vysvětlení ohledně vývojových fází sedí. Prďola má teď orální období a všechno zkouší. A jak píše Marcela zkus křupky nebo něco podobné (i třeba nastražit po bytě) a odvádět pozornost. A trpělivost. Dcery do dneška (3,5 r a 20 měsíců) dokážou strčit do pusy nemožné, naposledy to byla křída. Jo houbička na nádobí tu mladší baví taky.

Autor: Aily   29.7.2016 v 16:30

Marcelo, i takhle extrémní řešení jsem zkusia ;o) Dokonce hned několikrát a stále trvá na tom,že co mu dávám já nestojí za to, ale co si sám uloví...

Vím, že to děti dělají, ale kolem sebe nevidím žádné, které se cpe šutrama :D Piškoty má jak doma, tak venku, kousek chleba, ovoce... Ale vždycky to odhodí a žene se jíst mrtvou mouchu nebo kopřivu. Zabavuju, pozornost odvádím, máme hračky venku, jídlo, knížky... Ale nezájem, absolutní ignorace, jen se hrne zkoumat. Když neležím v cestě, tak prostě zdrhne(tedy stylem Meresjev, ještě neleze ani po čtyřech), když si do cesty lehnu, tak mě přeleze a za mohutného jekotu frčí. A když ho vrátím na deku, tak se okamžitě po položení rozeřve a vyrazí znova, třeba 20m od deky. Nasadí turbo a já běhám před ním, odhazuju z cesty nahnilý švestky, největší šutry a odkvetlý pampelišky a prostě to nejhorší, co tam je. Že by mi vydržel na klíně nebo se zabavil hračkou, to fakt nehrozí, okamžitě huronský řev, mrskání a úprk. Kdybych ho dokázala nějak udržet, tak to neřeším a na zahradě jsem s ním ráda, ale takhle je to boj.

Autor: Aily   29.7.2016 v 16:35

Jinak jí dobře, sice teda jenom pár minut, než nasytí největší hlad, a pak už se nudí, dělá kraviny, kope, plávcá rukama do lžičky atd., takže jsme všichni včetně místnosti zralí na automyčku. Ale těch cca 250g na jídlo do něj zpravidla dostanu. Váhově je mírný podprůměr, výškově atakuje horní hranici normy. Asi to bude dlouhán a všežer po tatínkovi... Ale toho jsem ještě svačit pavouky neviděla.

Autor: _Eva_   29.7.2016 v 17:50

Zkus anxiolytika (pro sebe) a bude po uzkosti ;-)

Autor: tesska   29.7.2016 v 18:03

joo úděl rodiče, trpělivost, trpělivost, trpělivost, odnášet dítě, dělat furt trápné nenenen, a tytytytyty, vnucovat jinou zábavu, nahnilou švestku vyměnit za nenahnilou atd. Neprožívat to tak, některé děti jsou prostě čunáci, a co s ejim kolikrát najde v puse je opravdu zážitek, al eje opravdu jen a jen na rodiči jak uspěje, zatím je toto jen začátek, ještě  budete vzpomínat jak to bylo fajn když se dožadoval jen hnilých švestek, větviček a travičky. Moje dcera v roce a půl spokojeně cucala šneka i sulitou, já zprvu seřvala všechny z rodiny, že jí někdo dal tvrdý bonbon, a ejhle šneček . Ale bezesrandy, rozum do hrsti, nenechávejte dítě, respektive zamezujte této možnosti požívta nepotraviny .Dítě, zdravé dítě nikdy nebude ležet nebo sedět na dece jako talíř, ale bude zvídavé, a bude mobilní, kdybyb tomu bylo jinak, bylo by to na návštěvu doktora. 

Takže přeji hodně sil, nervů a nápadu, a s chutí do toho , nežrat, odnášet, zabavovat. 

Autor: Aily   29.7.2016 v 18:18

Jinou zabavu odmita. Neco jinehobdo pusinky odmita. Kdyz ho odnesu, vzteka se rve. Jediny vystup nenene, tytyty a odnaseni je besny dite a matka jak po sichte v kamenolomu. Jedina moznost zamezeni je nejit vubec ven. Ozkouseno do zblbnuti.

Evo, az budou leky na uzkost resit toxoplasmu a nakazu e.coli, tak to bude rada ramcove pricetna. Skoda, ze v tomhle vesmiru se toho nedockame.

Autor: _Eva_   29.7.2016 v 19:57

Aily, promin, jestli jsem se te dotkla, myslela jsem to ze srandy, s prihlednutim k humornemu ladeni tveho textu. Seriozni rada? Z tveho prispevku nevyplyva, kam chodite ven. Pokud mate vlastni zahradu, tak co zkusit ohradku a v ni deku? Nechodit ven, pises... a prochazky s ditetem v kocarku nejsou mozne?Mimochodem, chapu sice tve obavy, taky nenechavam deti olizovat treba odpadaky, ale ja bych to opravdu tolik neresila. Na me to z tveho prispevku pusobi tak, ze tve dite z toho vseho ma takovou zabavu prave proto, ze mu v tom branis. PS: E. coli mame zaplatpambu v sobe (ve streve) vsichni. Je to velmi pratelska a uzitecna bakterie.

Autor: Aily   29.7.2016 v 21:05

Chodíme na zahradu, ale žádný anglický trávníček, ale taková ta klasická stará zahrada - tráva, pampelišky, hyperaktivní krtek. A fůra spadaných švestek, které nejde každou hodinu odklízet dočista dočista. Navíc mají sousedi kolem kočky, který nám tam konají potřebu, tak proto se bojím té toxy. 

Ohrádku nemám, v dětské postýlce chvíli vydrží (po bližším ohledání se ukázalo, že proto, že žere karimatku), ale nemá ten správný výběh. 

Nejsem žádná hysterka ani jo moc úzkostná, doma už jsem rezignovala i na ty koberce, ale mám strach právě z těch hoven, velkých šutrů a shnilého ovoce.

E. coli je užitečná a přátelská, ale ve střevě, kam patří. Jakmile se dostane do pusy, začíná ta pravá sranda. Jeden z důvodů, proč si fakt po záchodě mýt ruce a nestrkat si je do pusy ;o) Svoje by mohly vyprávět celé Dejvice někdy loni nebo předloni, a když ji někde ve vodě objeví hygiena, okamžitě se zavírá. Tak se bojím, co by to provedlo s miminkem. 

Nějakou dobře podloženou radu "Neřeš, nevadí" nebo "Bacha, to už je o průšvih" jsem totiž nenašla, jen samou dojmologii. A právě bych radši měla spokojený dítě s packama v hlíně, než nasratýho prtouse hezky na dece, ale nevím, aby se to ošklivě nevymstilo.

Jinak v kočárku převážně spí (holomek mi nespí jinak, než v pohybu, takže neustále vozím), ale za čerstva se s v něm nudí. Leda procházku k hlavní silnici mi toleruje, tam pozoruje auta a jde to. Ale nějaká příroda... 

Ani si nemyslím, že ho moje pruzení baví, jsme pak vytočení oba. Prostě co se naučil plazit, tak chce plazit. A jíst. Všude a všechno, a kdo mu v tom bude bránit, se zlou se potáže. Ani v náručí nevydrží, kroutí se a kope a fackuje nás tak dlouho, než ho vypustíme. Podle neurologie máme báječnou kombinaci dráždivého (a donedávna ho spousta věcí bolela, tak měl k načuřenosti pádné důvody) a temperamentního dítěte. Přitom já i manžel jsme rozvážní kliďasové... Nevím, co jsme přírodě udělali :o)