Autor: Pavlis   7.1.2013 v 21:44

[257606] Ahoj Anet, už sem nepatřím, ale občas si příspěvky pročtu. V květnu 2011 jsem měla předčasný porod ve 23. tt. Nic nenašli ani u mě, ani u holčičky a také mi tvrdili, abych se o další mimčo snažila až za půl roku. Je to obvyklá doba, kdy se žena zahojí. Podle čínské alternativní medicíny je to dokonce doba jednoho roku. Nejde jen o fyzické zahojení, ale i psychické. Já jsem to nechala přírodě a doktory se neřídila. Otěhotněla jsem 4 měsíce od porodu a teď mám téměř 7 měsíčního Fabiánka. Rodila jsem ve 38. tt. a porod byl velmi komplikovaný pro oba dva, bohužel jsme byli hned odděleni, malý skončil na JIPce, mně museli dělat opět revizi dělohy, protože nemohli zastavit krvácení. Těžko říci, zdali komplikace nastali z důvodu toho, že jsem nepočkala s otěhotněním déle. Myslím, že nejlépe poznáš sama, kdy budeš na to připravená. Mě ale hnalo dopředu to, že jsem chtěla co nejrychleji zahnat smutek. Upnula jsem se na otěhotnění. Někdy se až divím, že jsem vůbec otěhotněla, protože jsem se strašně moc sledovala a na nic jiného jsem téměř nemyslela. Byl to takový urputný boj - neustálé sledování plodných dnů, měření teploty, popíjení čajů, vitamínů aj. preparátů a každodenní hledání všelijakých informací na netu apod.

Moc držím palečky, aby ses co nejrychleji zotavila nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Z vlastní zkušenosti musím ale říci, že bolístky ze ztráty miminka se nikdy neztratí, naopak při druhém těhotenství, porodu a i nynějším mateřství stále více na to se slzami v očích vzpomínám. A při samotném porodu se mi celá situace kolem předčasného porodu znovu před očima promítla, takže jsem se na porodním stole rozbrečela...

Autor: afrodites   8.1.2013 v 21:49

Luc ahojky, je mi to moc líto myslíš, že s tím mělo něco společného ta porucha srážlivosti krve? Chodila jsi pravidelně na kontroly, že? A kontrolovali ti průtoky pupečníkem??? Ted už to vypadá dobře, že? Já mám také poruchu srážlivosti. Leidenskou mutaci a protrombin. Jsem ted také těhotná. Dnes jsem byla na kontrole a na screeningu v 1. trimestru. Píchám si od 6tt těhu, zrovna v pátek jdu na kontrolu na hematologii.

To s tím fakt nejde nic udělat? To je hrůza, když ví, že miminko neprospívá a nejde s tím nic udělat...

Zjistili ti proč to bylo? Měla jsi nějaké tromby na pupečníku, placentě nebo tak? Se z toho zblázním...Jak často chodíš na kontroly?

Autor: afrodites   8.1.2013 v 21:51

Anet je mi to strašně moc líto co se ti stalo. Vám oběma holky. Prostě všem, koho něco takového potká...

Autor: afrodites   8.1.2013 v 21:55

Jinak Barčo ptala ses jaké byly svátky atp. Nemám na tebe jiný kontakt jak ti napsat a tak musím sem, ikdyž se to ted asi nehodí u nás svátky, Vánoce, Silvestr vše suprové v kruhu rodinném. A jak asi vidíš, jsem ted ve 12tt těhotenství. Vyšlo to hned napoprvé v tom listopadu Dnes jsem byla na kontrole. UTZ v pořádku, vše dobré. Jen počkám na výsledky screeningu týden, ale věřím, že to tentokrát bude dobré.

Ráda bych se s Vámi tímto rozloučila. Holky díky, že jste. Moc jsme mi pomohly v těch nejtěžších chvílích. Ale já už ted nějak nevím co psát a hlavně se snažím věřit a myslet pozitivně, takže je mi vždycky při čtení špatných zpráv hodně hodně smutno........

Všem moc držím palečky, at se brzy zahojíte, jste zdravé a dušička, at získá klid...sobě také držím palce, at to tentokrát dobře dopadne

Mějte se holky božsky a držte se!!!

Autor: anet   9.1.2013 v 11:04

Ahoj holky, moc Vám děkuju že tady jste. Strašně to pomáhá, vědět, že na to nejste sama a že je ještě někdo , kdo má stejné, podobné, nebo ještě horší zkušenosti. Nikdo se do toho neumí vžít, pokud něco samotného nezažije- jsem toho důkazem a proto skláním velkou poklonu té, která tyto stránky dala dohromady- dala tak dohromady nás!!!!   Já bych právě chtěla taky co nejdřív cítit miminko zase v sobě, hrozně mi chybí. Člověk si pak vždycky říká a vyčítá, co vše bylo špatně, měla jsem míň pracovat atd.. Přesto si myslím a ikdyž mi to už dnes žádný doktor neřekne, tak to zanedbal múj gynekolog.  Ikdyž bylo jasné , že malá neroste jak by měla- vždy mi říkal, že je vše v pořádku, co chci- já jsem takx malá a mé dřívější porody byly taky malé- první syn narozený v termínu měl 2800 a druhý narozený o tři nedělě dřív měl 2200. Má těhotenství byla vždycky normální, s normálním průběhem a každý prod bez komplikací během hodiny a mírných bolestí byl za mnou. Klukům je dnes 18 a 11 a jsou úplně zdraví. Chodila jsem vždy ke stejnému doktorovi, proto mě ani nenapadlo mu nedůvěřovat. Teď ale vím naprosto přesně, že už k němu nepůjdu! Nějak jsem ztratila důvěru, protože to co vy píšete, že Vám dělali za vyšetření, tak já o tom vůbec neslyšela, natož mě někam poslal. Vím že už nám ji nikdo nevrátí a že si 2. leden budu pamatovat do konce života, přesto se nechci vzdát a ještě to malé chci cítit. Kdybych mohla hned- dala bych za to nevím co, ale mít další tuto strašnou zkušenost, tak to snad nezvládnu... Proto jsem chtěla Vaši radu a skutečný příběh. Doktoři nemůžou vědět vše. A jinak ještě odepisuji, že bydlím v okrese Semily.  Děkuji Vám moc, že tu jste....

Autor: Dupina   9.1.2013 v 11:35

[258889]Ahoj sice jsem to tu psala už mockrát ale i tobě napíšu moji zkušenost.S partenem jsme se rozhodli mít rodinu tak jsem vysadila antikoncepci.Neměli jsme problém otěhotnět.Otěhotněla jsem na první pokus.Veškeré vyšetření ze začátku těhu byly dobré.V 15tt jsem začala krvácet tak jsem si na týden poležela v nemocnici a nastoupila jsem na nemocenskou.Poctivě jsem ležela,nic nedělala.Z krve mi doktorka zjistila vysoké hcg tak mě poslala ke genetikovy a ten mě poslal na odběr plodové vody.Tam jsme se dozvěděli,že čekáme chlapečka.Nechali jsme si udělal předběžné rychlé výsledky.Volali mi do 24hodin,že malý má Downuv syndrom v tu chvíli se mi zastavilo srdce.Partnera jsem voalla ať co nejrychleji přijede domů.Byla jsem tak hotová,že jsem ani dýchat neuměla,nešlo to.partner mě dával dohromady,uklidnoval mě ať se vůbec rozdýchám.Tak jsem byla doporučena na ukončení těhotenství formou porodu.Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli,že to ukončíme.Nastoupila jsem do porodnice a malého jsem po čtyřech hodinách od podání vyvolávačky porodila.Na druhý den jsem jela domů.Do dneška si to pamatuju přesně do detajlů.Po cca 3měsících jsem otěhotněla podruhé.Malá rostla všechny vyšetření v pořádku až na to,že měla malou strunku na srdíčku ale to jak říkal srdcař je jen kostemická vada.Na ultrazvuku jsem byla v úterý a to jsem byla 24+0 a byli jsme absolutně v pořádku a na tom ultrazvuku jsem byla v nemocnici a né u svojí gynekoložky.Na druhý den ráno bez jakýhkoliv příčin se mi rozjel porod.Nedělala jsem absolutně nic co by mělo porod vyvolat.Šla jsem na sál a jak jsem zatlačila tak mi praskla voda a vyletěl pupečník.Proto doktoří a,že jich tam bylo dost rozhodli,že mi udělají císařský řez.Ten jsem zvládla bez problému.Malá byla dobrá,nemuseli jí oživovat nic.Na druhý den až jsem se mohla postavit jsme šli s partnerem se na malou podívat.Málem jsem se tam složila jak jsem jí vyděla.Byla samá modřina z toho jak jí dostávali ze mě.Ale říkala jsem si,že je to to nejmenší hlavně,že je v pořádku.Začala jsem odstříkavat mléko ať má malá až bude moci pít tak ať mám do zásoby.Šla jsem si lehnout.Bylo půl deváté a přiběhla pro mě doktorka,že je zle,že malá krvácí do plic tak ať tam jdu za ní.Volala jsem partnerovi ať hned dojede,že je zle.Normálně tu cestu do nem.zajede za 10 min.Do pěti byl u mě.Celou noc jsme s ní strávili než jsme se rozhodli,asi po pěti minutách oživování,že její trápení ukončíme.Měla masivní krvácení z plic takže se topila v krvy a krvácela tím pádem i do mozečku.V pitevní zprávě ještě stojí,že měla dechovou tíseň novorozenců.Za týden malá Karolínka Tesařová měla pohřeb.Jinak se vlastně nezjistilo nic,proč jsem vůbec začla rodit.Teď je to dva měsíce od porodu,čekám na druhou menstruaci která se nechce nějak dostavit.Jsme objednaní tento měsíc na genetiku a taky mám v praze krev na testu srážlivosti.Počkáme co nám prokáže genetika a pak se uvidí co dál.Jinak otěhotnět nejdřív né jak za rok.Jinak Anet piš udělá se ti aspoň trošičku dobře.Já se se známíma o tom co se mi stalo můžu bavit normálně bez emocí ale jakmile bych si měla promluvit s rodinou,partnerem ,mamkou tak to nezvládám a jen při myšlence,že mám něco říct tak brečím.Piš,píš kdykoliv cokoliv třeba i blbosti.

Autor: luc   9.1.2013 v 19:51

Ahoj Afrodites, gratuluju k těhotenství! Jestli ta moje ztráta souvisela se srážlivostí krve mi nikdo moc nedokázal říct, ale zřejmě ano. Prý tam muselo být víc faktorů. Já mám protrombinovou mutaci a MTHFR. Z pitevní zprávy jsem se dozvěděla, že byla celá placenta poseta masivně fibrinem, což je látka, která sráží krev - a ta ucpala přívod výživy. Chodila jsem na ultrazvuky každý týden, průtoky jsem měla nejprve dobré, ale potom už horší. Na hematologii jsem byla taky jako doma. Zvýšili mi dávky clexanu, ale to bylo už asi pozdě. Nepomohlo to. Teď si píchám Zibor - ten má se prý uvolňuje do těla během celého dne, kdežto Clexan a Fraxiparine asi hned po píchnutí. K tomu mám anopyrin. Co si pícháš ty?

Jinak zatím to vypadá vše dobře, na velký ultrazvuk jdu koncem ledna, tak jsem zvědavá jak dopadneme. Do té doby asi hrůzou umřu. To čekání je nejhorší. Kdybych aspoň věděla, že to tentokrát vyjde. Pohyby jsem tentokrát začala cítit až podivně brzy. Minule jsem je cítila až kolem 21 tt a teď už cca od 14 tt.

Afrodites, moc ti přeju ať vše zdárně dopadne! Znám spoustu holek, které mají tyto mutace a děti mají bez problémů. Akorát nám se nějak nedaří! Snad se už ta smůla prolomila!

Autor: anet   10.1.2013 v 10:52

Ahoj holky- Dupino. Nevím kde dokážeme brát tu sílu, na tohle hrozné dění. Obdivuju Tě, strašně moc a ani nevíš jak bych Ti přála, aby to tentokrát dopadlo dobře, nebo vlastně VÝBORNĚ!!!! . Zasloužila by sis to. Fakt moc. Víš já si taky pořád říkám, ze  kdyby na to můj doktor přišel včas a častěji mě kontroloval, že jsem jí mohla porodit živou. Sice to bylo jen těch 730g, ale dokážou se zachránit menší miminka. Sice kdo ví, jak by prospívala dál, ale když nám říkaly, že je zdravá- třeba by to vše dopadlo dobře. pořád se mi to honí hlavou. Když jsem přišla na kontolu, tak už mi zdělil, že je několik dní mrtvá. Já to teda pak viděla sama, protože nebylo vidět na obrazovce vůbec nic. Přitom jsem to nechápala, protože jsem pohyby cítila pořád. Na to mi pak v porodnici řekli, že se to někdy stává, že jak už je mrtvé a a malé, otáčí se v plodové vodě a já to cítím pořád jako pohyby. No tak jsem jí hladila do poslední chvíle.  Zase brečím- proč to tak bolí.......Strašně bych chtěla zase holčičku, ikdyž vím  a teď o to víc, že je důležitější zdraví. Nebála si se přijít do jiného stavu tak brzy?? Já teď závidím všem, kdo má bříško. A ještě musím napsat, že já to mám opačně. S přítelem se o pocitech a všem co se stalo umím bavit normálně- byl tam celou dobu se mnou a bylo mi ho tolik líto. Vžyť přišel o své první dítě. Hned po tom porodu jsem ho prosila , ať mi to odpustí- měla jsem nejdřív pocit, že to bylo díky mému věku -40. Bylo to těhotenství neplánované, ale chtěné... Opravdu nemusím mít strach mít další těhotenství dříve??   Ať Vám to holky vše dobře dopadne- budu držet pěsti!!! Myslím na Vás.

Autor: Dupina   10.1.2013 v 11:04

[259588]Adoj.Bát to jsem se nebála přijít tak brzo do jiného stavu.Doktorka mi to dovolila tak co šla jsem do toho po hlavě.Ale teď si to vyčítám,že jsem měla ještě počkat nějaký ten měsíc.Ironie je to,že jsem teďka na mateřské do konce února ale zádné miminko tu semnou není.Aspoň,že jsem si malou mohla pochovat no vlastně jsme jí s partnerem tiskly oba zároveň k sobě.Vidím to jako by se to zrovna stalo.Malou mám na ploše obou pc na telefomu,urničku máme doma.Na fecebooku mi psala bývalá kolegyně,že ani nevím jak mi rozumí já ji napsala,že nerozumí.a ona pořád,že jo.Má problém otěhotnět ale kdo neprožil to co mi všechny co tu jsme tak nepochopí a nerozumí.Nechci ti radit ani tě do něčeho nutit a vím,že se to řekne lehce ale počkej raději o něco víc ať se ti děloha dá do pořádku ať si tělo odpočine a pak to zkuste.A i mysl se dá trošku do pořádku.Měla jsem pak jak jsem otěhotněla s malou panickou hrůzu ze všech vyšetření a,že jich bylo hodně.