Porodnice mých snů?

Aha, koukám, že už to sem Želfka napsala.

Jinak já jsem si vybrala Hořovice, je to tam poměrně přátelské a vstřcné. Nebudu rigidně trvat na všem podle mých představ, respektuju nějaký jejich systém fungování, jinak to nejde. Ale třeba přiložení dítěte tam dělají "průměrně do 7mi minut od porodu", ten údaj mě celkem pobavil, asi čelí tomuto dotazu často, tak si to změřili. Jídlo je mi jedno, při nejhorším je tam nemocniční bistro. Otec může byt u porodu celou dobu, k porodu si můžeš vzít 2 osoby (to taky všude nejde). Jinak jsou velmi chválené Neratovice, Vrchlabí.

Děkuji za přínosné rady. Vlastně se mi hodí už samotné vědomí, že (příp. jak) to může fungovat v porodnicích, kam se logisticky nedostanu. Jsem vám moc vděčná!

Nejblíž bych měla Vrchlabí, ale slyšela jsem od kamarádky (PA), že to tam teď šlo hodně dolů (pokud jsem to dobře pochopila, tak odešla nějaká část původního personálu a s nimi i část té "volnomyšlenky", pro kterou byli tak ctěni).

Nahrazování přiložení dítěte umělým oxytocinem - podepisuju předchozí příspěvky. Na místě to zafunguje (odloučení placenty), ale místo zklidnění dítěte i matky to pak produkuje opačné reakce.

Partner se mnou byl opravdu až na porodním boxu - celkem tři hodiny (hodinu první doby, půl hodiny druhé, půl hodiny ošetřování dítěte a hodinu pak společně). Prakticky celou první dobu mě nechali skučet na lůžku po tmě s ostatními maminami, které jsem nesměla svými nepatřičnými zvukovými výlevy rušit. A běda, jak jsem sebou v kontrakcích cukla a spadnul mi ze břicha monitorovací čvančl!

Jak vychází z právě uvedného výčtu, trvalo půl hodiny, než mi dítě vrátili. Taky slibovali do 10 minut, ale zrovna se narodila nedonošená dvojčata takže jsem měla smůlu - a spustily se mi výše popsané reakce, kdy jsem z upřímného svého srdce nedokázala uvěřit, že dítě není mrtvé, že jen někde na něco čeká. Po půl hodině mi přinesli jakési neznámé mimino v kulichu. Sice jsem si byla schopná na pracičce přečíst jméno svého syna, ale UVĚŘIT, že je to on, to mi trvalo několik dní (než jsem se vysekala z nejhoršího hormonálního opojení).

A ještě připojím jednu ne-vlastní zkušenost. Když mi dítě po porodu kradli, na žádost o přiložení se mi dostalo odpovědi: "Chcete, aby se kvůli vám přidusilo?!" Přežvejkala jsem to tak, že dítě, které je nafialovělé (ano, zjistila jsem si, proč mu o 1 srazili Apgar skóre) potřebuje lékařskou péči a matka vč. psychiky musí jít stranou.

Asi půl roku na to jsem byla na divadelním představení jednoho herce. Povídal něco o víře a o zázracích. A pak říká, že jednou, jedinkrát v životě zázrak zažil. Manželka ho přemluvila, aby šel poprvé k porodu - myslím že to bylo jejich 4. dítě. Jako otec tam vůbec nevěděl co si počít a byl z toho celý pryč. Strašně chtěl nějak pomoci trpící manželce, ale když spatřil dítě a zjistil, že skoro nedýchá, propadl zoufalství. A doktor povídá: "Maminko, honem, košili dolů! Miminko potřebuje rozdýchat!" Položili dítě matce na hrudník a po nejdelší vteřině života se stal zázrak: Dítě se párkrát nadechlo s matkou, pak se rozkřičelo a za chvíli z něj byl krásný špinavě růžový uzlíček plný života.

... dál už nevím, jak to bylo, páč jsem zbytek představení probrečela. Teprve tam mi došlo, co všechno lze člověku ukrást.

Reakce na [284564]: S tím bych si dovolila nesouhlasit, u Milosrdných bratří v Brně nechají manžela na porodním boxe během přípravy na porod klidně i přes noc. Porodní boxy jsou tam velmi nadstandardní, rodila jsem v pokoji s multifunkčním lehátkem, rohovou vanou a televizí-žádný příplatek za to nechtějí. Péče skvělá, dítě mi po porodu dali na břicho automaticky, neměla jsem žádné speciální požadavky, ani porodní plán. Tak asi v některých porodnicích to možné je.