Autor: desideria   5.1.2014 v 21:20

[416698] Naše holka čůrala u jednoho cviku pravidelně, protože byl právě na posilování břišních svalů, tak díky tomu, že máme cvičící stůl, který se dal utřít, jsem hodně ušetřila za jednorázové podložky. A někdy jsem až podezírala dcerku, že se mstí rehabilitační, protože jí taky za jedno cvičení počůrala 4! Ale jak! Rehábka už se smála, že to máme i s kontrolou z urologie, a takhle důkladně to nezvládne lecjaký chlapeček. Ono ty prťata to cvičení nebolí, ale je to pro ně nepříjemný, jako když se dospělý přeučuje z jednoho pohybu na druhý. Tak ta pro ně nepřirozenost je jim nepříjemná. A taky je to vopruz, ta naše by taky raději cupovala cokoliv, než že já jí nutím do pohybu. Naštěstí u těch dětí je mozek i tělo tvárný, takže jim stačí malá stimulace, pro velký výsledek. 

Autor: Marcela   5.1.2014 v 21:27

[416766] Bylo to dané tím předčasným porodem, ale jsem ráda, že jsem to zvládla aspoň do 32 tt.

Teď už je to dobrý, i když se mi od něj odjíždí čím dál hůř, sem tam si pobrečím, ale to jsou taky ty hormony. Ale je to jak říkáš, opravdu hodně málo se o tom mluví a málo  se o tom ví. Ale já musím říct, že mám v rodině velkou oporu, hlavně v manželovi. Nebýt jeho tak bych to nedala. Hned si vzal dovolenou, všechno kolem  malého zařizoval on, protože já jsem byla v porodnici a malého odvezli do Prahy, tak to bylo na něm a potom to každodenní volání, jak je na tom maličký, to jsem taky nedávala a ani nedávám, to bylo  a je na něm.

Člověk se na to asi ani nemůže připravit, já jsem s tím sice počítala, ale když mi praskla voda v noci, tak jsem dostala tak strašný strach a říkala jsem sestřičce, že je to strašně brzy, jestli to můžou zastavit, ale bohužel. Pak nastane takové to, co jsem udělala špatně, proč zrovna já, jsem neschopná atd atd. Ale co ti budu povídat, určitě sis tím prošla sama.

Moji a manželovi rodiče jsou super, drží nás, je to v pohodě, a ostatní neřeším. I když  ve svém okolí jsem se zatím nesetkala s ničím negativním, ale tedy podotýkám zatím. To ještě může přijít. Důležitý je pro mě v tuhle chvíli hlavně můj manžel a to je ten nejúžasnější chlap na světě, bez něj bych to nedala.

Autor: Maculinka   5.1.2014 v 21:29

Desi mas velkou pravdu ze to odchodem z nemocnice nekonci... ja sjem trosku klidnejsi, ale jen ted v lednu mame asi 5 kontrol a kdo vi co nas jeste ceka... Proto jsem zalozila tohle tema, aby jsme se mohly podporovat navzajem chvile mi mam toziz pocit ze mi nikdo nerozumi, myslim tim z rodiny, maji potrebu me poucovat o tom jak s malou zachazet a kdyz jim reknu ze neco nesmim at uz jist nebo treba navstevy u male tak se jim to nelibi....

Autor: desideria   5.1.2014 v 21:44

Maculinko, přesně! Jako obvodní lékařka si taky neví rady, tak jsem přešťastná za centrum komplexní péče právě na Karláku, pro nedonošence, tam je nedonošenec každej, takže se řídím doktorama tam odtud. 

Jinak přesně, už jsem alergická na ty údivy, že "počítám kolik toho snědla" - doprkýnka, od jejího narození (narodila se jako hypotrof, nenabírala tuk), tak bojujeme o každý kubíček, odměřovali jsme stříkačkou, každý týden u doktorů na převážení, kdybychom to nezvládli tak nám hrozila zase hospitalizace, ten první měsíc bylo peklo, hodinu jedno krmení, a pak se staví příbuzná a vypustí "no to si snad nemusíš psát, ne?" A nebo: a to jako proč nechodíte na návštěvy? - no protože tam je 6 školkových dětí, a naše holka v půl roce vážila tolik, kolik ty děti po narození po měsíci! Tak zase pohled, že to jako přeháním.  Pak ještě jedna příbuzná zašla za mojí kamarádkou řešit, jestli si taky myslí (ta kamarádka), že naše dítě je postižený, protože ta příbuzná si to myslí, že má mozkovou obrnu. Tak to jsem nenašla slušného slova,  ale slova na její hlavu jsem našla velice rychle, a po dva dny jsem musela brát bylinky na uklidnění, abych vůbec byla schopná fungovat, doktory jsem měla na telefonu několik hodin a dali mi mimořádný termín na neurologii, aby mě uklidnili. Uf, na to se fakt nepřipravíš. 

Přitom jsme ale vedle toho štěstí, že děti přežily, má nedonošeneček hodně výhod - máme seznam nemocí, co nemá, nejlepší doktory, díky rehabilitaci pod kontrolou pohybový vývoj 

Autor: Marcela   5.1.2014 v 21:56

Desi na Karláku jsou fakt super, taky si je nemůžu vynachválit. Vy už ty první dny doma máte za sebou, já jsem zvědavá jak to dáme my, ale snad to bude dobrý.

Ty reakce okolí co tu píšete jsem já zatím nezaregistrovala, ale možná je to taky tím, že rodinu máme daleko od sebe,což je asi velká výhoda a těch pár známých co máme tady je zatím super a všichni nám pomáhají a podporují nás.  Je pravda, že se rodina taky pídila po okolí a taky nám řikali ten tohle a ten tohle, ale já na to mám vždycky rychlou odpověď, každý dítě je jiný a dál se  s nima o tom nebavím, zkrátka to neřeším, nervy mám jenom jedny.

Autor: desideria   5.1.2014 v 22:06

marcelo, já jsem se o tom nedokázala s nikým bavit, jako skoro 70 dní v nemocnici, a co máš říct na otázku "tak jak"? Telefony vyřizoval manžel. malý jsem psala deníček na netu a zájemce odkazovala na něj, docela to fungovalo. Těm poznámkám se neubráníš. 

hele, nebo zážitek na poště: jé, vy máte miminko, a máte pro něj úrazové pojištění? A tak já chtěla být slušná, tak říkám, že ne, že nás zatím nepojistí, a paní hned: ale já mám dítě postižený, a taky pojistili! Doprkýnka, já tak budu něco vyprávět nějaké paní na poště, že jo ... 

Autor: Maculinka   5.1.2014 v 22:08

Desi taly si pisu kolik toho mala sni, kolik nakojim a kolik s lahve pisu si i kolik ma teplotu cca 3x za den. Pro nekoho mozna zbytecna prace na vic pro me klid na dusi...

Autor: desideria   5.1.2014 v 22:15

Maculinko, jsme prostě z tý neonatologie vydrezůrované. Hele, ale tam si právě uvědomíš, co všechno se může stát. Já nemám ráda ani, když tady jedna známá přišla na návštěvu, a já zjstila, že dceru nosí. Ona to brala jako samozřejmou věc, že jí připadalo jako dobrý nápad holku vzít z herny do pokoje, ale prostě já si tohle netroufnu, bez svolení matky někde přenášet dítě, nedržela ho bezpečnostním úchopem za nohu, no fakt jsem se skoro zpotila, a přitom by si mnozí říkali, co blbnu. Jen už tam vidím, jak to dítě nedržela správně, co se mohlo stát. Sama bych cizí dítě nenosila, jenom na přímou výzvu jeho mámy, a pevně svírám nožičku prostě. 

To je tak, když člověk v tý nemocnici víc vidí, co se může stát, a že někdy nějaká blbina - a je z toho průser. Kdyby tý návštěvě naše holka spadla, tak tu ženskou asi zabiju, fakt. A to s ní ještě chtěla jít ven, v náručí, na zahradu, no, a ještě se cítila dotčená, že jí svoje dítě beru z náručí, že by jí do kočárku dala sama. 

Autor: Maculinka   5.1.2014 v 22:20

To mi pripomina dnes na navsteve byla moje babicka a ze si malou vyfoti a ja teda ze jo ale jen narychlovku at u ni moc neni a zrovna jsem mela malou na prebalovaku a babi ze si ji musi otoci a ja ze ji ji otocim a ona hned ze to zvladne sama a ja ze ji otocim sama no "prestrelka" jako blazen a nakonec jsem ji i ja vyfotila a babi mazala dom

Taky se o ni strasne bojim a zatim si ji choval jen pritel, nikomu jsem to jeste nedovolila..