Předčasně narozená miminka

Blanko, pravdu máš, my jsme o Silvestra si chtěli připomenout, co jsme za ten rok zažili, a když jsme viděli ty fotky z neonatolky, tak nás s manželem z toho chytla depka. Tenrkát nám to tak nepřišlo, asi člověk má nějakou helmu na hlavě, a nevidí neslyší. Jinak by se to moc přežít nedalo. naše dítě se ještě nehejbalo, takže doktoři si mysleli že je postižený, čekalo se, až bude mít holka 2 kg, aby se mohla nabrat genetika, pak to čekání na výsledky, pak neurologie. Stejně jsem byla přesvědčená, že naše dítě je zdravý, a to se potvrdilo. U mě nebyla cukrovka, ale vysoký tlak, obé je prý reakce těla na těhotenství. Já šla rodit z kontroly na interně ráno jsem si jen odběhla na kontrolu, doktorka mě hned poslala do rizikový poradny, ve 13 hodin mě hospitalizovali na rizikovce, že mají podezření, že se dítě nevyvíjí jak má, ve 3 odpol. udělali monitor, to bylo dobrý, po 8 večer začali natáčet další monitor, a v 9:50 se malá narodila. Začala se dusit, a tohle akutní strádání jí právě odpálilo pohybový systém, tak to trvalo, než to holka dohnala. Teď je taky pohybově zpátky, zatím válí sudy, i když vrstevníci dělají první krůčky, ale to přece nevadí, důležitý je, že někdy začne chodit. A že vůbec žije. Taky jste pořád někde po doktorech? Hele, když nás pustili domu, já byla tak dezorientovaná, že jsem všude chodila špatně. Buď jsem si ty dny a časy napsala blbě do diáře, nebo jsem si v hlavě popletla co je za den, tak na CKP už si ze mě dělaly sestry legraci, že "hodina dobrá, ale přij´dte zítra"

Macu, u nás to bylo rozdělený, JIP a ARO pouze rodiče, ostatní příbuzní v naprosto výjimečných případech, a přesně, s rouškama, jednorázovým pláštěm (já nesměla mít třeba župan z oddělení), a intermediár už byl otevřený, ale sestry se snažily domlouvat, že opravdu děti ne, že jako zakázat úplně nemůžou - jenže hold lidé jsou různé, slovy klasika.

Reakce na [416936]: Tím, že je naše malá mírně nedonošená, tak nemusím řešit tabulkový vývoj. Takže mě ani netrápí, že v době, kdy už některé děti téměř stály, tak naše si teprve sedala. A teď děti, které už od léta samy běhají, tak naše chodí kolem nábytku, nicméně od začátku prosince se zkouší si sama stoupnout a dokonce sama udělá 3-4 krůčky. Nechci na ni spěchat a máme z každého pokroku obrovitánskou radost. Hlavně jsme rádi, že ji máme. Já totiž před ní během 2 let 3x do 8tt. potratila :-(

No a po doktorech zas tak moc nechodíme. Jo, ze začátku toho bylo víc: vyšetření sluchu, srdíčka, neurologie, fyzioterapie, kyčle a jinak nic extra. Za ty 3 týdny co jsme byly na neonatologii se jí srdíčko srovnalo, tak jsme byli rádi. Jinak by asi hrozila operace.

No a s vycházkama jsme začli, když bylo malé 2,5kg. To jsme hned šli kamarádům na svatbu a do teďka hosté na nás vzpomínají, že tak malinkaté miminko v životě neviděli. Jo, bála jsem se o ní, ale nebyla jsem nijak přehnaně úzkostlivá. Nechtěla jsem z ní mít květinku ve skleníku, která se pak dostane ven a hned všechno chytne. Možná i proto má docela slušnou imunitu, kdy třeba všehny děti kolem mají virózy a naše nic. Jsme pořád někde venku mezi lidma a dětma, je hrozně společenská a dokonce ve dvou případech mohla chytnout neštovice a nic.

Reakce na [417079]: Nedoporučuje se to. Já jsem to nedělala. Měla jsem dostatek mléka. I zamraženýho :-)

Maculinko, a zkoušela jsi, i když se Ti holčinka nepřisaje a není schopná kvůi tomu srdíčku sát, tak jí jenom přikládat? Na podporu zvýšení laktace? U nás to pomáhalo, i když už jsem mlíčko vůbec neměla, tak na zklidnění miminka, ten první měsíc doma bychom bez toho těžko dali. Co nejvíc jsem jí měla na sobě, u prsou, a ona to poznala, a neuvěřitelně jí to zklidňovalo, krásně dýchala, nejčastěji tedy usnula, a ještě když jsme to zkoušeli na neonatolce, tak v záznamech vycházelo, že líp pije. Holky díky pozdnímu bondingu se i rozkojily tak, že dítě nepotřebovalo UM.

Blanko, tak to je skvělý co píšeš, to mi taky dává naději. My tedy ten první rok malou držíme v izolaci, teď by jí to moc nepřineslo, kdyby ještě chytla nějaký virozy, i když jednu krátkou už máme za sebou. Ale byli jsme i po návštěvách, ve starý chalupě, kde holka ležela na zemi a "hlídal" jí ohromný ovčák, taky jsem se o ní nebála. Ono něco jinýho je opatrný režim, kdy prostě lidi, kterým teče nudle u nosu, k ní nepouštím, a něco jinýho je, když máš doma miminko, donošený nebo nedonošený, a hrne se návštěva s infekčním průjmem, a prostě si to neodpustí, teď hned musí to miminko vidět, a ani rodičům neřekne, že má nějaký trable - tak jako se teď stalo té kamarádce.