22.4.2012 v 18:34

Ahoj, ja teda pri prvnim preklamsii nemela, ale za to ted se ji bojim nebo jsem 25 tyden a pribrala jsem uz skoro 14 kg, je to neuveritelne....zaroven trpim na krecove zily a nohy mi opuchaji uz ted. Cekam dite po deseti letech je mi 33. Moje prvni holcicka je postizena a take jsem dlouho cekala a bala se, ale mit jeste jedno dite zvitezilo, v loni jsme se vratili z usa s dcerkou a ted cekam druhou holcicku s jinym partnerem, a zatim podle testu je vse v poradku. Mam super pritele, ktery mi dal odvahu a hodne mi pomaha, tak jsem do toho sla. Kdyz mas novou Dr. a bude vedet co se ti prihodilo poprve, budou te hlidat. Me si tady take vice hlidaji jak v usa......Urcite by mala mela rada sourozence, nezustane jednou sama. Jednou by sis mohla vycitat, ze jste to jeste jednou nezkusili. Porad se se svou doktorkou...nechci davat zadne rady, ale muj nazor je jit do toho hodne stesti..... Moje kamaradka take rodila o mesic drive dvojcatka holcicky krasne a zdrave, kvuli preklamsii.....mam z ni take strach, ale verim, ze si me pan Dr, pohlida

Autor: dogie   24.4.2012 v 22:11

Ahojte,já měla při malé preeklampsii a těhotenství mi indukovali ve 38.tt/2007. Těď jsem na začátku 5.měsíce a zatím - ťuk ťuk ťuk - je vše ok.Takže si myslím,že nutně v dalším těhotenství nemusí být stejné komplikace.Každé těhotenství je jiné. Při malé jsem nabrala 23kg a teď se sama divím,že tolik nepřibírám. Navíc si mě Dr.pečlivě hlídá.Nemyslím,že by to měl být důvod nemít další,myslím,že nám to za to stojí držet pak ten křehoučký uzlíček v náručí a navíc mám pocit,že za to může hlavně ta doktorka co to odbývala dost nezodpovědně,zvolola bych iného lékaře. Navíc malá má ohromnou radost,že si bude mít s kým hrát a rády pomáhá s přípravami,je to roztomilé a přála bych to každé mamince

Autor: dogie   24.4.2012 v 22:12

Zapomněla jsem napsat,že před malou jsem prodělala zamlklý potrat v 8.týdnu,takže se ženy nevzdávejmeVše dobře dopadne

Autor: kikucha   26.4.2012 v 09:11

Ahoj Danielo,

jsem moc ráda, že vše dobře dopadlo a holčička i ty jste v pořádku já sama jsem preeklampsii neměla, ale moje sestra u jednohho a ano a mámá taky- obě to přežily jen zázrakem a fakt měly na kahánku. Před 30ti lety tomu ovšem nikdo preeklampsie neříkal a nikde se to nevedlo v patrnosti. Každopádně sjem to své gyn řekla a ta mě už i kvůli tomu pečlivěji hlídala. Jakmile jsem měla trochu vyšší tlak, tak chtěla abych se doma měřila a nabírala mi další krve.

To že jsi měla u jednoho těh. problémy neznamená, že je i nyní budeš mít. Budou tě víc hlídat a možná, že tě raději odrodí plánovaným řezem, než aby čekali na spont. porod. Prober to s lékařkou a zkus se s ní domluvit a jdi tam i s manželem- i on může mít otázky a ona mu je zodpoví. Vím, že to u nás není moc zvykem, ale po předchozí zkušenosti a pokud je ta nová lékařka fajn, tak by vám mohla vyjít vstříc. Zkus to a uvidíš.

Přeju hodně zdaru.

Autor: Marcela   14.5.2012 v 10:21

Ahojky,já měla u prvního těhu preeklampsii,porod 36tt,váha miminka 1900g,měla jsem vysoký tlak 160/110,otoky v obličeji,akutní císař,vše jsme zvládli.Druhého těhotenství jsem se bála,aby se vše neopakovalo,po 2,5 letech jsem rodila zas a bez preeklampsie!!!i když na konci těhu jsem měla zas vysoký tlak,ale to už si mě doktoři pohlídali.Od půlky těhotenství jsem brala preventivně magnesium.Rodila jsem v termínu,sice opět císařem kvůli poloze koncem pánevním,ale mimi už mělo pěknou váhu 3,25.Takže se opakovat nemusí!

Autor: Vanule   9.6.2012 v 17:03

Ahojky, taky přidám svůj "příběh" na miminko jsme čekali dlouhé 3roky nakonec nám vyšlo 1IVF, od začátku zjištění, že to vyšlo mě nechal doktor na nemocenské. Několikrát jsem si říkala, že ještě bych pár měsíců zvládla i v práci, vždyť mi nic nebylo, nezažila jsem těhu nevolnosti,prostě nic...na kontroly jsem chodila každé 3týdny, můj tlak v ordinaci pokaždé 180/90 a 3kg nahoru. V únoru 2012 jsem pocitíla první oteklost na nohou. Při další návštěvě jsem se zmínila doktorovi, že mi otékají nohy, odpověď byla že tohle je normální (aniž by se podíval, měla jsem je oteklé po celý den, ani noční odpočinek nepomáhal) na tlak mi bylo řečeno, že trpím "nemocí" bílého pláště...jinak všechna ostatní vyšetření byla vždy OK, ale postupem těhotenských týdnů já začala otékat už i na rukou a v obličeji, ale pro mudra stále normální. Moje poslední kontrola byla 9.5.2012 můj tlak 230/120 přibráno 7kg (za 3týdny) bílkovina v moči a už jsem mazala do nemocnice se zprávou od dr. těžká preeklampsie!!! Naše holčička se narodila ve 34tt s váhou 2030g budeme mít měsíc a někteří jedinci už se vyptávají jestli můžu mít druhé dítě?? neříkám zatím nic, ale pevně doufám, že ano a té hnusné "nemoci" se klidně vzdám

Autor: libaeff   7.7.2012 v 19:34

Ahojky, chtěla bych přidat své zkušenosti s preeklampsií, potkala mě dvakrát, potvora. Poprvé v roce 2008 - od 26.týdne mi začal haprovat tlak, byl hraniční, internistka mi nasadila dopegyt. Za týden jsem k ní letěla znovu, za další týden zas, tlak už byl kolem 150/90. Pořád mi jen zvyšovala množství dopegytu. Ve 29.týdnu jsem si doma naměřila 185/114, zavolala svému gyndařovi, který mi hned naporučil jet do nemocnice. Byl čtvrtek a vyšetřující doktor mi řekl, že o víkendu určitě budu rodit. Ležele jsem v Olomouci na JIPce, v rukách kapačky s magnésiem, k max.množství Dopegytu mi přidali Vasocardin, jenže mi nic nezabíralo. V pondělí ráno mi dělali akutně císař s tlakem zhruba 170/100 (těžká preeklampsie a dva dny na JIPce), malá se narodila ve 30+0 s váhou 1200g. V nemocnici si pobyla 7 týdnů, ale kromě dvou infekcí (a podávání antibiotik) a pupeční kýly (která se teď, ve 4 letech zatáhla), je naprosto zdravá.

Druhé těhotenství probíhalo úplně super, do 30.týdne žádný problém,jen jsem si doma 3x denně musela měřit tlak a zapisovat pro doktora, ke kterému jsem chodila každých 14 dní. Pak to ale začalo. Zlehka mi natíkaly nohy (první těhotenství jsem byla nateklá jak velryba, i v obličeji a na očích), postupně se zvyšoval tlak. V 30+4 jsem nastoupila do nemocnice na pozorování. Pomalu se mi zvyšovala bílkovina v moči a kyselina močová v krvi. Jinak mi ale "nic nebylo", každý den jsem si skočila do cukrárny a pohoda. Přesně ve 33.týdnu jsem začala krvácet, doktoři kolem mě začali plašit, jestli to není plodová voda, dostala jsem injekci na srážení krve, do večera bylo vše ok. Příští den přišel doktor, že je všechno v pořádku, že miminko podle Dopplera pěkně prospívá a není nutné těhotenství ukončovat. Bohužel (nebo bohudík) další den přišel přednosta gynekologie a sdělil mi, že je nutné příští den těhotenství ukončit, ani ne tak kvůli tlaku (135 až 150/90 až 95, otoky žádné), ale kvůli jednodennímu krvácení. Druhá dcerka se narodila ve 33+3 s váhou 1710g a už od začátku byla naprosto skvělá. V nemocnici byla jen 3 týdny, doktorka o ní prohlašovala, že je strašná pohodářka a šikulka, problémy neměla vůbec žádné, spíš trhala rekordy v množství spapaného mlíčka. Já jsem si poležela v nemocnici ještě o týden dýl, zhnisala mi jizva po císaři, měla jsem 38 horečky. Jizvu mi třikrát roztrhávali od sebe, aby ji mohli proplachovat desinfekcí, potom jsem ještě týden dojížděla každý den 50km na čištění a za malou s mlíčkem. Teď teprve se na netu dočítám, že při preeklampsii může být porucha srážlivosti krve, takže už chápu obavy doktorů.

Ačkoliv jsem si těžkou preeklampsii prožila dvakrát, už teď, dva měsíce po porodu, přemýšlím o třetím děťátku. Možná jsem blázen, možná riskuju se životem, ale vysnila jsem si 3 děti a myslím, že pokud je těhotná hlídaná, dá se preeklampsie uhlídat. Každopádně už bych dojížděla k MUDr. Procházkovi, což je v Olomouci největší kapacita na rizikové těhotenství.

Autor: libaeff   7.7.2012 v 19:56

Ještě bych chtěla dodat, že první dcerku jsem rodila v 29 letech, druhou ve 33 a neměla jsem žádné dispozice k tomu mít preeklampsii - ani věk, ani jsem to nezdědila, žádná cukrovka nebo obezita.  Pokud byste chtěly s něčím poradit, určitě napište na mail libaeff@seznam.cz, ráda odepíšu.

Autor: tereza   6.10.2013 v 13:58

Ahoj, chtěla bych podpořit maminky s obavami o druhé těhotenství po předchozí preeklampsii. Můj syn se narodil ve  36. týdnu, 1890g, 45cm. 4 týdny jsem ležela na rizikovém v Motole, pak akutní císař, syn 2 týdny na JSP a já s ním pak na rooming in jeden týden. Milion prohlídek, testů, vyšetření, hrůza. Nechtěla jsem se vzdát myšlenky, že to napodruhé nebude jiné. Po dvou letech a dvou měsících jsem v 37. tt porodila přirozeně holčičku. Taky trochu předčasně, vyvolávali pro odtok vody. Nicméně celé těhotenství jsem byla pod drobnohledem gynekologa, dokonce pro slabší krvácení v 8.tt v nemocnici na injekcích a na neurologii pro silné migrény, ale bez vysokého tlaku, otoků rukou, v podstatě v pořádku. Vedli mě rovnou jako rizikovou matku, nesměla jsem skoro nic, ale s malým klukem jsem stejně byla v jednom kole.

Jsem teď ráda, že jsem to překonala a zkusila druhé těhotenství. Vidím obrovský rozdíl mezi synem a dcerou. On v břiše strádal, nedařlo se mu tam dobře - je víc bázlivý, špatně doteď jí (budou mu v lednu 4), špatně spí, pořád fňuká, mezi dětmi je spíš ten, kdo kouká co ostatní, i když všechno rychle dohnal, zpívá, počítá, jezdí na kole. S dcerou bylo těhotenství v pořádku - od mala se usmívá, prospala vždycky celou noc, skoro nebrečí (ani u zubů), má apetit, všechno chce sama a rychle se naučila všechno možné.

Takže jám jsem šťastná, že dceru mám, mám ji za odměnu...