Autor: Verca   17.12.2017 v 13:47

Dobry den, hrozne nerada bych vas nejak vystrasila, ale nemuze syn trpet nejakou treba lehci formou autismu? Mam kolegu v praci a u jeho syna na to prisli az pozdeji (cca v sesti letech), ale vim, ze prave autici si ziji v takovem svem svete, maji radi presne zavedeny rezim (kazdy den to same) a kdyz je to jinak muze to u nich vyvolavat agresivitu. I to, ze jste ho museli vse ucit a dlouho Vam nerozumel me k temto uvaham vede. Mozna Vam sem napise nekdo, kdo ma s autismem blizsi zkusenosti, ze to je nesmysl, ale zkuste si o tom neco vyhledat a najit/vyloucit podobnost se svym synem. Preji Vam hodne stesti a pevne nervy.

Autor: LiliX   17.12.2017 v 14:37

[1047565] Děkuji za reakci. Na autistu už nevypadá. Sdílí svůj svět, komunikuje, mazlí se, má oční kontakt, má velkou fantazii, hraje si nápodobou.

On ví, že se nekouše a že nesmí nikoho bouchat, ale neumí se v danou chvíli ovládnout.

Autor: jj   17.12.2017 v 20:09

Napadlo mě úplně to samé co Verču. Spousta těch "příznaků" na autismus sedí. Ale autismus má spoustu různých stupňů. Je spousta dětí, které jsou normální, chytré, jen v některých oblastech se chovají autisticky. Ale samozřejmě to nemůžeme poznat tady přes internet a já určitě nejsem odborník. Mohu jen doporučit návštěvu nějaké pedagogocko-psychologické poradny a tam, ať už stanoví nějakou diagnózu nebo ne, tak Vám poradí, uklidní... Spousta tříletých dětí s maminkami poradny navštěvují a ze svého okolí mám jen pozitivní ohlasy, že jim to moc pomohlo, ať už měly jejich děti nějakou poruchu, nebo prostě jen potřebovali poradit s nějakou situací.

Autor: LiliX   17.12.2017 v 20:47

[1047626] my byli u psycholožky. Má podle ní jen opožděný vývoj řeči. V určitých ohledech mi ale přijde, že se nelepší a spíš horší, resp. měl by se lepšit a neděje se to. Dodnes se na nic neptá. Ještě jsme si neprošli obdobím "co to je", období "proč" taky nebylo a není. Celý den jede jak fretka. A připadám si naprosto neschopně, protože ho nejsem schopná třeba přezout, aby nešel v botách daných opačně. To se klidně svlékne celý a nejde se nikam... Xkrát za den si počůrá triko, protože na to nedává pozor... Taky všem říká óňo (hovno - naučil ho to starší brácha) a to taky nevím, jak ho odnaučit. Říká to už od září všem a pořád.

Autor: jj   17.12.2017 v 21:38

To je mi líto, že psycholožka neporadila. Kamarádka chodila s tříletým synem do poradny kvůli problémům se socializací a docházeli asi jeden rok cca jednou za měsíc, přestože neměli žádnou diagnózu. Byla moc ráda, že jí někdo pomohl, podpořil, poradil a provedl je složitým obdobím. Ale je asi potřeba narazit na někoho rozumného.

Váš poslední příspěvek mi připomněl jednu knížku, byla to myslím od. Dr. Karpa Nejšťastnější batole v okolí (ale nejsem si jistá), autor psal, že ze své zkušenosti z poradny pro děti, kde působil, zjistil, že existují tři druhy dětí: mírné (jejich rodiče to mají nejjednodušší, protože takové děti jsou jakoby od přírody klidné, na druhou stranu se nebojí nových věcí a většinou je rodiče nemusí moc povzbuzovat, aby někam šly...), druhý typ - děti opatrné (tam mají rodiče "víc práce", protože to jsou děti, které se bojí nových věcí, drží se u maminky apod.) a poslední jsou děti prudké (to jsou ty živé, které se nezastaví, jen těžko se nechají někam nasměrovat...). Pamatuju se, že tam psal, že rodiče mírných dětí nevěří rodičům prudkých dětí, že je výchova živého dítěte tak náročná a nebo si myslí, že rodiče živých dětí delají někde systematickou chybu. A to si o sobě často myslí i ti rodiče sami, i když žádné chyby - nebo aspoň ne nějaké jiné nebo větší než ostatní - nedělají. Rodiče takových dětí potřebují hodně lásky, trpělivosti, sil, důslednosti atd.

A k tomu, že se neptá "co to je" a "proč. Některé děti jsou opravdu takové, že během minuty vysloví takovou otázku třeba 10x, ale ostatní děti tímto obdobím prochází třeba i tak, že si toho nemusíme tak okatě všímat. Prostě se ptají jinak. Třeba se Vás syn na to ptá tím, že na něco ukáže, nebo řekne jiné slovo, slovní spojení, zavolá "mami" a třeba pokaždé jinak, ale vždycky se mu dostane odpovědi na to, co potřebuje vědět. Např. syn vidí jak se točí vrtulka, ukáže na ni a řekne "vrtule" nebo jen "mami" a vy hned řeknete: "Ano, to je vrtulka, točí se, protože fouká hodně vítr." - Takže jste mu odpověděla na otázku co to je i proč. Ale samozřejmě, jestli je to konkrétně váš případ nevím, ale určitě si na to odpovíte sama.

Vím, jak je někdy výchova dětí náročná, člověk si nevěří, vidí jen, co dělá špatně, jak to nezvládá, že si neví rady. Ale věřte, že jste ta nejlepší maminka pro své děti! A přeju, abyste viděla, jak je Váš syn (oba synové, o kterých jste se zmínila) šikovný, jaké dělá pokroky.

Autor: Aily   17.12.2017 v 23:53

No, tak to zní jako u nás. Dráždivý, od narození nespokojený, plačtivý, usínání horor dodneška, všechno strašně pomalu... U nás teda aktuálně 27 měsíců a zatím vůbec nerozumí, mluví minimálně.

To, co popisujete, rozhodně není v pořádku. Určitě chtějte žádanku na foniatrii (jestli slyší a doslýchá u všech tónů, to nemusí být zjevně vidět, když sice slyší, ale v omezeném rozsahu), zkuste jiného psychologa a také neurologa, pokud ještě nechodíte. Dál by bodnul logoped, pomůže trénovat řeč samotnou i předřečové dovednosti, abstrakci, pohyby mluvidel, grafomotoriku a podobně.

Nás s těmito obtížemi honili od malinka po všech čertech, prcek chodí na neurologii, k psychologovi, byl na foniatrii a čeká nás i psychiatr a od ledna logoped. Ve dvou letech. Tak spolupracujeme s Ranou péčí. A rozhodně není brzy, musela jsem si to sice vyběhat sama, ale žádný odborník nám neřekl, že jdeme brzy, naopak že jdeme akorát. I dobří pediatři mají tendence to u kluků dost podceňovat, že to doženou...

Syn oční kontakt má, nápodobu má, stereotypy nevede, mazlit se chodí a aktuální verdikt je podezření na autismus. S PAS je to složité, rozhodně se to netýká jenom mimoňů na první pohled, aspergerů mezi námi běhá hafo a ani o tom nevíte. Náš je rozhodně taky netypický, ale faktorů pro je bohužel dost a u vás to zní dost podobně.

Může to u vás být nějaký atypický autismus, může to být vývojová dysfázie, může to být sémanticko pragmatická porucha, může to být i to opoždění řeči, které je při nedostatečném porozumění spojeno s úzkostmi (dítě neví, co se kolem něj děje a proč) i tím vztekem (je frustrované, že se nevyjádří a nerozumíte mu). Problémy s vývojem řeči spolu nesou potíže s abstrakcí a dalším rozvojem myšlení... Nejde jen o samotnou řeč, ale vývoj celkově.

Rozhodně nechci dělat paniku, v tomto věku nic není uzavřené i diagnozy se dělají jen jako podezření na XY. Ale je potřeba na tom zamakat a pomoci mu, čím dřív začnete, tím lepší výsledky budou. A neposlouchat kecy, jak je to jenom kluk, ti jsou pomalejší, jak on je jenom líný, jak on je jenom svůj, jak bratranec souseda kolegyně začal mluvit v sedmi letech a dneska šéfuje Googlu. Ne. Nedejte se, hledejte kompetentní odborníky, dobré diagnostiky, nenechte se odbýt, najděte vhodná cvičení, trénujte, pomozte mu. Je to opruz, je to na dlouho, je to veliká snaha a šnečí pokroky, ale je to to nejlepší, co pro něj můžete udělat.

Může z toho vyrůst a všechno bude ok, ale spousta dětí, u kterých rodiče mávnou rukou, že on Pepíček je jenom takový, to pak odnese, když to rodiče začnou řešit v předškolním věku. Nikdy nevíte, tak je lepší se mu věnovat a cvičit, i kdyby to mělo být zbytečně, než to nechat být a risknout, že to třeba vyjde, ale třeba taky ne.

Pokud by vás zajímalo něco konkrétně, klidně se ptejte, máme bohužel docela bohaté zkušenosti :o/

Autor: Aily   18.12.2017 v 00:09

Jinak pro neurovývojové poruchy (PAS, VD) jsou typické i problémy s jídlem, děti klidně celý den nejedí, neřeknou si, neukážou, nebo mají potíže s polknutím sousta, může se jim hnusit konzistence, mohou nesnášet dotek jídla, opatlanou ručičku apod.

Typická je i ta úzkostnost - svět nedává smysl, rituály a stereotypy pomáhají pochopit a dodávají jistotu, že je to, jak má.

Dráždivost je taky častá, autisti třeba mohou mít problémy se smyslovým vnímáním - mohou mít smysly enormně citlivé, tak jsou i při běžném provozu přetížení, vystresovaní, je toho na ně moc. Mohou ostře vnímat světlo, hluk apod. A pak vám přijde, že vysírá bez příčiny a nonstop.

Nic z toho není chyba ani vaše, ani dítěte, žádným výchovným působením to nepřerazíte a to dítě to taky ve svém věku neukočíruje.

Holt to chce pevné nervy, brát to dítě v rámci možností, jaké je a snažit se to nejak přežít :o) A neposlouchat chytré reči okolí, jak to děláte úplně blbě, jak je to chyba výchovy a jak kdybyste ho pořádně zmlátila, hned by ho to přešlo. Naopak bude potřeba fůra lásky a pochopení. A cílené práce. Ale všechno se vám to jednou vrátí.

Autor: LiliX   18.12.2017 v 12:35

[1047676] Děkuji za reakci. U syna je stav po 1,5 roce, kdy lítáme po specialistech. Buď slyším, že jdeme brzy, nebo mi řeknou, že to je líný kluk, případně, že je rozcapenec a spraví to pár na zadek, nebo strčit pod studenou sprchu.

Psycholožka mi řekla, že až na mluvení odpovídá normě a on se tak i choval. Hrál si, spolupracoval, usmíval se na ni. Mně přijde, že má syn překvapivě velké sebeovládání. Když jsme mimo domácí prostředí s cizími lidmi, tak se celkem drží, ale jak se dostaneme z jejich dosahu, tak se uvolní a to je náročné pro mě i pro něj.

Na logopedii chodíme od 2 let. Vždycky jen dostanu kupu obrázků, že o nich máme mluvit a jdeme za další 2 měsíce.

Na foniatrii jsme byli a jen nám řekla, že jestli měl v porodnici dobré výsledky, tak slyší dobře a nebude ho trápit.

V současnosti už jí hodně dobře. Je to vděčný strávník, taky je takový pěkňoučký. Ale jak píšete, do 2 let by nejedl, protože si neřekl. Musela jsem ho hlídat a krmit. Sám do 18 měsíců nechápal, že jídlo se dává do pusy.

Nejvíc mě děsí, že se to nesrovná a za 3 roky, až půjde do školy, se po mně budou vozit, že jsme to měli řešit už dávno. Přitom my to řešíme, ale pořád jen slyšíme, počkáme do 2 let, do 3 let, do 4 let...

U současných dětí se dělá ten dotazník na vyloučení autismu. Mně ho doktorka ukazovala na tříleté prohlídce a v 18 měsících by syn dosáhl 12 bodů. Aktuálně už by prošel bez ztráty kytičky (možná tedy přecitlivělost na hluky).

Od září chodí do běžné státní školky a tu dává dobře. Líbí se mu tam a chodí tam rád. Podle učitelek jsou jediné problémy, že se předvádí a že provokuje ostatní. Hraje si vedle dětí. On ho často do her zapojuje starší bratr, který tam chodí s ním.

Na druhou stranu se zhoršilo jeho chování doma. Je víc ukňučený, víc vzteklý a víc divoký. I když to dělal i starší, ale u něj to odeznělo dřív.