Autor: AURELIA   25.2.2013 v 16:46

Ahoj tak tu brouzdám nudou za pár dní mám termín svého prvního porodu a asi na mě jdou už nějaké emoce nebo tak ...  a tak mě tvůj příběh docela rozesmutněl, kdybych ti pomhla poradit tak asi tak určitě když už spolu nemáte nic společného a ty to cítíš delší dobu nač ztrácet čas s někým s kým ti není dobře i přesto že je dobrým otcem... je to smutné ale je to tak.. na druhou stranu s těmi penězi to je zas jiná.. to že vám dopřává nebo tedy něco dá to je snad na místě ale aby ti do ruky nedal s prominutim ani hovno to je síla...nevím jak dlouho tohle všechno džíš v sobě možná to už trvá dýl.. kdyby jo tak bych to řešila takhle najdi si brigádu a peníze utaj aby sis našetřila na tvůj nový start s dcerouon nemusí mít přehled o tom kolik máš.. jsme přeci ženský a vždycky to dokážem nějak zamaskovat... až budeš mít nějaké peníze na start svého nového života odejdi pryč..nějaké alimenty taky dostaneš a bez chlapa nemuíš být věčnost.. znám plno mamin co si prožilo něco podobného a nebyly nakonec jen s jedním děckem.. vše se dá hlavně si to všechno musíš ujasnit.. jestli vaše situace trvá jen chvíli zkuste to spolu ještě probrat ty přeci musíš vědět sama nejlíp co bude pro vás dobré tím pro vás myslím tebe a dceru jestli to je hodně zlé neohlížejj se !!!

Autor: Magda   25.2.2013 v 19:07

Díky moc za tvůj příspěvek  hodně mě povzbudil a dal mi í sílu jít dál .Tobě i  miminku přeji hodně zdravíčka  , stastné a radostné chvíle v životě .Magda

Autor: Edita   25.2.2013 v 20:27

Magdi, myslím si to stejné co AURELIA... Nemá cenu s ním ztrácet čas, pokud jste si cizí.... Dobrým otcem může být dál - pokud jste schopní se dohodnout na střídavé péči, tak to je to nejlepší pro vás oba i pro dceru....

Autor: Magda   26.2.2013 v 07:49

Díky moc myslím si to samé co vy akorát jsem neměla odvahu to udělat kvůli penězům  ale takhle se žít prostě dál nedá je mi 29 let  a připadám si na 89 let  strašně mi to ubírá  sílu a chut do života .  Prostě už asi přetekl pomyslný pohár a mám toho za ty roky co jsem to v sobě nosila a před lidma musela hrát štastnou to ženu  mě úplně vyštavilo a takhle už dál žít  nechci . Radši skroměji ale štasněji než v přepychu a strašně smutně. Holky díky za vaše názory

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   26.2.2013 v 09:02

Ahoj Magdi, než se pustíš do radikálních řešení partnerské krize, vřela ti doporučuji navštívit "poradnu".  Já jsem se teď takřka celé těhotenství plácala v manželské krizi a kdybych věděla, co vím dnes mohla jsem si ušetřit měsíce nesmyslného trápení. Nebudu ti, zde vypisovat, co jsem řešila já, na to jsem vytvořila samostatné téma "partnerská krize během těhotenství", každý řešíme něco jiného, ale kámen úrazu je všude stejný. Špatná komunikace, neschopnost si vyříkat věci, které nás trápí, neschopnost ustoupit, nechuť naslouchat atd., vina je na straně obou partnerů, ačkoli více vidíme chyby na tom druhém.  Každopádně vaši špatnou situaci a dusnou atmosféru vnímá i vaše holčička a to velmi silně, vy jste její jediná jistota, kterou má cítí to ohrožení velmi silěn a pokud chcete něco pro ni udělat, jako, že určitě chcete, tak si nechte poradit od profesionálů. Spoustu páru se vrhá na rádoby nejsnažší řešení krize a to odchodem, ale to není řešení, ale útěk. Pokud již máte dítě, na to člověk v době, kdy se plácá v krizi nemyslí, bohužel, vůbec a to je velmi špatně řešená situace. Já, jsem to udělala tak, že jsem si zašla nejprve do poradny sama, neměla jsem žádná očekávání a můžu ti říct, že jsem koukala, jak mi paní otevřela oči. Snaž se váš vztah zachránit kvůli dceři a zjistěte s manželem důvody proč je váš vztah v krizi. Hlavně buďte k sobě upřímní jinak je to neřešitelné. Partner se určitě také necítí dobře a můžeš pomoci mu i sobě, chlapi to všechno vnímají "trochu" jinak a je jim třeba jasně říct, co se nám nelíbí, sami nepříjdou na nic. Neztácej čas řešením neřešitelného na internetových diskuzích a řeš to s partnerem. Držím pěsti a napiš, jak to dopadlo .

[281472]

Autor: renča.k   26.2.2013 v 10:45

ahojky Magdi, myslím, že jsem na tom byla úplně stejně...byla jsem s partnerem sedm let a měli jsme spolu šestiletou holčinu...a bylo to u nás úplně stejné, já tedy pracovala, vydělávala jsem slušný peníze, ale i tak jsem se bála, jestli bych to zvládla...nakonec jsem se rozhodla, že půjdu...a když jsem už měla vyřízený podnájem, což bylo docela těžké, protožře jsem na vesnici a i práci mám na vsi a nájem jsem našla až v 10km vzdálené vesnici, ale zase přijatelný...tak jsem se potkala s chlapem, s kterým jsem se dala dohromady...nakonec sem do podnájmu nešla...chlap mě ukecal, abych šla k němu, má obr barák, měl ale taky přítelku a bylo to těžké řešení, ale láska byla láska...tak tovšechno dobře dopadlo...a dneska spolu máme devítiměsíčního klučíka a je nám dobře...a že jsme měli velké starosti a problémy s bývalýma, tak sme tovšechno přestáli a sem moc štastná, že sem to tehdy udělala...takže i přes to, že se ti třeba bude zdát situace nelehká, tak věř, že se to všechno zase v dobré obrátí...ale v co nevěřím je, že bych bývala ten vztah tehdy zachránila...a kord když vidím, jak hodně ublížit mi pak dokázal...když jsem odešla...

Autor: AURELIA   26.2.2013 v 11:26

Tak jsem ráda že tě příspěvek alespon trošku povzbudil  mě je 26 a tolik zkušenností nemám čekám první miminko, snažila jsem si tvou situaci představit a takhle bych to řešila já.. tak se drž at vše dobře dopadne...

Autor: Romik a Danielek /12.3.2013/   26.2.2013 v 14:30

Odkaz na diskuzi, která tu už proběhla, třeba tam ještě něco zajímavého najdeš Magdi.

https://diskuze.maminkam.cz/partnerska-krize-v-dobe-tehotenstvi?page=34

Přeji hodně sil a hlavně moudrých rozhodnutí a hlavně mysli i na vaši holčičku. Já sama jsem byla hodně překvapená tím, jak hrozně moc moje nálady ovlivňují celou naší rodinu a když jsem se sypala já, sypala se moje rodina .

Autor: Magda   26.2.2013 v 16:54

Holky díky všem kteří jste v této diskuzi přispěli  Romík jsi moc hodná i tvoje rada má určitě něco do sebe  díky za odkaz , zkusím to nějak zvládnout .