Šestinedělí

Autor: Karolína   7.4.2014 v 12:37

Ahojte nevím jestli tu někde takové téma není já ho nenašla :) myslím že pro nás (prvorodičky) by bylo super kdyby jste sem vy ( které už to máte za sebou) dali zážitky, pocity a hlavně zkušenosti z vašeho šestinedělí... Čím jste si prošli co vás překvapilo apod.. Všude píšou jak je to náročné a těžké ale nikde proč a jak je nám mamkám.. Takže prosím prosím o zkušenosti a předem za ně děkuji :)

Autor: Andula.   7.4.2014 v 13:52

Ahoj Karolíno, já měla poporodní deprese, pomohly mi na to bylinky. Náročné je to z mnoha důvodů, mě zaskočil strach o dítě. taková naporostá odpovědnost za toho malého tvora, vůbec jsem to nemohla zpracovat:) Ale člověk si zvykne. Další náročnou věcí je únava, člověk vstává k prckovi, ne kažsdé miminko dobře spí, taky jsme byla hodně chudokrevná po porodu, tak asi všechno dohromady bylo náročné. Celkově jsem si byla nejistá a to jsme moc dobře věděla, jak s miminky zacházet, ale tohle bylo moje dítě a všechna rozhodnutí byla na mě, což pro mě bylo to nejtěžší.

Ale jak zabraly bylinky, mně se udělalo líp a hlavně jsem si zvykla na jiný režim, začala jsem hodně chodit ven, abych nebyla doma sama jen s miminem a bylo dobře.

Autor: Nika   7.4.2014 v 15:18

Ahoj Karolíno. Pro mě byly nejnáročnější první tři týdny a to hlavně kvůli hormonům. Kvůli nim jsem se cítila jak na tobogánu, co se nálad týká. Smích, uvolněnost, nadhled a pocity štěstí se střídaly s pláčem a pocitem, že jsem neschopná. Můj manžel naštěstí chápal, že je to těmi hormony a byl mi oporou. To co, zažiješ uvnitř, ti nikdo napsat nemůže, tím si musíš projít sama. Co se týká fyzické únavy, ta byla velká hlavně v porodnici. Porod je velký výkon a budeš po něm unavená. Já jsem byla taky chudokrevná, takže slabá. Co se týká péče o mimčo, byla jsem prvorodička a nic jsem neuměla (do té doby jsem nikomu nepřebalila plínu), ale velmi rychle jsem se to naučila a tohle mi nakonec připadalo nejlehčí. Nejtěžší bylo pro mě kojení. Přírodu neovlivníš a laktaci taky ne, takže zpočátku to může být pěkný boj, než laktaci rozjedeš. Po příchodu domů mi pomáhal manžel. Ono totiž nejde jen o to postarat se o dítě, ale i o to postarat se o sebe. Když máš poporodní zranění a nemůžeš si ani sednout, musíš se několikrát denně sprchovat, musíš pravidelně jíst a pít a spát - ale kdy, když se musíš postarat o dítě? Proto se o mé jídlo a spánek staral manžel. Bral mimčo do kočárku ven a já zatím spala. Po pár týdnech se do toho nového režimu vpravíš a bude to paráda. Ale na začátku to skutečně náročné je. Doporučuji, pokud ti máma nebo někdo z příbuzných nabídnou pomoc, tak ať ti třeba navaří a nakelímkují jídlo a zamrazí v mrazáku, aby ses nemusela zdržovat s vařením, můžeš jen vytáhnout, rozmrazit a jíst kvalitní domácí stravu. Ať ti dojdou nakoupit. Nebo ať ti přijdou vozit a ty si můžeš schrupnout. Každou volnou chvíli věnuj sobě, ne úklidu. Opravdu spoustu věcí stíhat asi nebudeš, ale vůbec to nevadí. Teď mám 14 měsíců po porodu a i když to na začátku bylo hodně náročné a vzpomínám si, jak jsem byla unavená, vzpomínám na to ráda a když se teď podívám na dcerku, raduji se z ní a vím, že to stálo za to. Ještě doporučuji všechno si fotografujte a pište si poznámky do deníčků. Spousta věcí se časem zapomene a určitě si jednou rády připomenete, jaké to bylo a kdy se co událo (první procházka venku, první koupání, první úsměv, první žvatlání). Hodně štěstí a sil všem nastávajícím maminkám.

Autor: Monika   7.4.2014 v 20:01

Nejdriv bych pred sestinedelim zminila pro me nepostradatelnou zkusenost, ze ma-li porod probehnout v pohode, musim se pred nim vyspat. :-) Poprve jsem za sebou mela den naplneny praci a kdyz hned navazaly bolestive kontrakce, byla jsem brzy unavena a podle toho to taky vypadalo. U druheho porodu jsem pred terminem spala a spala, co mi prvni ditko dovolilo, a jit na porod vyspana, to je k nezaplaceni!!! :-)

Jinak co me zaskocilo v sestinedeli:

- ze usychajici pahyl po pupecniku smrdi (jako zkazene maso), az odpadne, smard je pryc :-)

- ze se prsa 2-3 den po porodu tak naliji, ze je potreba je chladit (gelovymi sacky, tvarohem, studenymi obklady)

- ze je prima, kdyz manzel zustane s nami prvni 2 tydny doma, ale kdyz pak tenhle raj skonci, ze je to najednou jak probuzeni se do zleho snu :-) (ono totiz zpocatku mimco furt spi, jenze pak uz to neni tak 100%, takze bych nakonec byvala uvitala pomoc spis v pozdejsich tydnech)

- ze je fajn, kdyz za clovekem dorazi pribuzni, ale nejlepsi je (aspon u me to tak bylo), kdyz se ujmou nakoupeni, navareni, vytreni, vyprani, vyzehleni...

- ze se nastrih (pri prvnim porodu) hojil hur a dele nez samovolne natrzeni 2. stupne (u druheho porodu), tudiz manzel na manzelsky zivot poprve cekal vyrazne dele, protoze to velmi bolelo, nez ve druhem pripadu

- ze neni dobre nemit v mrazaku predpripravene jidlo na dobu po porodu

- ze se muze stat, ze cloveka v porodnici budou chtit zkotrolovat vcetne ditka zrovna tehdy, kdyz konecne oba usnete :-)

Autor: Patrusa   8.4.2014 v 08:37

Ahoj

Tak me zaskocil ten strach, kdyz jsme sli domu z porodnice, ze na to najednou budeme sami. Ale jinak prevladal klid.

Taky jsem mela obavy, ze mam malo mleka, tak jsem si pozvala laktacni poradkyni a bylo to v pohode.

Jinak je dobre, kdyz se vam nekdo postara o domacnost. U nas to zvladal manzel - varil, uklizel a ja se starala jen o prcka a odpocivala. To bylo k nezaplaceni.

 

Autor: kesi   8.4.2014 v 09:22

Co mě opravdu zaskočilo, jak příšerně bolela jizva po císaři a jak to bylo omezující. Potom jsem nevěřila, že naučit se kojit je celkem náročné. Ale velmi se mi v porodnici věnovali, takže jsem šla domů v naprostém klidu. Neměla jsem ani žádnou lahvičku. Prostě jsem brala jako hotovou věc, že budu kojit normálně a v dobře.

Myslím, že záleží na okolnostech a na přístupu sama k sobě. Nedokážu si představit, že by byl manžel se mnou doma. To bych si připadala jako lazar. Taky jsem odmítala jakoukoli pomoc v domácnosti. Zjistila jsem, že ta pohoda je založená hlavně na pocitu, že je dítě správně nakojené a je hodné. Pak to šlo všechno velmi dobře.

Dá se říct, že jsem šestinedělí nijak zvlášť neprožívala.

Autor: Kim   9.4.2014 v 18:48

Ahoj, taky přidám zkušenosti, co mě zaskočilo.

Nejhorši bylo šití. V porodnici jsem o něm vůbec nevěděla (radovala jsem se z toho), při odchodu domů se to pokazilo a hojilo se to dlouho. Ještě horší, že doktoři to berou jako normální a nic nevysvětlí -příště bych se informovala před porodem o homeopatikách a bylinkách, co mi pomohly.

Nemohla jsem rozpoznat, jestli moje dítě bolí bříško a nebo má hlad. Skoro týden jsem si myslela, že mám málo mléka a nebylo to tak.

Navařené jídlo v mrazáku je na nic, pokud díte trpí bolestmi bříška a člověk si navařil kapustové karbanátky, plněné papriky a podobně ...

Zvyknout si na trojhodinový kolotoč. Přebalit, nakojit, spát. A pocit, že se člověk půl roku nevyspí déle než 2,5hodiny v kuse.

Co mě překvapilo pozitivně. Človek si přibližně za 14 dní na spoustu věcí zvykne a pak zjistí, že má spoustu energie. Zvládla jsem potom všechno sama - uvařit, vyprat, vše vyžehlit, postarat se o malou atd. Zní to banálně, ale teď je malé 8měsíců a vařit a žehlit už nestíhám.

A druhá věc, že přebalovat, koupat, oblíkat, atd... se člověk naučí i sám i celkem rychle. A když neví, tak stačí spoléhat na instinkt.

Autor: Jana   9.4.2014 v 22:44

Ahoj,

máš najednou na starosti miminko, o které se musíš starat, musíš poznat, kdy má hlad, kdy ho trápí bříško, většinou prvorodičky (můj případ) neznají ty fígle jako poplácávat po zadečku, otočit na bok, když pláče atd. Já mám hodného syna, který netrpěl na bolavé bříško a hodně spinkal, takže pro mě to byla docela pohoda. Běžnou péči jako oblékání, koupání, přebalování se naučíš snadno. Bojovala jsem ale s kojením, druhý den po návratu z porodnice jsem jen brečela (asi hormony, před tím ani potom se mi to už nestalo). Vyřešila jsem to dokrmováním UM stříkačkou a dodalo mi to klid, že malej nemá hlad. A je pravda to s tím kolotočem. Než přebalíš, nakojíš, odříhneš tak si chvilku schrupne a děláš to znova a znova a pořád. Na noční vstávání se dá zvyknout snadno, horší je, když mimčo po nočním kojení hned neusne. A doporučuju ze začátku odpočívat a spát, když spí miminko, ať po porodu nabereš síly. Taky pro mě bylo nepříjemné hojení jizvy, to trvalo snad celých 6 týdnů. A další náročná věc jsou dobře míněné rady příbuzných..když do tebe klavíruje maminka, tchýně, teta, babička...a pět dalších moudrých žen, samozřejmě každá něco jiného, tak si v tom množství informací těžko najdeš tu pravou a navíc slabší povahy mají problém si prosadit svou.

Nový příspěvek

img

Povolené jsou soubory jpg, png.

Nově založená témata v diskuzi

Zobrazit celou diskuzi

Aktuality na webu

Zobrazit všechny aktuality

Těhotenská kalkulačka

V naší těhotenské kalkulačce si můžete spočítat týden těhotenství, trimestr, předpokládaný termín porodu, počet dní do termínu porodu a odhad váhy a délky miminka.