Autor: Markétaxxx   18.2.2015 v 22:01

Eliz a v čem přesně u tebe? čekají vás náký další testy??

[703935] Kolik je dítku? Určitě to klapne!! Jak dlouho ste se snažili o první? U nás už to jerok...

Autor: Eliz   19.2.2015 v 10:38

My se snažíme taky 7-8 měsíců, ale v prosinci jsem byla na kontrole a zmínila se, že se snažíme, tak mi doktorka hned udělala nějaké testy navíc (toxoplazmu a na nějaké bakterie) a partnera poslala na vyšetření. V lednu mi dala ten duphaston. Jinak mě budou řešit až tak v květnu, nebo červnu ... Takže nevim přesně v čem, buď to mám v hlavě, nebo jinde ... Nevim, my děti nemáme, HA neberu už asi šest let, cyklus mám pravidelný ... není moc "zábran" proč by se nemělo dařit, tak nevím, proč tomu tak je a asi i proto nás doktorka vzala na milost a začala s testy už teď. No prostě to přijde, až se tomu bude chtít, zatím jsem klidná, ale zároveň mě to trápí. Nikam nespěcháme, nepotřebuju nutně otěhotnět. Jen jsem prostě ženská :D chci všechno a hned! :D Možná se i bojím nálepky "neplodná" ...

Autor: Eliz   19.2.2015 v 11:15

Když už jsem se rozepsala, tak dokončím myšlenku ... už bych prostě chtěla otěhotnět. Nejen, že bych chtěla ten uzlíček radosti, zažít ten pocit, jaké to je být mámou a snažit se být tou nejlepší mámou (i když to mě i dost děsí :)), ale i to každoměsíční pozorování sama sebe. To odmítání přátel na posezení u piva, nebo sushi. Odpouštění si ranní kávičky, energi drinků, nebo léků, když mě bolí hlava ... prostě je to už únavný a otravný :D I mi přijde, že od doby, co se snažíme, tak jsem nesoustředěná, kolikrát zapomenu i na triviální věc, že ji prostě vypustím z hlavy a pořád mám někde to těhotenství ... nejde to prostě z hlavy vypustit, můžu se snažit sebevíc, ale pak je po plodných dnech a stejně se pozoruju. Představuju si, jak to řeknu partnerovi, rodině, v práci - jejich reakci ... Prostě mám v sobě fakt hodně pocitů a nedokážu si je "zorganizovat" a nemyslet na to. Máte to podobně?

Autor: Kristina:-)   19.2.2015 v 11:26

[705157] Ahoj. Úplně se s tebou ztotožňuji co se týká přání, pocitů... S přítelem se snažíme pět měsíců a nic, ale neztrácím naději, že se zadaří. MUDr. mi řekla, že by nás poslala na vyšetření až tak po roce snažení, tak "máme" čas, i když je jasné, že já už bych chtěla být těhotná hned :-)

Autor: Eliz   19.2.2015 v 12:21

[705161] Ahoj Kristino :) jj, je to prostě hroznej nápor na myšlení; nápor hormonů a pocitů. Jasně, sme v tom dva, mám tu partnera u kterého najdu oporu a prožíváme to spolu, ale on prostě nedokáže pochopit všechny moje pocity, ani já sama je nechápu :D ... Až teď jsem se přiblížila problémům kamarádek, které šly na umělé oplodnění, nebo čekaly až se zadaří klidně 4 roky.

A jak to máte Vy? Máte už prcka? Nebo bude taky prvorozenec?

Autor: Kristina:-)   19.2.2015 v 13:56

[705193] Děti ještě s partnerem nemáme. Oběma nám je 32, tak už by to mimčo chtělo. Když si to tak zpětně vezmu, tak se mě nikdy nedotýkaly starosti kamarádek ohledně dětí - plánování početí, plodnosti nebo neplodnosti. Vždycky jsem byla v tomhle pasivní a ani jsem se nikdy nerozplývala nad kočárky. Poslední měsíce to na mě docela doléhá a tak trochu to začínám brát jinak. Ne, že bych se začínala rozplývat nad kočárkami, ale říkám si, že by to bylo krásné, kdybych také vozila kočárek s mým miminkem atd.

Autor: Klér   19.2.2015 v 14:34

[705193] eliz pokud se podaří, tak to bude moje i prítelovo první miminko. Takže snad se nám zadaří co nejdříve. Jinak ty pocity mám stejné, i když jsem ještě mladá

Autor: Markétaxxx   19.2.2015 v 19:58

[705136] Já tě chápu... bojíme se všechny... :( snad nám to brzo všem vyjde"! Kolik ti je?

[705157] Mluvíš mi úplně z uše a myslim si, že to máme všechny snažilky stejně... Souhlasím s každým tvým slovem. U nás už to trok je a ani se i to nezdá popravdě sem si říkala, že jsou ty doktoři asi padlí na hlavu řešit to až po roce.. taková doba... a ono to uteklo a mě se zdá, že to ani není možný...

Autor: Eliz   20.2.2015 v 11:49

[705233] Přesně tak :) mám to stejně. Ale tak já pořád doufám, že to přijde, jen si to hledá ten správný čas ... Já jsem občas cholerická, tak si říkám, jestli to není určitý vykoupení, abych se pak na mimčo koukala jako na zázrak a byla na něj hodná, když nebudu mít zrovna náladičku :) Prostě si omlouvám proč to nevyšlo ...

[705249] a kolik pak ti je? Klér ono to vyjde, jen si to musí najít ten správný čas ;)

[705403] Mně je 27 a partnerovi 28 už jsme spolu 10 let ... to je stejně taková ironie, celou dobu si říkáme, že na to nejsme připravení, že je ještě dost času a teď prostě nic! :D A souhlasím, že rok života je hrozně dlouho, ale zároveň mně uklidňuje, že do roka snažení se to nebere jako "problém". Zároveň mám kamarádky, co se dočkaly až třeba po dvou letech a druhé šlo hned ... tak fakt nevim čím to je. Nedávno jsem viděla úryvek z paterčat. Tam byla paní, která nemohla přijít do jiného stavu, tak šla na umělé. Z toho se jí narodila dvojčátka a do roka zjistila, že je těhotná a další dvojčátka přirozenou cestou ... tak tohle mi někdo vysvětlete :D