Autor: wiwera   7.6.2012 v 09:20

Ahoj holky  Tak jak se dnes máte? Mě přepadá panika, dneska divné spaní a já se vzbudila s pocitem, že to nemůžu zvládnout...achjo, nějaká deprese :-/  A už vůbec nevím, jak to říct rodičům a kdy..bojím se, že přítelova mamka bude na mě naštvaná, přece jen jsem spolu 8 měsíců (známe se ale asi 25 let a oni mě taky), bojím se, že si bude myslet, že jsem ho takhle uvázala a co pak naši? Můj tata je na mě dost vázanej a já na něho a chlapíčka osobně zná pár měsíců  co když se se mnou už nebude chtít bavit? a pak co škola? bude mít strach, že jí nedodělám, ale o tom nepadla ani zmínka, tu dodělám s miminkem, v tom jsem si jistá! Achjo,promin te za tu náladičku, ale nějak mě ty starosti přepadly a já si nevím rady, vím, že jsem dospělá a můžu si dělat co chci, ale přece jen chci aby rodiče byli na mé straně....a kdy jim to říct? přijde mi nefér to říkat až po 3 měsících? já nevím, jsem dnes nějaká pomatená

Autor: Luccik   7.6.2012 v 09:30

Ahoj holky,jsem tu dnes prvně...Ráda se k vám přidám,pač se s přítelem také snažíme už dlouho o miminko a stále se nám nedaří. Doktorka mi sice poradila užívat Femibion-kyselinu listovou,ale jen to nestačí...Máte někdo lepší rady? Co užíváte vy? 

Autor: Lena   7.6.2012 v 09:33

[166420] Wiwerko, nepanikař... To, že chcete mimi, je rozhodnutí vás dvou... Rodina bude v pohodě - budou se těšit na vnoučátko...... Já jsem s oznámením rodičům čekala do ukončeného 14. tt - měli velikou radost, ale já mám pořád pocit, jestli jsme to neřekli brzy, aby se něco ještě nepokazilo, nezakřiklo... Zatím to ví jen moji rodiče a babička (ta to na mě poznala) - manželovým rodičům jsme ještě neměli příležitost to říct - nějak se nám nedaří se sejít... Občas mě přepadne pocit, jestli to vůbec zvládnu, co bude dál, jestli to bylo správné rozhodnutí (je mi 31)..... to je asi normální.. ze začátku jsem měla taky děsivé sny, ale ty pak ustoupily... Dej si něco dobrého k jídlu (jestli ti není špatně), udělej si pohodičku a těš se na to, až mimíska uvidíš  

Autor: Luccik   7.6.2012 v 09:42

[166420]Určitě bych také rodiče neřešila,je to váš život a když budete šťaštní,tak i kdyby se to rodičům ze začátku nelíbilo,buď si zvyknou nebo přehodnotí svůj názor. Každý rodič rád vidí své děti šťastné...a co se týče kdy,volila bych určitě termín po prvním trimestru...

Autor: wiwera   7.6.2012 v 10:59

No jo, jsem z toho sama vyjuchaná, chlapíček to bere uplně jako samozřejmě, jsi těhotná, samozřejmě, že hned první den, kdy to věděl, zrovna jsme šli na svatbu, tak se tam musel opít, prý z radosti  ale jinak mi přijde, že to moc neprožívá, za to já, já bych už chtěla mít bříško, chtěla bych nakupovat, nechodit do práce atd atd..jsem na konci 5 tt, jasně, že je brzy, příští týden jdu teprv na srdíčko, ale já se najednou cítím tak jako důležitě, že nosím to naše miminko a u nás doma vím, tam se prostě emoce moc neprojevují, mamka vůbec, mám bližší vztah s tátou a táta zas hledí na školu, přitom to byla moje volba, je mi 27 a začla jsem tajně studovat,nikdo o tom nevěděl, až když se začli ptát, proč se najednou učím..jsem nejšťastnější, dokonce tatka to babičce komentoval, že jsem zaláskovaná, ale říct mu, že čekám mimi, vůbec netuším, jak bude reagovat  a rodiče od přítele...tam nyní nejmladší vnouče je 25 let, nikdo ještě babičce pravnouče neporodil a jeho mamka o tom občas mluví a přítel říkal,že naopak, že mě budou nosit v náručí, ale nevím, prostě mám strach  nejdřív jsem chtěla být těhotná, když jsem, tak takhle přemýšlím a už chci, aby byl první trimestr za mnou a než se otočím, bude mezi námi....Jsem asi prdlá, mám práci,dobře placenou,muž také,vím, že se o mě postará, máme barák, máme vše, co chcem, nyní čekáme i miminko a já přemýšlím, zda se to bude líbit ostatním..paradox, díky holky, přestanu takhle smýšlet, jdu se projít po fabrice

Autor: Luccik   7.6.2012 v 11:07

[166484]To jo paradox.Moje máme se mě zase pořád ptá,kdy už ji konečně oznámíme,že bude zase babičkou a já ji pořád musím říkat,že nevím,pač nám to stále a neustále nejde...takže já se zase bojím,kdy se mě na to zase zeptá. Není to moc příjemné,člověk se snaží na to moc nemyslet a tohle ho nutí. Každá musíme řešit problémy,které nastanou. Ty buď spokojená,že jsi těhula,že jste zaopatřeni,přítel šťastný a další věci vyplynou až bude čas.

Autor: Luccik   7.6.2012 v 11:24

[165807]Tak to gratuji Dupi  Já jdu na gyndu dnes a uvidím,co semnou zamýšlí...

Autor: Lena   7.6.2012 v 11:28

Wiwerko, neboj... U nás v rodině se emoce taky moc neřeší, mám to podobně jako ty - blíž mám k tátovi... Já jsem se ale naopak bála, že až to řeknu, tak to všichni začnou strašně řešit, protože se už pár let každou chvíli někdo ptal, kdy že bude mimi (s manželem jsme spolu 7,5 roku, před 1,5 rokem jsme se brali...) pak jsme si pořídili do domečku pejska a dávala jsem těm remcalům hlídat pejska s tím, že až uvidím, že se mi dobře postarají o něj, budu uvažovat o mimi - jako taková zkouška :-) a překvapivě mi dali pokoj... my se snažili dva roky, po roce a půl se to povedlo, ale skončilo to jako ZT - o tom v rodině nikdo neví.. Nejvíc mě děsí, že kdyby se něco stalo (nechci nic přivolávat), tak to budu muset vysvětlovat... prostě já sama nemám moc ráda přehnané emoce - jak kladné, tak záporné... Ale zatím se žádné poučování ani nějaké hlídání a udílení veledůležitých rad nekonalo, tak doufám, že to tak zůstane - nemám ráda, když mi někdo kecá do života :-)

Já myslím, že je normální, že tě takové myšlenky napadají, ale oni se prostě budou těšit s tebou... My to našim oznámili tak, že jsme jim dali do krabičky zabalené perníkové srdíčko "babičce a dědečkovi".... nejdřív na to koukali jak blázni a pak skoro brečeli... bude to z mojí strany vůbec první vnouče a pravnouče v příbuzenstvu... u mažela už jsou prckové dva, takže tam to doufám taky bude bez přehnaných emocí... ale zas čekám, že nám začnou nabízet všechny možné věci po jejich dětech - to taky nemám moc ráda - chci si všechno vybrat sama.. takže i v tom může být zádrhel... ale nakonec to prostě všechno zvládnem - neboj

Autor: Luccik   7.6.2012 v 11:45

Wiwerko a Leno,užívaly jste nějaké kapky,prášky či injekce,pro lepší průbeh možnosti otěhotnění? Poradte mi prosím,snažíme se přes rok a neúspěšně...Mám akorád kyselinu listovou.