Snažilky, pojďte pokecat ;o)

Reakce na [362869]:

Ahoj Marťo, někdy to tak bohužel bývá, že když to moc chceme, tak se nedaří Chtělo by to si odpočinout, dělat něco, abys zaměstnala mozek, abys na to nemyslela.

Pracuji z domova, ráno odvezu syna do školy, pak bouchám účto, odpo pro malýho, trávím čas s ním, večer také někdy práce. Pořád dokola. Měla jsem od začátku roku moc práce, nervy, teď to povolilo, cítím, že bych potřebovala vypadnout na dovolenou, ale pryč odsud, nebýt na tel.

Snažíme se chvíli...od dubna? tak nějak...mám kardiolipinový syndrom, bez příznaků, pořád se mě dr. ptali, jestli jsem měla potraty samovolné nebo potíže s otěhotněním a já říkala, že nic z toho, že jsem luskla prsty a mimčo bylo. Před těma 2 lety z 1 úniku a šup, byla jsem těhotná, takový nervy jsem měla s tím magorem a hned jsem v tom byla. Strašně se mi ulevilo po tom potratu a začala jsem nový život.

Mno jak se píše nemyslet na to, tak mi to nejde. Jsem asi normální, když toužím po ještě 2 dětech, že na to myslím, že jo. Teď jsem se přihlásila na břišní tance, ať si rozhýbu střed těla. Nekouřím, nepiju. Naštěstí mi dr. řekl, že pokud to půl roku nepůjde, ať za ním příjdu, tak když nic nebude, tak se tam příští měsíc stavím současně s preventivkou. Ale pořád doufám, příští týden uvidím. Zkoušíme to při ovu ob den, zadek podložený, prstíčková metoda, svíčka, ležím půl hodiny. Minulý měsíc jsem měla pocit, že jsem v tom, bříško se nafukovalo, takový pocit takového zvětšování uvnitř, ani jsem nekrvácela týden před stykem, což většinou mívám, ani žádné předmenstruační bolesti, ale test negativní. A pak jsem den před MS začala špinit a bylo po nadšení.

Zjistila jsem podle mikroskopu a slin, že ty 2 předchozí měsíce jsem začala být plodná 3. den MS, tento měsíc jsem cítila ovu 14. den MS, předtím jsem ovu necítila. Mívám klasické bolesti. Děkuju, ulevilo se mi. Děkuju za každé slovo :-)

Reakce na [362891]: Zhruba příští středa, čtvrtek - to bych to měla dostat.

Mám někdy pocit, že jsem ještě nedospěla a najednou zjistím, že stárnu. Je mi 31 let. Chlapečka mám 7 letého. Chtěla jsem miminko hned rok po jeho narození, nevím, nějak jsem to cítila. Přítel říkal, že počkáme, že po 3 letech budou děti. Po 3,5 letech, co byl syn s námi a po 10 letech žití jsme se rozešli :-( Jsou to 4 roky a dodneška se z toho dostávám. Bývalý přítel se oženil po roce a půl chození s mladší dívkou. Děti mít prý nemohou. Neměla bych se plácat v minulosti. Chodila jsem i na psychoterapie. Paní mi řekla, že by to nemělo trvat déle než 2 roky...to znovuvzpamatování, odmilování...Nebo to pak bude tak, že nezapomenu nikdy...Asi jsem to druhé. Myslím, že ani synův tatínek není tak šťastný. Nicméně každý musíme žít dál. Tak se snažím být šťastná a narazím. Nynější přítel mi řekl na začátku vztahu, že tak za ty 2 roky budeme mít mimi. To je teď. Říkala jsem mu, že bych radši dříve, že to nemusí jít...prej proč by to nešlo. Všechno mě to štve

Před těmi 2 lety jsme se odstěhovali z mého rodného města zhruba 80 km daleko. Nemám tu rodinu, přátele, nikoho...Naštěstí tam jezdíme každých 14 dní o víkendu na víkend. Za mnou sem nepřijel nikdo, prý jsem daleko. Bože, moje starosti jsou na elaborát. Asi mě toho hodně trápí a držím to v sobě.

Ále pořád doufám a věřím, že se to co nejdříve povede. Ta víra mě drží.

Reakce na [362907]: Ano, vídají se, mají úžasný vztah, syn ho hrozně miluje a bez něj je mu smutno. Paráda...

Víš, jak to chodí. My jsme se po x letech nevzali a pak najednou šup a už byl ženatý. Tlustá čára. Já jsem ještě svobodná a asi dlouho zůstanu :-) Po mně ty další, ty jsou šťastnější :-)

Reakce na [363279]:

Ahoj Dasko, právě, že když moc nejíš, tak nepřijímáš sacharidy, které jsou důležité, pak můžeš být unavená a je vše náročnější, hlavně pohyb, chce to víc jíst, i když nemáš hlad. Já většinou jdu a automaticky se najím, musím, měla jsem před 15ti lety problémy s jídlem, takže i přítel mě hlídá, abych jedla jak mám, i když hlad nemám, u nás se jí minimálně 3x denně a taky se hodně pije, hlavně voda, čaje, nealko