Autor: GM79   3.12.2010 v 11:58

U nas je to podobne. Anicce je 20mesicu a take nemam chvilku pro sebe. Nastesti rodice mame jen pres chodbu, takze si ji obcas vezmou. Hracky doma ji uz nebavi. I kdyz, musim zaklepat, ma ted oblibene panenky. Porad je nosi z jedne skrine do druhe a panenky stale delaji haji. Kez by to tak bylo i s ni. Jenze ona haji nerada. Respektive vecer nerada. Vcera sla spat zase az skoro v 10. Manzel si musel delat pripravy do prace a ja se snazila vydrzet. Myslim, ze jsem nakonec usnula driv nez ona. A rano v pul osme jsme zase mazali do kuchyne, abychom vymyslely snidani. Loupacek samozrejme nechtela, dnes vyhral banan. Loupak akorat olizala ( mela ho s maslem). Jojo, je to rodicovstvi ale krasne...

Autor: Míša   3.12.2010 v 12:07

no to ti nezávidím, ale každé dítko nemůže být andílek:-)jinak byla jsi v těhotenství v klidu nebo jsi měla nějaké stresy, že by se to mohlo přenést na malého, nebo vlastně jaký máš názor na to, jestli nervozní matka může přenést na dítě nervozitu a své chování?měli jsme totiž z přítelem takovou krizi, že jsem byla asi 2měsíce z toho celkem vykolejená, tak se obávám aby malej nebyl nějak tím poznamenaný-povahově

Autor: Míša   3.12.2010 v 12:10

No vidíš Mitti, aspoň budeš mít pořád co uklízet.Jinak 3,5 let je krásný věk.Včera jsem si kupovala maminku a byly tam dvě stránky o dětských hláškách od těch2-4let.Tak jsem z toho málem čůrala smíchy co ty dítka dokážou odpovědět nebo vymyslet za otázky

Autor: Míša   3.12.2010 v 12:15

[914] To je krásný, když to tak vše čtuať už je leden a porod za námi.Jinak rodiče, respektive mámu budeme mít taky přes chodbu, máme velký barák do "elka" takže na jedné straně budeme bydlet my, doufám že do března budeme nastěhovaní.Teď totiž bydlíme u mámi v ložnici a ta chudák musela zdědit můj dětský pokoj

Autor: Mája   3.12.2010 v 12:15

[915]Míšo, já měla úplně nádherné těhotenství, bylo mi celou dobu dobře, neměla jsem žádné komplikace a do 8. měsíce jsem chodila do práce. Jezdila jsem do Prahy na předatestační kurzy, obhajovala jsem doktorát, ale žádné stresy jsem neměla - tedy až na jeden obrovský na začátku těhotenství...mému taťkovi našli v hlavě nádor, musel na operaci a dávali mu 50%ní šanci na přežití. Byla jsem ve druhém měsíci těhotenství a nebylo to lehké období. Taťka nakonec přežil, je v invalidním důchodu, ale následky si nese velké - obzvlášť psychické...

Autor: Míša   3.12.2010 v 12:19

Májo promiň, netušila jsem, že narazím na tak citlivé téma...

Autor: Mája   3.12.2010 v 12:25

To nic, to je život... Náhodou moje těhotenství v tu dobu bylo jediné, k čemu jsme taťku směřovali - aby se těšil na vnoučka a zabojoval. Byl totiž úplně odevzdanej a smířenej se smrtí... I teď - téměř po 2 letech od operace - se zaměřuje na Robinka (myslím, že i psychiatrička, ke které chodí, ho na něj směřuje) a vidím, že to pomáhá ;o)

Autor: Mitti   3.12.2010 v 12:27

Májo, to je smutné, chudák taťka...

[916] Jo jo, je to hezký věk, pořád něco povídá, je to srandovní. Teď si ještě zvykáme na to, že nosí ze školky úplně nové slova a obraty, zatím naštěstí jenom slušné :) 

Autor: Mája   3.12.2010 v 12:45

[921]Neboj, Mitti, to ještě přijde (ta sprostá slova a nevhodné chování). Neteřinka tuhle přišla ze školky a řekla:" My jsme dneska ve školce s Matýskem sexovali!" My na ni v šoku a hleděli a ptali jsme se, jako jak? "No Matýsek si vlezl ke mě pod deku a líbal mě a hladil. Brzy se mi narodí miminko a bude se jmenovat Adélka." Já byla mrtvá smíchy, ale někteří členové rodiny se moc nesmáli...