Autor: kikuš   5.4.2018 v 09:45

[1074056] Ja jsem v tom mela vzdy jasno, partner taky. Postizene dite ne. Ale clovek mini, zivot meni. Vubec si netroufnu soudit, nebo radit jak by ses mela rozhodnout. 

Autor: Anežka   5.4.2018 v 10:09

[1074056]to je tezke radit, ale ja si vzdy rikala, ze bych si postizene dite nenechala, kdyby se to v tehotenstvi zjistilo. Me sestre se narodilo postizene miminko, protoze to nikdo nezjistil, zila 3dny a to co jsme prožívali nikomu nepreju

I ona rikala, ze kdyby to vedela, a ukoncilo se tehotenstvi v polovine, bolelo by to hodne ale ale asi me tolik....

Autor: Lumina   5.4.2018 v 10:19

Ahoj Simco. Jsem ze zarijovek. Moc ti drzim palce a obdivuju. Mas pred sebou nelehky ukol a bohuzel se musis rozhodnout sama, aby sis to jednou nevycitala. Nikdo ti nerekne 100% prognozu. Vse muze byt nakonec jinak. Nevim kolik ti je a kolikate je to tve dite. Zkus si to sepsat.

Za sebe- vim ze by to zmenilo cely zivot nasi rodiny. Ztrata zamestnani, penez. 24 hodinova pece a ne vzdy to chlap ustoji.

Tveho partnera neznam. Jste na to dva. Co na to rika on? Mas rodice, kteri ti pomohou? S postizenymi detmi prichazim do styku- znam oba pripady. I ten, kdy rodina se semkla a dokaze fungovat. Dite je pro ne radost a ne starost.

Jeste dalsi aspekt- bude dite mit neco ze zivota?

Vim, jsou to hnusne otazky a vubec ne myslene ve zlem. Moc ti drzim palce, abys mela lepsi vysledky a nemusela to resit. Nikdo si tohle nezaslouzi. Kazda co jsme tady se na miminko moc tesime. Drz se!!!

Autor: Simona   5.4.2018 v 10:42

[1074086] ahoh Lumino.Dekuji. Mam strach, ze partner by to neunesl. Je to sice chlapak s tvrdou povahou a s tezkym dospivanim a vcelku nervak. Zatim o tomto nic nechtel slyset, protoze neni jasna diagnoza a nejsou vysledky vsech testu ...ale ja byvam rada pripravena a ne prekvapena. Jinak rodinu mam a verim, ze by mi byla oporou. Jeste nebudu delat ukvapene zavery.

Kilus ja vim, jen jsem chtela slyset nazory.

Anezko, ja mam strach, ze bych si to neodpustila.

Autor: Blanka   5.4.2018 v 10:52

Simčo je to opravdu težké rozhodnutí.Momentálně žiji ze svagrem ktery je postižený.Narodil se brzy.Ted mu bude 25 let a mysleni ma tak na 13 jinak je sobestačny obleče se,naji se,umyje se ale porad s nim nekdo musí být.

Proto ja bych to ukončila dokud to jde.Je to strasně valka zodpovednost ty se o to díte budes starat do konce života a on z toho života nebude mit nic.

Ale urcite bych počkala na výsledky.But te oba silní a drzime palce

Autor: Lumina   5.4.2018 v 10:56

Simco chlapi se boji. Uvidis jak se k tomu postavi. Je fajn, ze se mas o koho oprit. Vubec o tom nic nevim- jakeho veku se tyto deti dozivaji a jakou maji sanci na plnohodnotny zivot.

Taky bych chtela byt pripravena na varianty a vedet o tom vic. Hledej na netu i ty dobre konce. Doufam, ze jsem ti alespon trosku pomohla a ze te cekaji jen dobre zpravy.

Autor: Martina78   5.4.2018 v 13:47

[1074055] Simco, ja bych pockala na vysledky a pak bych se rozhodla. Myslim na maleho a pevne doufam ze to bude dobre.

Autor: Veronika   5.4.2018 v 14:23

Simi neumim si predstavit cim prochazis, ale prozivam to s tebou a verim v dobry konec. Muj chlap taky dopredu nechce nikdy slyset jake jsou varianty...asi to maji v povaze,vzdy pragmaticky resi az nastalou a hlavne jasnou situaci. ukonceni tehotenstvi...vzdy jsem mela dilema co se tyka Downova syndromu,nevim jestli bych toto dite dala pryc. Vase potencionalni diagnoza neni tak znama a bezna,taky o tom moc nevim...snad jen, pokud tyto deti maji hydrocefalus pak vim,ze nektere mivaji zavedeny shunt z mozku do briska a tim padem jim to odvadi tu tekutinu a ulevuje od potizi.Fakt jinak moc nevim.

Je to velmi slozita situace a tu miru poskozeni je tezke odhadnout.Uplne chapu ze projizdis internet a chces informace.Cekani je stresujici,ale nejprukaznejsi budou az konecne vysledky.Zkus myslet i na to,ze muzou byt dobre. Lumina ti to napsala hezky.Drz se,myslim na tebe a doufam v dobry konec!

Autor: Veronika   5.4.2018 v 14:36

K tomu ukonceni tehotenstvi jsem chtela jeste napsat...jsou asi 3velke skupiny zen...jedny maji jasno ze jakekoliv postizeni je pro ne volbou k ukonceni tehu.Pak druha, kde clovek vaha a zvazuje miru postizeni,neco by bylo akceptovatelne neco uz ne...a treti, kde by zanic potrat nepripustili,ani kdyby bylo postizeni sebevetsi. Neodsuzuju ai jednu skupinu,je to velke eticke dilema pro kazdeho.

Chtela jsem ti napsat,ze patrim do te druhe skupiny a bylo bybto obrovske rozhodovani.Pokud citis,ze by sis to do konce zivota neodpustila,pak dej i na tento pocit.Mozna pokud tomu da clovek sanci pak se lepe vyrovna s event spatnym koncem...neni to rada,jen muj pohled a v tuto chvili opravdu zalezi na vysledcich,bez nich nejde delat zavery.pardon za elaborat